Troubles in Hogwarts

VIII.

Lian
,,Hej Li!" Ozve se za mými zády, když se chystám jít do Mrzimoru. Běží za mnou dívka s černým mikádem. Siria.
,,Snad nevadí, že jsem ti zkrátila jméno. Jsem líná říkat ho celý." Pozorně si ji prohlédnu. Usmívá se na mě. Jo, je to normální. Ale ona se usmívá... jinak. Nevím kurwa jak, ale prostě jinak.
Do piči já se neumím vyjadřovat už ani ve své vlastní hlavě. ,,Vůbec ne. Naopak. Tohle oslovení mám nejradši." Úsměv jí oplatím. Z nějakého důvodu se culim od ucha k uchu, bolí to a určitě vypadám jako kočka Šklíba. ,,Jo super. Hele, chtěla jsem se tě na něco zeptat." Jelikož umírám zvědavostí okamžitě ji pobídnu, aby pokračovala. ,,Dneska hraje Zmijozel proti Havraspáru. Půjdeš se se mnou podívat?"
,,Jo jasně. Samozřejmě. To bude bezva."
,,Oka. Za půl hoďky buď tribuně." A odejde.
,,Jasně..." Já asi padnu. Ona mě vážně pozvala na famfrpál?? Teda... Né že by to pro mě mělo jako něco znamenat. Po nemalé chvíli postávání na místě se proberu, podrbu hrušky a rozebehnu se nachystat. Vlastně se chystat neumím, jen se přioblíknu do chladného listopadového počasí a v nejlepším případě se ještě učešu.

Dost by mě zajímalo, jestli mě mezi těmi lidmi najde. Kde vůbec je? Týmy už nalítávají na hřiště. Madam Hoochová vypustila zlatonku s potlouky a vyhazuje camrál. Hra začala. Copak se na mě vykašlala? Je to dost pravděpodobné. Viděly jsme se jednou, nevím jaká je. Třeba si ze mě udělala jen dost divnou srandu. No nevadí. Můžu sledovat zápas. Famfrpál je skvělá hra, ale já se na ni necítím. Hlavně proto, že tihle hráči mají oproti mně náskok několik let. Je obtížné sledovat všechno, co kde lítá. Zmijozel má camrál, jeden z havraspárských právě odrazil potlouk na hráče, který se uhnul, LETÍ PŘÍMO NA MĚ A NEVYPADÁ NA TO, ŽE BY CHTĚL ZATOČIT!!!!!!!!!! Na štěstí se na poslední chvíli od někud vyloupne zmijozelský odrážeč a zachrání mi kejhák. Panebože to mě tak vyděsilo. Debilní černá koule fakt že jo. Až to skončí, musím dotyčného najít a poděkovat mu.

/\/\/

Zlatonku po půl hodině chytil Gregory Paul, Zmijozel. Až Siriu uvidím příště přísahám Merlinovi, že ji proměním ve švába. Nesměle dojdu do šatny výherců s cílem najít svého zachránce. ,,Tak co, jak jsem si vedla?" Přikročí ke mně ta, kterouž jsem ještě pár nepodstatných sekund zpátky chtěla proměňovat. ,,Sirio? Ty jsi-"
,,Zachránila jedné nejmenované Mrzimorce krk? Jo to jsem udělala a nemáš zač." Šokovaně na ni vytřeštím oči. ,,A já si myslela, že ses na mě vykašlala."
,,Vzalo tě to, co?" Uchechtne se. ,,Počkej někde tady, ještě hodím sprchu." Zkřížím si ruce na prsou a hraju naštvanou. ,,Jak mám vědět, že mě tu zase nenecháš samotnou?" Přehodí si ručník přes rameno. ,,Jestli potřebuješ mít jistotu, pojď se mnou. Já se zlobit nebudu." Divím se, když odcházela, že nezakopla o moji bradu. TO CO SAKRA MĚLO BEJT?? S velkou námahou jsem opět hubu zavřela a sedla si na zem vedle vstupu. Absolutně nechápu, co se dneska děje.
Je toho na můj malokapacitní mozek prostě příliš. Ovšem nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo.

,,Tys fakt počkala." Došla ke mně Siria do sytosti osprchovaná. Ty mokrý vlasy jsou kouzelný. Za tuhle myšlenku se nenápadně štípnu do paže. ,,Ano počkala. Nejsem jako ty." Ušklíbnu se provokatérsky. ,,Jako vycvičenej pes." Zasměje se škodolibě a poplácá mě po rameni. Já ti dám psa. Vydá se rychlým krokem z místa, jako kdyby neměla za sebou zápas plný odpalování a zachraňování před zlomeninami. ,,Kam vůbec jdeme?"
,,To se furt tak vyptáváš?"
,,Víc než to. Jsem nesnesitelně zvědavá." Doženu ji a sladím s ní krok. Po chvíli jsem krapet zadýchaná. Už jsem konečně pochopila, kam směřujeme. Chce se mnou jít do Sovince. Sem jsem ještě neměla tu čest a čas zavítat. Tam ze shora musí být skvělý výhled.

,,Doufám, že nejsi slečinka. Je tam všude hrozně ptačích sraček." Podívám se se zakloněnou hlavou na věž. ,,Větší starost mi dělaj ty schody, po kterých budu muset vyjít."
Odfrkne si. ,,Jako kdybys toho ve škole nenachodila víc."
,,Myslíš si snad, že tamtěm schodům taky nenadávám?"

