Zachraň mě (Pozastavené)

1.Kapitola

Stála jsem u zrcadla svého pokoje a stahovala jsem si svoje blonďaté vlasy do culíku. Byla jsem připravená si sbalit celý svůj pokoj hned do několika tašek a byla jsem připravená zachránit svého nejlepšího kamaráda od krutého osudu. Do poslední tašky jsem si dala fotky se svými přáteli a rodiči. Smutně jsem přejela po poslední fotce se svoji mamkou. Zemřela teprve před rokem, ale mě to bolí každý den naprosto stejně. Neuvěřitelně moc bych si přála, aby tu se mnou dneska byla a mohla mi poradit, jak se mám postavit našemu nepříteli, který mi chce ukrást nejlepšího kamaráda. Smutně jsem si povzdechla a do očí se mi nehrnuly slzy. Na tomto světě jsem neměla už žádnou rodinu a já nikdy nebudu moct mít svoje vlastní děti. Jsem upírka a upíří nemůžou mít děti, neříkám že jsem si děti v minulosti vyloženě přála, ale chtěla jsem dát svoji mamce aspoň jedno vnouče, protože ona by byla ta nejlepší babička na celém světě, tím si jsem víc než jistá.

Všechny tašky jsem odnesla do svého auta, které jsem dostala od svého taťky na svoje šestnácté narozeniny. Naposledy jsme se otočila a zadívala jsem na dům, který byl můj domov od doby, co jsem se narodila. Nikdy jsem se nestěhovala, ani když se moji rodiče rozvedli, tak jsme s mamkou neodešly z města, nebo jsme se nepřestěhovaly do jiného domu. Na toto místo jsem měla tisíce vzpomínek, oslava mých šestých narozenin, kde jsem dostala svoji první dětskou pusu od kluka. Na to jak mě mamka učila jezdit na kole a já jsem se stále bála, že nejsme připravená, nebo jak jsme s taťkou tancovali na zahradě, protože jsem chtěla trénovat. Přihlásila jsem se do soutěže a všechny ve svém okolí jsem nutila, aby tancovali se mnou a potom mi radili, co dělám špatně.

Potom jsem se však už rozjela a doufala jsem, že ještě neodjeli. Naštěstí jsem je uviděla stát před velkou dodávkou, do které nejspíš ovlivněný člověk nesl rakve. Zaparkovala jsem kousek od nich a upíří rychlostí jsem se přemístila ke Stefanovi. Stefan Salvatore byl můj nejlepší kamarád, vlastně mu dlužím neuvěřitelně moc. Když jsem se stala upírem, tak mě jeho bratr, Damon, chtěl zabít. Bál se, že se nedokážu ovládat a lidé na nás přijdou, ale Stefan se mě zastal a potom mě učil. Avšak právě teď jsem svému nejlepšímu kamarádovi zlomila vaz.

,,Nedovolím, abys Stefana odvedl pryč, Klausi," řekla jsem chladně. ,,Damon potřebuje svého bratra, přišli o Elenu. Dokážeš si jenom představit jaké monstrum se z něho stane?"

Moje nejlepší kamarádka Elena Gilbertová, měla být obětována v rituálu, který z původního upíra Klause Mikaelsona měl udělat původního hybrida. Její biologický otec však našel způsob, jak ji zachránit, aby nezemřela, i když z ní Klaus vysál všechnu krev. ,,Obávám se, že tvůj přítel musí splatit svůj dluh a proto se mnou dneska odjede" řekl s úšklebkem Klaus a celou si mě prohlížel. Vůbec se mi to nelíbilo a znervózňovalo mě to.

,,Odjedu s tebou já," podíval se na mě překvapeně a lehce se zasmál. Nejspíš tomu nevěřím. ,,Nedovolím, aby Damon Salvatore kvůli svému vzteku zničil můj domov."

,,Lásko, tato výprava nebude procházka růžovým sadem. Skutečně jsi na něco takového připravená?" nadzvedl obočí a ve tváři měl úsměv, který jasně říkal, že si tuto chvilku užívá. Myslí si, že jsem slabá, ale já mu ukážu opak.

Rukou jsem ukázala na své auto. ,,Tak mi budeš snad stačit, hybride" mrkla jsem na něho a bez dalších slov jsem zamířila k svému auto, když jsem se otočila,tak jsem viděla jeho udivený obličej, ale potom pouze pobaveně zakroutil hlavou, něco řekl člověk, co dával do dodávky rakve a ladným krokem se vydal ke mně.

Když ke mně došel, tak se opřel o moje auto a zkoumavě se mi zadíval do očí. Nejspíš z nich chtěl vyčíst jestli je v tomto mém kroku nějaký záměr. Mezi obočím měl vrásku a šlo vidět, že zvažuje všechny možnosti. ,,Já jsem tě varoval, lásko. Toto nebude procházka růžovým sadem" zašeptal mi do ucha a sedl si do mého auta na místo řidiče.