Troubles in Hogwarts

IX.

Lucy Jean

,,Ty hulibrku zasranej! ještě jednou to po mně hodíš a přísahám na svůj krk, že z tebe udělám sněhuláka s kozama!!" Rozkřičela jsem se na Faira na nádvoří s fontánou. Ten se na mě jen široce zazubil, rozeběhl se proti mně, přehodil si mě před rameno a začal se se mnou točit. Buď jsem se smála nebo ječela, něco na ten způsob. Když jsem si všimla, že nás Kikia fotí, zakryla jsem si dlaněmi obličej a chrochtala smíchy. Faira moje prasečí zvuky zlomily v kolenou a padli jsme rozesmátý do sněhu. ,,Měla bys přibrat, po tom kómatu jsi jak pírko." Dostal ze sebe po chvíli, kdy se pokoušel vyhrabat na nohy. Skočila jsem po něm a znovu se svalil. ,,No nejspíš zas tak lehká nebudu." Minulou noc v knihovně jsem vyzkoušela termoregulační kouzlo na svých džínách a Lkové pánské černé mikině. To, že funguje jsme právě teď otestovala. Jako jediná tady nestepuju v kabátě. Akorát na vlhkost jsem nějak nepomyslela. Až na mně sníh roztaje, budu celá promočená. Miss mokrá mikina let's go. Lian sedí s Jonathem na kraji fontány. Dívá se směrem ke zmijozelskému hloučku holek krapet zasněně, hlavu v dlaních. Tady někoho přitahují arogantní svině, probleskne mi hlavou. Jako kdyby uměly číst myšlenky vrhly na mě do jedné znechucený pohled. Široce jsem se na ně zazubila a na oplátku jim ukázala své krásné prostředníčky. Jejich šokované a pohoršené výrazy v růžových tvářích mě pohladily po duši a mohla jsem slavno slavně odejít. Mohla... Jenže to by na mě nesměla Siria zařvat že jsem... používám hodně sprostých slov, ale tohle psát nebudu. Zastavila jsem se na místě. Dav studentů bez tváří jakoby očekával se zatajeným dechem, co se bude dít. ,,Lucy Jean, hlavně klid. Nevšímej si toho, ano? Půjdeme pryč." Doběhla ke mně Lian a něžně mě chytla za kost potaženou kůží, jinak známou jako paži. Já jsem se na ni ani nepodívala. Otočila jsem se, se skoro až šíleným úsměvem došla k Sirie a vrazila jí do nosu. Moji slabou pěst to příšerně zabolelo, ale bylo mi to jedno, protože šikmoočka měla teď šikmý nos a vydatně krvácela. Byl mi ukradený Snapeův výraz když mě hrubě vláčel do své pracovny. Byl mi ukradený zdrcený výraz Lian a desítky dalších šokovaných výrazů. Dostala co si zasloužila.

...

,,...Signumová! Poslouchala jste mě vůbec?!" Zaprskal Severus od svého stolu. Uvědomila jsem si, že jsem nejspíš prožila další výpadek moji narušené mysli. Jsem vyčerpaná. ,,Popravdě se domnívám, že ne, pane profesore." Utřu si slinu, které se podařilo překonat dráhu přes dva metry z jeho úst a spočinout mi na čele. ,,Tak vy se domníváte! Uvědomujeme si vůbec, do jaké mě staví situace to, že se v MÉ koleji fyzicky napadají studentky?! Ta nehorázná potupa! Ta neslýchaná drzost! Hned bych vás na místě vyloučil, kdybych mohl!" Unaveně se na něj podívám skleněnýma očima. ,,Tak prosím. Do toho. Vyhoďte mě." Narovná se a zadívá se na svůj rukáv, jako kdyby na něm zrovna objevil příšernou skvrnu. ,,To bohužel nemohu."
,,Jak by ne? Přece je to vaše kolej. Nic vám v tom nebrání. Vyhoďte mě."
,,Opatrně s tím tónem, slečno Signumová."
,,NO TAK! UDĚLEJTE TO! VYHOĎTE MĚ!"
,,Nepřichází v úvahu a koukejte se zase posadit."
Uklidním se a poslechnu. Uchechtnu se. Tohle je směšné. ,,Proč, pane profesore?" Vidím v jeho očích jak znejistěl. ,,Obávám se, že vám budu nucen udělit školní trest. Budete dva měsíce pomáhat madam Pomfreyové s mytím vážně nemocných a imobilních pacientů. Zmizte mi z očí, Signumová." No jasně. Smířeně přikývnu a zvednu se k odchodu. U vchodu se zastavím. ,,Klidně mě oslovujte Maliová, jako ostatní. Lépe se to vyslovuje." Slyším náraz do stolu, to jak se šokem praštil do kolene o jeho desku.