Když jsem se konečně dostaly nahoru, sedla si Siria na okraj a nohy nechala volně pohupovat x metrů nad zemí. Následuju ji v jejím konání. Jen tak sedí a kouká na horizont. Dívám se na ni, jak jí slabé sluneční paprsky ozařují její bledou tvář. Vypadá jak japonská Sněhurka. Uklidňující ticho občas příjemně přeruší šum sovích křídel. Jen tu fouká studený vítr. Cítím teplý dotek na hřbetu své levé ruky. Trhnutím se podívám. Dlaní je opřená o podlahu a prsty překryla mou ruku. A pořád kouká někam do dálky. Z nepochopitelnýho důvodu cítím mnohem intenzivněji svůj tep. Měla bych se nějak uklidnil. Hodně rychle!
,,Pila jsi už máslový ležák?" Přikývnu.
,,Rodiče mě vzali do Prasinek asi před rokem. Táta mi dal nenápadně ochutnat. Tehdy mi to vůbec nechutnalo, ale teď by to mohlo být dobrý."
,,Tak až pojedem, zveš mě. Je ti to jasný?"
,,To je tak pozorné." Poznamenám ironicky. ,,Viď? Jo a slyšela jsem, že bude v prosinci ples. Já teda neumím moc tancovat a v šatech vypadám jak Michelin, ale-"
,,To mě jako zveš na ples?" Vykulím na ni oči. ,,Vím, že jsem na tebe asi moc rychlá, ale já už jsem prostě taková. Jestli nechceš-" ,,Nenene. To je dobrý. Ráda s tebou půjdu, když to bude pro nás." Povytáhne nechápavě obočí. ,,Jak jako pro nás?"
,,Ty nevíš jak to tu chodí? Jsi tu letos první rok?" Přikývne na souhlas. ,,A to už hraješ ve famfrpálovém týmu?!"
,,Jsem prostě úžasná." Zasměje se.

Lucy Jean
,,...No a tohle jsem ti včera zapomněl říct. Fair si stěžoval, že si nad ním honil týpek z Havraspáru."
Vyprsknu smíchy. ,,Cože? Nebyl jsi to ty, že ne?" S úsměvem se oklepe nikoliv zimou, nýbrž tou představou.
,,Jasně, že ne ty vole. To byl kámoš Sergej. Vzrušujou ho zvěromáci. Nemohl jsem ho před Čičinou prásknout." Když se dost vytlemim té Rusákovic úchylce, opřu se o kmen stromu, u něhož sedím. Od jezera jde mnohem větší zima. ,,Proč jsme vůbec u vody? Chceš se otužovat s jezerními čůzami?" Našpulí hubu, dá si ruku na srdce a nahodí přehnaný poetický tón. ,,Jediná čůza, se kterou se chci otužovat, jsi ty, Lucy Jean." Začnu po něm s předstíraným nasráním házet šišky a šutry. ,,Ty bastarde!" On se se smíchem buď uhýbá, nebo to chytá a pouští na zem. Když mi dojdou šutry a síly, sedne si vedle mě. ,,Tak už ses uklidnila, mořská panno?" Při těchto slovech mi se skoro neznatelným plesknutím spustil ruku na koleno levé nohy, kterou jsem narozdíl od pravé měla pokrčenou a jemně si ho přitáhl blíž k sobě. Slabě jsem ho praštila do ramene pěstí, že to skoro nemohl cítit. ,,K tvému štěstí, jo."
Po chvíli ticha se má hlava sveze na jeho rameno. ,,Jak myslíš, že tu budeš dlouho?" Podívá se mi do očí. Nevím, proč se ptám. Nevím, proč se mi tak náhle změnila nálada. Povzdechne si.
,,Nevím... A nechci na to myslet." Chytím ho oběma rukama za paži, jejíž dlaň se už nějakou chvíli nedotýkala mého kolene, ale byla na zemi v tom úzkém prostoru mezi námi.

/\/\/

Přijde mi, jakoby Lian pomalu zapomněla, co se stalo. Ani slůvkem se o té chodbě nezmínila. A to jí byla pomalu posedlá. Nebo to bude i tím, že tam ta chodba už není. Prostě zmizela. Je to jedině dobře. Byla to opravdu děsivá záležitost a doteď nechápu, co to mělo znamenat.

Z toho, co občas zaslechnu když procházím školou, soudím že jediné, co mé spolužáky zajímá je nějakej random prosincovej ples. O ničem jiném se tu nemluví. Lian mi kdysi říkala, že ples má vždycky jen nějaký určitý ročník, který to buď vyhraje nebo se prostě zvolí. Mně je to celkem volný, protože i kdyby byl pro nás, neměla bych s kým jít. Také mi řekla, že před plesem probíhá něco obdobného jako mudlovské taneční kurzy a vedou je profesoři našich kolejí. Prostě hej představte si, jak vás Snape učí chachu.
Prostě aaaaaaaaah. Každopádně. Nedokážu si představit, že by se mnou byl někdo ochotný nacvičovat. Každý kluk v mojí koleji vypadá, že když na něj budu koukat moc dlouho, flusne mi do ksichtu.
Jako právě teď. Ale ten tak jen nevypadá, on na mě opravdu fluše. Ovšem k mému obličeji to nedorazí. Dva centimetry od něj se to zastaví a otočí směr. Plesklo ho to do oka. Pár přihlížejících šokovaně vyvalilo bulvy, a já se jen vítězoslavně usmála. Otočila jsem se na patě a šla si lehnout. Já těm zmrdům ukážu. Mě nikdo šikanovat nebude. Až moc dlouho jsem si nechala všechno líbit. Dneska už nemám na nikoho náladu. Jonath bude muset počkat do zítra.