Tichý výkřik [Transformers Prime FF]

10.kapitola

Ratchet mě nakonec přinutil, abych si zase sedla. U Prajiskry, vždyť jsem úplně v pořádku! Už chápu proč s Jackiem moc dobře nevychází. Alespoň tak, jak jsem viděla před chvílí. 

Jack je čím dál více netrpělivější. Zkoušel se své mámě dovolat, ale padalo to do hlasovky. Právě teď volá Fowlerovi.

,,Dovolali jste agentu Fowlerovi, po zaznění hymny zanechte vzkaz.''

,,Padá to do hlasovky, jako mámě.'' divil se Jack.

,,Možná šli do kina.'' zauvažoval Raf, aniž by se odtrhl od počítače.

Jack se na Rafa podíval překvapeným pohledem. Zakroutil nad tím hlavou. ,,Ratchete, pošli mě k muzeu. Ujistím se, jestli jsou v pořádku.'' přešel Jack k Ratchetovi.

Beze slova nastavil souřadnice a spustil pozemní most.

,,Nemám jít s ním? Mohli by tam číhat coni.'' navrhla jsem se.

,,Kdybys měla automód, možná bych to dovolil.'' ukázal na mě prstem Ratchet.

Takže jasný povel, že ne. V brzké době bych si měla automód opatřit. Jack prošel mostem. Já s Rafem jsme si vyměnili pohledy a pokrčili rameny.

-

-

-

-O 2 hodiny později-

Po tom, co Jack zjistil, že ty dva nejspíš unesli coni, vrátil se na základnu a všichni jsme čekali, až se Wheeljack a Arcee vrátí spolu s June a Fowlerem. Alespoň se Bulkhead, velitel Magnus a Miko už vrátili, zcela v pořádku. Nic jsme si ale neřekli, pouze se velitel ptal na Ilyru.

Trhalo mi jiskru, když jsem viděla, jak se Magnus kvůli ní tak moc trápí, možná to před nikým nedává najevo, ale já to vidím. 

Pozemní most se otevřel. První prošel Fowler, poté June, Arcee a nakonec Jackie.

,,Mami!'' vydechl Jack s úlevou, běžel k ní a objali se. ,,Jsi v pořádku?''

Odtáhli se od sebe, ,,Pochůzka se nám trochu protáhla. Já i Will jsme v pořádku.''

''Trochu protáhla''? Will?!

,,Tak pojď June, posaď se.'' flirtoval s ní Fowler a prošli kolem Jacka.

,,Will?!'' divil se Jack.

Malý náznak pobavení mi unikl z dermy. Vím moc dobře, že to jenom před Jackem hrají a že si z něj dělají pouze srandu.

,,Zdá se, že Jack má pech!'' ukázala Miko za Jacka na Wheeljacka. ,,Je tu další Jack''

Wheeljack šel dál od Arcee směrem k Bulkheadovi. Všichni ho doprovázeli pohledem, kromě velitele, který zřejmě odešel zpátky ke své lodi.
Když došel k Bulkheadovi a dali si high five (pozn. autora: neptejte se, odkud Whitelin ten pojem zná XD).

,,Kamarádství nic nepřekoná.'' řekl už s klidem Jack.

Miko položila svůj loket na jeho rameno. ,,Pod to se podepíšu, kámo.''

Z pohledu Ilyry

Dneska odpoledne jsem viděla otcovu loď, jak letí směrem ke Skotsku. Naštěstí pro mě, nevšiml si mého úkrytu. Chvílemi jsem dokonce uvažovala, že bych nenápadně jela za ním, ale brzy jsem tu myšlenku zatrhla.

Tak moc se chci vrátit, být zase s přáteli, ale jsem si moc dobře vědomá důsledků, které by mě čekaly - zákaz vycházení ze základny, zákaz pouštění do bojové zóny a hlavně...otcův neustálý hněv, jak ho znám. Dokáže se hněvat opravdu dlouho.

Hlavní důvod proč utíkám před svým otcem není proto, že se bojím jeho hněvu, ale ničí mě, že se ke mě chová jako k vojákovi, nikoliv jako k dceři.
Vím, že jsme ve válce a na ''rodinné'' konverzace není čas, ale co Smokescreen a Whitelin? Oni se k sobě chovají jako praví sourozenci, mají se rádi a pomáhají si.