/\/\/

,,Nemusela jsi to dělat. Bylo to zbytečné. Akorát máš kvůli tomu další problémy." Zavede Lian řeč na incident z předchozího dne. ,,Nevrť se pořád. Problémů mám furt stejně. Díky tomuhle si už na mě ale nebude každej druhej otevírat hubu." Odseknu a soustředím se na její oblíbené tlusté linky, které jí maluju do dnešních kurzů. Nevím, proč z toho dělá takovou vědu. Ve Snapeově pracovně jsem strávila skoro celou večeři, na jejímž začátku Brumbál oznámil, že ku příležitosti letošního nového systému přijímání studentů bude zimní ples pro všechny. Pokud se pro mě neobětuje jeden z kámošů tak se mu úspěšně vyhnu. Lian na tom očividně záleží mnohem víc. Je to roztomilé. ,,Půjde na ples se zalepeným nosem."
,,Já vím. Geniální načasování, nemyslíš?" Usměju se. Ona mi úsměv neoplatí. ,,Ani bych neřekla."
,,Ty co máš furt za problém? Praštila jsem snad tebe? Chceš abych to napravila?" S dokonalou přesností dokončím poslední tah na pravém oku a namaluju jí pod ním malou hvězdičku. Odtáhnu se, abych si spokojeně prohlédla své dílo. Tváří se nějak posmutněle. Najednou, jako kdyby do mě kopnul buvol, si uvědomím, o co tady vlastně jde. Vzpomněla jsem si totiž na její pohled u fontány.
,,Poooooooooooooooooooooooooooooooooooočkej počkej. Nechceš mi říct, že ta holka, co se ti líbí, je Siria?" Následující výraz mluví za vše. ,,Ty si ze mě děláš piču. Vždyť je příšerná!" Zatvrzele zavrtí hlavou. ,,Vůbec ji neznáš. Není taková... ne na všechny." Užasle zalapám po dechu. No to je dobrý. ,,Jasný. Jenom na mě, že? Takže problém jsem tady já!" Začnu si vztekle balit věci a zvedám se od stolu v síni. ,,Říkala, že jsi na ni od prvního dne bezdůvodně hnusná." To víš že jo. ,,Hele Li, už na mě nemluv. Pak mi povíš, jak se ti tančilo s Roderickem. Čus." A svižným krokem se vydám do sklepení. ,,Ale Lucy J-"
,,Řekla jsem nemluv na mě!"

