Tichý výkřik [Transformers Prime FF]

25.kapitola

Rozloučení s lidmi.

Znova jsme byli na základně, tentokrát však naposledy, vesmírný most byl nastaven na Cybertron. Teď už jen zbývalo se rozloučit...

Prime začal svůj proslov.

,,Ač je náš domov opět schopen přivítat živé bytosti, máme před sebou spoustu práce. Bohužel, bude nám chybět domov, který jsme zde našli. A...rodina, kterou zde máme.'' podíval se k lidem.

,,Coni jsou pořád venku. Nebudou útočit na Zem?'' obával se Raf.

,,Rafe, kdybys někdy potřeboval mě nebo nás na cokoliv, máme vesmírný most.'' uklidňoval ho Bee.

,,Budeme v dobrých rukou, když budeš s Jackem, Sonjou a Miko i nadále sloužit v jednotce E.'' řekl agent Fowler. ,,Tedy... neoficiálně, že ano?''

,,Cože? My jsme agenti?!'' křičela nadšeně Miko.

,,Poradci - '' opravila ji June. ,,Do osmnácti.''

Ratchet se přidal. ,,Doufám, že v jednotce E není nařízení, zakazující vstup obstarožních autobotích poradců.''

To ale znamená...

,,Ratchete? Že zrovna ty...'' Ratchet nenechal Arcee domluvit.

,,No no no, vím, kde mě potřebují.''

_______________________

Nastal čas na rozloučení, Bee se šel rozloučit s Rafem, Bulkhead s Miko a Arcee s Jackem.

Jen marně jsem se snažila najít Sonju. A to ještě před chvíli stála vedle dětí...

Musela se teleportovat...ale kam?

Šla jsem se zeptat Ilyry, vždy měla optiku všude po základně a viděla sebemenší detail, co se kolem ní děje. Na rozdíl od velitele, který neviděl svou dceru jezdit na vyjížďky. Vždy si to uvědomil o něco později.

,,Ilyro? Nevíš, kde je Sonja?''

,,Viděla jsem ji jak šla do chodby. Vypadala nešťastně.'' ukázala do chodby.

Ilyra šla se mnou pomoct ji hledat. Procházely jsme chodbami ve snaze ji najít.
Neviděly jsme ji, ale v dálce šel slyšet pláč, vzlyky a čichání.

Ihned nám bylo jasné o koho jde.

Šly jsme směrem, odkud vzlyky přicházely. Čím blíž jsme byly, tím hlasitější pláč byl. 
Nářky nás zavedly do tělocvičny. V jednom rohu na druhé straně místnosti seděla Sonja s hlavou schovanou v dlaních a koleny pokrčenými k hrudi.

Ilyra zůstala opřená o dveře, vedoucí dovnitř tělocvičny a já šla blíže k Sonji.
Klekla jsem si před ní a jedním prstem jsem ji jemně odstrčila ruce z tváře. Vzhlédla ke mě.

Její tvář byla utrápená a skleslá.

Jak mě viděla, okamžitě mi objala ruku a plakala mi do ní. Nechala jsem ji. Vím, jak je pro ní rozloučení těžké. Něžně jsem ji hladila po zádech a čekala, než se trochu uklidnila.

,,Nechci, abys odešla.'' vzlykla.

,,(Povzdech) Já vím, ale musím Sonjo.''

Otřela si oči a trochu se usmála. ,,Chápu, že musíš. Bude nějaká možnost tě zase vidět?'' zeptala se.

,,Dřív, než si myslíš. Nepřišla jsem dát ti sbohem, tohle je pouze rozloučení do příště.''

To už k nám kráčela Ilyra. ,,Whitey, můžeš nás nechat chvilku o samotě?'' zeptala se.

Já pouze přikývla a zvedla se, stejně...Smokey mě už hledal.

Z pohledu Ilyry

Něco jsem už strašně dlouho chtěla Sonje říct a opravdu nerada takovou důležitou věc říkám před ostatními...chci se ji omluvit...

,,Sonjo, promiň mi to.''

,,Hm? Co? Za co? Nic jsi mi neudělala.'' nechápala.

,,Ale udělala... ještě, než k nám dorazila Whitelin, chtěla jsi, abych byla tvým chráněncem a já tě odmítala. Určitě se tě to dotklo.'' vysvětlila jsem.

Nervózně se poškrábala za krkem. ,,No... možná trochu jo - '', přiznala. ,,Nemám ti to ale za zlé, chápu, že někteří se na tuto roli necítí. A ty jsi dcera samotného velitele Magnuse.''

Klekla jsem na jedno koleno, abych se aspoň trochu dostala k její výšce.

,,(Uchechtnutí) To, že jsem dcera velitele, nebyl důvod, proč jsem nechtěla být tvým chráněncem. Na tuto roli jsem se necítila, protože jsem se bála, že zklamu a já přijdu o další osobu, na které mi záleželo nejvíc.'' sklopila jsem hlavu.

,,Mluvíš... o své matce, viď?'' zeptala se opatrně.

Povzdech byl jediný, co mi vyšlo z úst.

Přistoupila ke mě blíž s jemným úsměvem a objala mi nohu. ,,Tvá matka neumře, dokud na ní nezapomeneš.'' zašeptala.

Matko, tolik mi chybíš...

Z pohledu Whitelin

S bratrem stojíme v ústranní a čekáme na Ilyru, všichni se už rozloučili a bez ní rozhodně nikam neodejdeme. Stejně by mě zajímalo, co tak důležitého ji chtěla Ilyra říct...

Po několika minutách vyšla z chodby a Sonja šla za ní. Už neplakala, její oči byly jako dřív. 

,,Smokescreene?'' zavolala Sonja na mého bratra. Smokey se na ni podíval a klekl si před ní. ,,Dej na svou sestru pozor.''

Usmál se a mrkl na ni. ,,Budu, spolehni se. Uvidíme se později.'' rozloučil se s ní a znova se postavil do plné výšky.

Sonja se postavila vedle June, která ji automaticky dala ruku na rameno. June už byla Sonin zákonný zástupce, tudíž i její máma a Jack byl její starší bratr. Jsem ráda, že už nebude sama...

Vesmírný most se před námi otevřel...nastal čas vrátit se domů.

Optimus se mezitím šel rozloučit s Ratchetem. ,,Znovu se shledáme, můj příteli.'' rozloučil se s Ratchetem Optimus a potřásli si rukou.

Všichni jsme se vydali k vesmírnému mostu. Po nesčetných bitvách proti decepticonům můžeme nyní konečně odpočívat v míru, když všichni obnovujeme svůj domov pro naše vracející se občany.

Do té doby jsme konečně doma.