Přeju si, aby se ke mě můj otec choval alespoň z poloviny tak, jako se k sobě chovají Smoke s Whitelin. Aspoň trošičku....

Teď už je tma. Měsíc je dneska v úplňku, úplněk jsem vždy milovala. Kolem měsíce svítily jasné bílé hvězdy. Sonja hvězdy také miluje, říkala mi, že statečnost míří ke hvězdám a strach ke smrti. 
Optimus mi několikrát navrhoval, jestli nechci být Sonin opatrovník. Je Primem a ne vždy má čas ji odvést domů. Bylo to ještě v době, kdy Sonja nevěděla o své schopnosti teleportace.

Odmítala jsem tak nejmileji jak to jen šlo, na roli opatrovníka se popravdě moc necítím. Poté prosil Smokescreena. Smokescreen samozřejmě CHTĚL být jejím opatrovníkem, ale Sonja naopak zase odmítla. Jako poslední byl Wheeljack, ale on je samotář a sem tam se rozhodne na ''krátkou'' dobu odjet ze základny, tudíž nemá cenu být jejím opatrovníkem. Dokázala snést pouze Optimovu společnost.
Stále ale nechápu, jak je možné, že Sonja více zapadla do kolektivu od doby, co se k nám přidala Whitelin. 

Doufám, že už jí je líp...

Z pohledu Whitelin

Poslední skupina se konečně vrátila! Optimus, Bumblebee a můj bráška. Jak mě zpozoroval, okamžitě byl u mě a ptal se, jak mi je.
Je roztomilý, když je takhle starostlivý. Ujistila jsem ho, že jsem v pořádku. Byl štěstím bez sebe, když zjistil, že už můžu chodit.

Povídali jsme si, dokud se za našimi zády neobjevil Optimus. ,,Optime?'' vyhrkli jsme oba najednou.

Optimus nás oba projel pohledem.

,,Whitelin, od tvého bratra vím, že nemáš moc bojových zkušeností.'' začal.

Můj zrak padl na moje nohy.

,,Ano, ovládám pouze základy sebeobrany. Vlastně, ovládala, během pobytu v zajetí jsem skoro na všechno zapomněla.'' promnula jsem si čelo.

Smokey mi položil ruku na rameno. 

,,Od zítřka ti začíná výcvik. Budeš cvičit se svým bratrem, s Arcee, Bumblebeem a Bulkheadem. Věřím, že z tebe bude velmi schopná bojovnice.''

Optika se mi rozšířila. ,,Nezklamu vás, Optime.'' narovnala jsem se a zasalutovala.

,,A musíš si obstarat automód, s tím ti pomůže Jack.'' dodal, než odešel kamsi.

U Prajiskry...

Můj hlasitý povzdych Smokey ihned zaregistroval. Tentokrát obě jeho ruce přistály na mých ramenech. ,,Co se děje?''

Vlastně sama nevím, co se mi to děje. Z ničeho nic se náhle cítím...prázdně? Není to kvůli informaci, že si mám pořídit automód. Ne, bylo to něco jiného. Bohužel, nevím co. Prostě... zamotala se mi hlava. Smokey nepoznal, že kdyby mě nedržel za ramena, nejspíš bych se zhroutila k zemi.

,,Nic, jsem v pořádku, jenom špatná vzpomínka mi probleskla hlavou.'' nevím, proč jsem to vlastně řekla, mou lež snadno odhadl. Máme mezi sebou sourozenecké pouto, díky kterému cítíme to, co cítí ten druhý. Když jsem byla uvězněná na Nemesis, nefungovalo to, protože jsme byli od sebe velmi daleko.

,,Máme mezi sebou pouto, vzpomínáš? My dva si nemůžeme navzájem lhát, snad to ani nejde.'' prokoukl mě.

Podobné pouto mají i Ilyra s Ultra Magnusem, oni mají rodinné pouto. Mají to ale trochu jinak, než my, protože oni jsou rodič a potomek a my jsme sourozenci. Rodinné pouto neumožňuje cítit to, co cítí ten druhý. Za to dokážou cítit fyzickou bolest toho druhého.

Smokeymu jsem už neodpověděla. Byla jsem unavená. Ratchet mě obeznámil, že mají prázdné kotviště (pokoj), kde bych mohla být. 
Ani jsem se se Smokeym nerozloučila a vydala se k sobě na kotviště. Jak jinak, doprovázel mě pohledem.

Co se to se mnou děje???