Tichý výkřik [Transformers Prime FF]

Epilog

Je to už několik let, co jsme se vrátili domů a za tu dobu se událo spoustu věcí. Do našeho týmu vstoupil někdo nový - Knockout. Unicron posedl Megatronovo mrtvé tělo a snažil se zničit Cybertron. To se však nepovedlo a Megatron po Unicronově porážce byl stále naživu, ale už nechtěl další boje proti autobotům a decepticonům. Poté vyrazil vstříc vesmíru a už o něm nikdo neslyšel. To samé platí i o Starscreamovi. Optimus se obětoval, aby mohl Cybertron nést nové životy. Ultra Magnusovi byla spravená ruka, díky Knockoutově pomoci. Ilyra sama odcestovala svou vlastní lodi, kterou dostala od otce, jestli nenajde autoboty, kteří během války uprchli. Smokey - můj starší bratříček si našel Sparkmate (přítelkyni) jménem Solar a já se vrátila k výcviku, který jsem nestihla dokončit.

Z toho, že Knockout bude další člen týmu Prime, nebyla jsem z toho vůbec nadšená, po tom všem, co na mě prováděl...sice vím, že pouze plnil Megatronovy rozkazy, ale i tak!
Omlouval se mi a snažil se se mnou udobřit. Po několika dnech jsem mu nakonec řekla, že mu odpouštím. Ale že hluboko uvnitř...si budu navždy pamatovat, co mi udělal.

Solar - Smokeyho sparkmate, je neuvěřitelně úžasná. Je usměvavá, veselá a chytrá. Je o trochu mladší než já, ale pouze o pár měsíců. 
Její lak je růžový s trochou zlaté, na zádech má křídla, která jsou z poloviny fialová a z poloviny modrá. 

Jak jsme slíbili lidem, navštěvujeme je vždy, když je to jen krapet možné, teda hlavně já, Arcee, Bulkhead a Bumblebee. Občas se k nám připojí i můj bratr a jenom jednou s námi šel i Ratchet. Ostatní měli moc práce, tak zůstali.

A co se týče mě, na výcviku jsem se shledala s mojí dobrou kámoškou, kterou jsem za dobu války neviděla. Utekla totiž únikovým modulem. Po obnovení Cybertronu se vrátila. Je to autobotka jménem Zodiac.
Spolu s ní, Solar a Smokescreenem tvoříme báječnou partu, neskutečně moc si všichni rozumíme.

Současnost

Zrovna sedím na útesu a dívám se dolů na vlny moře rzi. Vlny narážely o kamenné stěny a vyplavovaly se na pořeží, kde byl písek. 
Vzpomínám, jak jsem Smokeyho strčila do toho moře a jak se něj potom nalepil písek když do něj po vylezení nešťastnou náhodou spadl. Heh, v životě jsem se víc nenasmála, vypadal fakt vtipně s tím pískem, nalepeným na brnění.

Vnímám vítr, který kolem mě vál, spolu se zvukem vln. Byla jsem hluboce uvolněna, je to moje nejoblíbenější místo, kde můžu v klidu relaxovat. Teda do doby, než přijdou Zodiac, Solar a můj bratr. Ne, že by mi to vadilo.

,,Whitey! Jak je?'' za mnou se ozvala Zodiac.

Zodiac je autobotka s fialovým a tyrkysovým lakem a zelenomodrou optikou. Je to bláznivá femme, která nikdy nezkazí žádnou srandu.

Vstanu a jdu se s ní hned obejmout, objetí je totiž náš pozdrav.

Brzy nás čekala další společnost.

,,Sestřičko, Zodiac, věděli jsme, že jste tady.'' jo, Smokey... se Solar.

Odtáhly jsme se od sebe a vzhlédly k nim. Solar stála vedle Smokeyho a opírala se o jeho rameno, křídla měla stažené dozadu, aby nepřekážely. 

,,Ahoj.'' pozdravila nás Solar.

,,Nazdar!'' vykřikla Zodiac a se Solar si daly ťuk pěstí, to samé i s mým bratrem.

Heh, někdy si říkám, kde má Zodiac tlačítko ztlumit...

Všichni čtyři jsme si sedli na útes a povídali si. Na tomto útesu se shledáváme každý den při západu slunce a spolu se Smokeym vyprávíme Solar a Zodiac, co všechno jsme prožili s ostatními autoboty a jak jsme vyhráli válku.

Chtěly znát každý sebemenší detail, ale můj bratr a já umíme být trpěliví...teda, jak kdy...záleží na situaci.

Po odvyprávěni dalšího příběhu jsme se zadívali na hvězdy. Vzpomněla jsem si na citát, který mi Sonja kdysi řekla....

 ...pouze ve tmě můžete vidět hvězdy...