Troubles in Hogwarts

III.

Lucy Jane

Tohle nedává sebemenší smysl. Proč mi moji rodiče neřekli, že vlastně nikdy mými rodiči nebyli?! Jaké se mnou měli plány, když v podstatě odmítli připustit, abych se dostala do Bradavic? Prodat mě? Ne to asi přeháním. Ale co když ne?
Když přiletěla sova s tmavě šedými pery v zobáku držejíc můj dopis, bývala bych to propásla. Byl večer a já opět seděla na střeše, kam jsem lezla z parapetu okna mého pokoje. Moje pozorování několika málo hvězd zrovna se neskrývajících za temnými oblaky přerušil řev zezdola. Instinktivně jsem se otočila za hlasy, ačkoliv bylo jasné, že jejich původce neuvidím.
,,Leť pryč, ty noční kryso!! Kšá, kšá! Táhni!!"
Že by odháněli netopýry? Moji myšlenku vzápětí vyvrátily dvě velké oči, upíraje svůj pohled na mou osobu. Jelikož jsem už na tmu byla zvyklá, poznala jsem, že ona "noční krysa" ve svém zobáku nesla obálku. Opatrně jsem si ji od svého pošťáka převzala a on uletěl. Obálka byla opatřena voskovou pečetí. Bylo v ní něco vyrytého, cosi jako znak, ovšem po hmatu jsem toho už příliš nepoznala.
Vložila jsem si dopis do úst a jala se pomalu spustit ze střechy na okenní parapet. Ladným naučeným pohybem jsem vklouzla do malé zatuchlé místnosti, kde už na mě, k mému překvapení, čekali moji rodiče. Můj opětovný návrat ze střechy nekomentovali, zato obálku s rudou pečetí mi vytrhli a bez jediného slova ji pozvolna na čtyřikrát přetrhali. Bylo to ještě divnější než fakt, že mi poštu doručila opeřená zásilkovna. Po silném zabouchnutí dveří, při němž odpadla z omlácených futer další vrstva laku, jsem cáry papíru posbírala a na stole během 15 minut seskládala do původní podoby. Slova v místech přetrhnutí byla takřka nečitelná, ovšem smysl textu byl jednoznačný.
Zvali mě do Bradavic.

...

Tiše se kradu chodbami školy v naději, že svoji kolej najdu co nejrychleji a nenarazím na nikoho z učitelského sboru. Momentálně bych opravdu o nepříjemnosti nestála. Upřímně jsem ani nepočítala s tím, že se do Zmijozelu dostanu bez komplikací. Možná je už i na ponocující profesory příliš pozdě. Měla bych jít taky spát, ovšem já mám na práci trochu něco jiného.

Z neznámého důvodu je moje postel od ostatních odsunutá. Víc než před tím, než jsem kolej opustila. Proč by mi ji ty holky odsouvaly? No, radši to řešit nebudu. Teď. Vtipné. Moc místa na odsouvání tu není a přesto si s tím dají práci.
Učebnici kouzelnických formulí jsem našla zakopnutou pod postelí. Vytáhla jsem ji na čtvrtý pokus hned po svazku "Fantastická zvířata a kde je najít". Začínám mít pocit, že zde nebudu vítaná. Aspoň vím, že se nemusím namáhat kamarádíčkováním s těmito slečnami. Sice moc ráda poznávám nové tváře, ale když mě stihly odmítnout dřív než mě pořádně poznaly...
,,Lumus." 

Moje přikrývkové iglů slabě ozáří špička mojí hůlky. Tohle kouzla mě naučila Kikia. Pravda, měla bych asi správně použít Lumus maxima, ovšem mám strach, že bych vzbudila své milé spolubydlící. Narušení jejich spánku mi je vážně u prdele. Spíš se mi nelíbí představa, že by některá z nich nahlásila našemu líbeznému Snapíčkovi moje pokusy o čarování mimo hodiny. I když nepochybuji o tom, že většina z těchto velmi dobře vychovaných dam za dobu svého studia tento zákaz minimálně jednou porušila.
Rozhodla jsem se, že spánek obětuji učení. Proč by jinak byly noci tak zatraceně dlouhé? Aby se pár dívek mohlo tajně pohybovat po chodbách, aby se Fair dostatečně vyvenčil a aby se někdo mohl učit. Jen tak bych to samozřejmě nedělala. Mám takový zvláštní pocit... nutkání... že bych se měla učit víc než kdy předtím.

Kouzla pro manipulaci s vod-
,,Mohla bys toho už laskavě nechat?!"
Sykne na mě exoticky vyhlížející děvče, strhávajíce ze mě peřinu.
,,Co to tu sakra provádíš?!"
,,Co je zrovna tobě do toho?"
,,Chci spát."
,,Tak zavři oči a mně dej pokoj!"