Tichý výkřik [Transformers Prime FF]

21.kapitola

Od varování agenta Fowlera neuběhla ani hodina a skutečně...coni zaútočili. Naštěstí si mysleli, že naše základna je v hangáru, označenou písmenem E. Což byla sice pravda, ale pomocí barvy jsme to písmeno trošku upravili na F. Zničili nesprávnou základnu a nejlepší na tom je, že o tom vůbec nevědí.

Byli jsme schovaní venku za naší pravou základnou a sledovali vojáky, jak uhašovali oheň, jež způsobili decepticoni svou palbou.

,,V jídelně už nás neobslouží.'' okomentoval Smokey při pohledu před námi.

,,Máme štěstí, že se decepticoni nechali oklamat trochou barvy.'' řekl velitel, když podepíral Ilyru. Její noha už je na to patřičně líp, ale stále by neměla sama chodit.

Z pohledu Ilyry

Jakmile jsme se ujistili, že decepticoni odletěli pryč, vrátili jsme se dovnitř základny. Znova jsem byla posazená na bedně a němě jsem sledovala práci ostatních. Ukázalo se, že Smokescreen sestřelil Laserbeakův vysílač, tudíž pokud mu dáme křídla, jak řekl Jackie, můžeme ho nechat odletět zpátky na decepticonskou loď a my ho pak můžeme sledovat.

Mezitím co Wheeljack s Rafem staví nového drona, uvnitř kterého bude Laserbeakův vysílač, já se zaposlouchala do rozhovoru mezi agentem a Jackem.

,,Agente, není vám nic?'' zeptal se Jack.

,,Jen jsem se zamyslel. V poslední době jsme se s cony dostali často do křížku, souboj se Soundwavem, byl jsem s tvou matkou v Knockoutově kufru - '' asi by pokračoval do nekonečna, kdyby ho Jack nezarazil.

,,Radši popojedeme.''

,,Ale znervózňuje mě, že boti tu nemusí být napořád. A i když budou, nemohou být všude, to je chyba. Tohle brnění (poukázal na brnění Apex) ochránilo Miko před Predaconem, díky němu se jí nic nestalo. Přesně taková kybertechnika bude nutná, aby naši agenti měli vůbec nějakou šanci. Agenti a jednou možná i ty.'' domluvil.

Jack nechápal. ,,Cože?''

,,Budeš brzy dospělý a do týmu Prime by ses hodil, synu. A to si myslí i tvá máma, prý stále nevíš, co bys chtěl v budoucnu dělat." smál se.

,,Počkat! Vy jste se bavil s mámou? O-O mě?'' koktal Jack.

Zrovna, když Fowler chtěl odpovědět, málem byli sražení dronem, kterého Raf zrovna testuje v letu. Naštěstí stačil Jacka a sám sebe krýt, když se skrčili na zem.

,,U kastrova kníru!'' vyjekl Fowler.

Dron několikrát proletěl nad námi kolem, než nemotorně přistál na stole, těsně před Rafa a Miko. ,,Promiňte, agente Fowlere.''

,,(Povzdech) Budu si asi muset vyměnit trenýrky.'' agente, některé věci nemusíme slyšet...

,,Čipovo ovládání ještě zlobí.'' řekl Raf, když kontroloval dálkové ovládání drona.

,,Čipovo?'' nechápala Arcee.

,,Takže necháme tohohle robůtka odletět zpátky na loď.'' řekl Smokescreen.

,,A dovede nás k Ratchetovi.'' doplnil ho Jack.

Sonje, které také vyhovovalo být ticho, najednou zazvonil telefon. Vytáhla si ho z kapsy a se šokovaným výrazem sledovala display telefonu.

,,Co se děje?'' ptala se hned Whitelin

Vytřeštěnýma očima vzhlédla ke své opatrovnici. ,,Volají mi z nemocnice.''

Hovor přijala.

,,Dobrý den, u telefonu Sonja Tailor?'' ptal se člověk na druhé straně.