Lian

,,Dávejte pozor, prosím. Nyní si projdeme základní kroky jaivu. Je to poměrně rychlý tanec," podle ní je každý tanec rychlý tanec. ,,Tak, předvedu. Krok-krok polkový polkový krok-krok polkový polkový krok-krok. Páry vyzkouší, kdo je sám se o to může pokusit." Jsem hrozně nemotorná. Nemám ráda tanec. Ale jestli chci jít na ples, je nezbytné naučit se to. A já chci. Rodiče mi ukazovali fotky jejich plesu a bylo to nádherné. A tenhle bude ještě lepší, protože na něm budu já. To dá rozum. S Roderickem skáčeme jako klokani a každý úplně jinak. Prýtová nad námi pouze kroutí hlavou a zabývá se  tleskáním Eleanoře s Pablem. Ta holka jí od nástupu nehorázně leze do zadku. Nosí jí otrubové koláče se zázvorovou limonádou, každou přestávku jí chodí pomáhat a po každé hodině jí musí říct, jak byla báječná, kolik se toho dneska jen díky ní naučila a jak bylo všechno to hnojení výjimečně zajímavé. Jejich tanec za potlesk zrovna nestál, ale šlo jim to značně lépe než nám. Roderick s sebou každou chvíli cukne, čehož se leknu a do někoho vrazím. ,,Výborně, ZNA-ME-NI-TĚ! Až na vyjímky vám to jde opravdu báječně. Teď se přidá otočka."

...

Dneska už za Lucy Jean radši nepůjdu, byla dost podrážděná a těžko říct, zda ji to už přešlo. Mám ji ráda, ale poslední dobou mi nepřijde zrovna... jak bych to řekla... bývala milejší. Teď je hrozně agresivní. Občas z ní mám strach. Když se chystala praštit Siriu, tvářila se jako šílenec. Ovšem to je nyní vedlejší. Zdají se mi podivné sny. Vždycky jdu tou temnou chodbou, dojdu ke studni. Táhne mě k sobě tak intenzivně, že úplně potlačuje hlasy, jež na mě pokřikují. Tedy, skoro úplně. Nevím co křičí, ale rozeznávám komu patří. Jonathovi, Kikie, Fairovi a Lucy Jean. Volají na mě dost naléhavě. Ale já na ně nedbám, volá mě to. Studna. Nutí mě to skočit do ní. A v tu chvíli se probudím. Pokaždé. Ob den chodím kontrolovat, zda se chodba ve sklepení opět neobjevila. Nikdy ji nenajdu. Možná je to jedině dobře ale... Co když to má něco společného s naším proroctvím? Co když je celosvětová zkáza ukryta v těchto zdech? Nedivila bych se. Když tu mohli mít několik desítek metrů dlouhého hada, proč by tu nemohlo být i to, co zničí celou planetu?

...

,,Co ti je?" Zeptal se Fair Kikii, když nás svižným krokem se sklopenou hlavou míjela na chodbě. ,,Já... Ehm... musim ještě to... čau." Jemně zrudla. Vím přesně, o co šlo. Byla pozvána na ples Gordonem, chytačem Nebelvírského famfrpálského družstva, a běžela do knihovny najít si stoprocentně veganské hubnoucí kouzlo. Styděla se to před Čičinou přiznat. ,,Hodně štěstí!" Zavolám na její mizející záda a vydám se s Fairem na jídlo. ,,Už jsi někoho pozval na ples?" Zamyšleně se podrbal na zátylku. ,,Nejradši bych tam nešel vůbec. Jenže kluci z pokoje se tam chtějí opít, takže bych asi řekl Lucy Jean." Podezřívavě si ho prohlédnu. ,,Podle mě ji pozve Jonath, nemyslíš?" Ledabyle pokrčí rameny, jakože o nic nejde a sedne si ke kámošům na kraji stolu. Zaslechnu, jak si pár holek nadšeně vypráví o originálních pozváních na ples, který bude jen tak mimochodem už za tři dny, o šatech, které si na sebe vezmou a jaké likéry si propašují v bezedných psaníčkách. Na šaty vám velkolepě kašlu vážení, v kufru na mě čeká elegantní smoking a nemůžu se dočkat, až mě v něm Siria uvidí. A co se pití týče, jo mám ráda porušování pravidel, ale zrovna teď nemám náladu na to poblejt celej parket. Při pohybu je můj žaludek dosti citlivý ohledně alkoholu. Jonathovy kalhoty by mohly vyprávět. Na rodinné oslavě mi je chudák půjčil, když jsem u bazénu zgrcala ty svoje. A pak jsem zgrcala i ty jeho, když jsem poskočila, abych si je natáhla.