Troubles in Hogwarts

IV.

Lian

,,Na jídlo nejdu. Povinný to není a nemám hlad. Půjdu do naší společenské místnosti. Uvidíme se na hodině," rozloučím se na druhý den s hladovou Lucy Jane a vydám se ke kuchyni. Když se dostanu do Mrzimoru, ulevím si. Je tu takový božský klid. Ovšem nevšimla jsem si jednoho kluka, který jakmile mě uviděl vylekaně vyskočil z křesla. 

,,Eh... promiň. Myslel jsem že- to je jedno. Proč nejsi na obědě?" 

Potřebovala jsem chvilku na probrání z prvotního šoku. 

,,Nemám hlad." Odpověděla jsem po chvíli. Upřímně mě trochu zklamalo, že tu nejsem sama. 

,,Já taky neměl ehm..." 

Nervózně přešlapuje na místě a když se podívám pozorněji, jemně se mu klepe pravá ruka. 

,,Děje se něco?" 

Pokusí se o úsměv. ,,Cože? Ne ne ne. Já jen... jsem trochu asociál. Není mi moc příjemné sedět u jídla s tolika lidmi... Takže jsem věčně tady a věčně o hladu." Podrbe se na zátylku. Je to docela roztomilý. 

,,Proč nezajdeš do kuchyně?"
,,Jsem tu letos prvním rokem a nemám páru kde to je." Začíná na něm být znát, že z něho nervozita při našem rozhovoru opadává. Přestal se klepat a usmívá se. 

,,Hned naproti nám. Stačí podrbat na obrázku hrušky, trdlo," zasměju se.
,,Jo to teda jsem. Děkuju moc eeeeee... Lana?"
,,Těsně vedle. Jsem Lian, ale mám radši Lia. A ty?" 

Plácne se do čela. ,,Promiň. Snažil jsem se při rozřazování dávat pozor na jména. Mám dobrou paměť, ale teď jsem to trochu zmotal. Jsem Roderick. Těší mě, Lio," podá mi zpocenou ruku v přátelském gestu. Udělám to samé a potřeseme si. 

,,Také mě těší, Rodi."
,,Tak mi říká moje babička," usměje se. Toho bych mohla seznámit s Lucy Jane, ta by z něho toho asociála vyklepala.
Roderick si odešel číst na postel a já, jelikož ze mne opadla potřeba být sama, jsem se vydala za svojí kamarádkou.

...

,,Tady jsi!" vykřiknu a než dozní moje ozvěna klepu na záda jediné z naší party, která je se mnou ochotná být déle jak jedno odpoledne. V první chvíli v níž jsem se dotkla jejího hábitu s sebou vyděšeně cukla, když spatřila můj stále se usmívající obličej, značně se jí ulevilo. Přijde mi, že se lekla až moc, na to že to je ona. Také mi trochu vrtá hlavou její včerejší reakce na... no mě. Jako kdyby to, co jsem udělala, bylo naprosto normální. Možná že byla tak mimo, že jí nedošlo jak divné a dalo by se říct i děsivé to je. Ale co by ji dokázalo takto vyřadit z provozu? 

,,Bavil se o mně někdo?"

,,Neslyšela jsem," při její odpovědi si oddechnu. 

,,Díkybohu. Máme teď 2 hodiny čas do večerky, pojď do knihovny." 

Přikývne a trochu v závěsu mě následuje. Většinou chodí vedle mě nebo přede mnou i když netuší, kam jdeme. Po několika minutách zběsilého pobíhání mezi dlouhými regály jsem našla správně oddělení. 

,,Kam jsi vůbec měla namířeno když jsem tě odchytla?" zeptám se při čtení hřbetů tlustých, v kůži vázaných knih. 

,,Mno... za prefektem. Chtěla jsem nahlásit Theuse Dorlona kvůli tomu, jak nás napadl pomocí magie mimo hodinu v budově školy." 

Odkdy je Lucy Jane práskačka? Vždycky si všechno řešila sama, většinou fyzicky. 

,,Ty hele, není ti něco?"