,,Ano u telefonu.''

,,Je nám líto, ale vašeho otce jsme před malou chvílí odpojili od přístrojů'.'

Po této informaci Sonja úplně zbledla. Prudce sebou trhla a volnou ruku si přiložila k místu, kde má srdce. Všichni autoboti i lidé se sešli kolem ní se soucitnými pohledy.

,,To jste mi to nemohli říct dřív?! Chtěla jsem...mu dát po-poslední sbohem.'' rozvzlykala se, slzy jí tekly plným proudem.

,,Je nám to velice líto, ale váš otec si nepřál, abyste ho viděla v takovém stavu.''

Sonja vzlykala ještě silněji, než předtím. Skoro to vypadalo, že už nemohla popadnout pořádně dech.

,,Máte ještě nějaké příbuzné, slečno? Je nám známo, že matku nemáte'.'

Tohle už bylo na Sonju moc. Její oči se rozzářily průzračnou modrou barvou, ve kterých se odrážely blesky. Prudce dýchala, jako by chtěla každou chvíli zařvat.

,,Slečno Tailor?''

Rukou, kterou držela telefon, jí začaly z jednoho prstu na druhý přeskakovat jiskřičky blesků. Začala ruku i s tím telefonem svírat v pěst. 

,,Sonjo? Uklidni se.'' pokusila jsem se jí uklidnit.

Nakonec se jí povedlo telefon rozdrtit v rukou, všude po podlaze se válely jeho malé součástky a kousky. 

Pomalu se vydýchávala a snažila se uklidnit, slzy jí ale stále tekly dál. Všichni jsme to celé sledovali s překvapenými a zároveň vyděšenými výrazy. 

Opřela se rukama o kolena a párkrát zakroutila hlavou.

Poté padla na kolena s dlaněmi opřenýma o podlahu. Whitelin si k ní klekla a jedním prstem ji odhrnula vlasy z obličeje. Nyní jsme mohli vidět její utrápený výraz. Obličej byl celý mokrý od slz a její oči byly rudé.

Z ničeho nic se Sonja narovnala a plnou silou objala Whitelinu ruku. Její slzy pomalu stékaly po jejím laku. 
Whitelin se zprvu trochu lekla, ale chápala, co to znamená osobní ztráta, soucítila s ní. Svou druhou ruku umístila na Sonina záda, čímž ji naznačila opětovné objetí, objímaní člověka a robota je krapet složitější. 

,,Budete mi všichni chybět, brzy mě pošlou...do dětského domova.'' promluvila po chvíli ''objímání'' Sonja.

,,To se nestane.'' přistoupil k ním blíž Fowler. Nikdo z nás nechápal. ,,Mluvil jsem s June o tvé situaci a o tvém otci. Rozhodla se tě adoptovat.'' vysvětlil.

Sonja vytřeštila své rudé oči. Nedokázala pobrat, co se kolem ní právě děje.

(pozn. autora: nevyznám se ve věcech ohledně adopce, takže pokud tu nebude dávat něco smysl, neukamenujte mě za to XD)

,,Stačí podepsat pár papírů o potvrzení adopce, o to se postará slečna Darbyová. Budeš v pořádku.'' pokračoval.

,,Budu mít sestru? Super, vždycky jsem chtěl mít sourozence!'' zajásal Jack.

Sonja se na krátkou chvíli usmála, ale hned poté znova padla do objetí Whiteliny ruky. Prozatím se musela sama vypořádat ze ztráty jejího otce. 
Nevím jak bych se cítila já, kdybych tenkrát nešla na pomoc svému otci a on by tam v dole umřel...asi úplně stejně jako ona. Je jediný koho mám...

My ostatní byli zticha a jen to všechno sledovali a poslouchali, nikdo z nás nevěděl, co říct... nechtěli jsme ji vytočit ještě víc, jistě by z nás nadělala hromádku šrotu jako s tím telefonem...