Zachraň mě (Pozastavené)

6.kapitola

Když jsem otevřela oči, tak mě ozářilo světlo a já jsem se zmateně rozhlížela okolo sebe. Nepoznávala jsem to tu. ,,Ty musíš být Caroline, neměj obavy, Klaus tě tu před týdnem donesl, abych se o tebe postarala," přede mnou se obnovila nějaká rudovlasá dívka. ,,Moje jméno je Charlotte White, jsem čarodějka. Vyléčila jsem tě. Už jsi v bezpečí. Nemusíš mít už strach, drahoušku."

Pokusila jsem se vstát. Kde byl Klaus? Našel toho vlkodlaka? Nevím co to bylo za čarodějku? Charlotte White. To jméno mi nic neříká. Z mého přemýšlení mě však vytrhl příchod Klause, který se na mě hned podíval a pouze rukou naznačil čarodějce, ať hned odejde. 

Upřeně jsem ho sledovala, on mi to vracel a zkoumavě si mě prohlížel. Nevěděla jsem co si mám o tom myslet, proč se na mě tak koukal. ,,Chytil jsi toho vlkodlaka?" zašeptala jsem tiše a on pouze zakroutil záporně hlavou. ,,On chce pomstu. Podle mě půjde přes mrtvoly. Přes moji mrtvolu. Jak dlouho potrvá než znovu zaútočí?" 

,,Nenechám tě už samotnou a když budeš sama, tak můžeš být s tím pitomcem" řekl Klaus a při zmínce o Leonovi se zatvářil jak citron.

Jemně jsem si odkašlala. ,,Chtěla bych ti poděkovat, že jsi mě nenechal zemřít. Mohl jsi, ale neudělala jsi to. Možná nejsi takové monstrum jako jsem si myslela, možná máš v sobě i přes to všechno nějaké světlo."

Nic na to neřekl. Co jsem taky čekala. Že na to něco řekne? Ne, to jsem vážně nečekala. Ale rozhodla jsem se mu pomoc, ať chce nebo ne, ale v něm to dobro najdu. Chtěla jsem ještě něco říct, ale v ten moment tam vešla Charlotte. 

,,Myslím si, že můžete jet domů. Caroline bude v pořádku, Klausi. Ale bohužel se mi toho vlkodlaka nepodařilo najít. Musí mít taky nějakou čarodějku co mu pomáhá" řekla vážně a Klaus pouze jejím slovům přikývl. Já jsem se na ni vděčně usmála. Zachránila mi život. Měla bych ji být skutečně vděčná.

*** 

S Klausem se seděla v autě v tichosti. Nevěděla jsem co mám říct a on nejspíš taky nevěděl co má říct. Oba jsme nejspíš byli hluboko ve svých myšlenkách. Kdyby přišel později, kdyby se nevrátil na náš pokoj, tak bych nejspíš už skutečně byla mrtvá. Za poslední týden jsem dvakrát mohla zemřít kvůli tomu, že jsem se rozhodla odcestovat s ním. Stalo by se toto i Stefanovi? Ne, určitě ne. Stefan byl silnější a moudřejší než já v tomto. 

,,Dneska večer budu pryč, takže-"

,,Takže si mám domluvit schůzku s Leonem?" dokončila jsem za Klause větu. 

,,Takže bys neměla být sama" řekl.

,,Kam jdeš?" zeptala jsem se tiše a promnula jsem si ruce. Nevadilo mi, že bude pryč. Ale ten pocit nebezpečí mi teď naplnil celé srdce. 

,,Navštívím znovu tu vlkodlačí smečku. Zjistím kdo je náš nový nepřítel a udělám s ním krátký proces" řekl vážně Klaus a já se ho na malý moment opět lekla. Ten chlad v jeho slovech. 

Neřekla jsem na to nic. Neměla jsem co na to říct. Co bych na to taky měla říct? Podpořit ho v tom? Samozřejmě jsem si přála, aby toho vlkodlaka potrestal, ale takto? Nepřála jsem mu smrt. Nechci aby kvůli mně někdo skutečně zemřel.

,,Nechci aby kvůli mně někdo zemřel, Klausi" zašeptala jsem tiše a to upoutalo jeho pozornost. Nechápavě se na mě díval. Nejspíš si musel myslet, že jsem blázen. Jenomže co je cennější než život? 

Prohlížel si mě. Znovu si mě zkoumavě prohlížel. ,,I potom co jsi kvůli němu mohla zemřít, tak si nepřeješ, aby zemřel on?" pronesl nechápavě a lehce se tomu zasmál.