Zachraň mě (Pozastavené)

3.kapitola

Naštvaně jsem si do tašky balila věci a stále jsem slyšela Klausovi slova, že je mu jedno, že si Alison zahrává se svým životem. Můžeme ji pomoc. A on si klidně bude zahrávat takto s jejím životem, naštvaně jsem odhodila tašku, kam jsem si dávala oblečení, protože Klaus mi řekl, že tam budeme minimálně jeden den. Rozhodla jsem se, že to vezmu do svých rukou a kašlu na nějakého původního hybrida teď. Upíří rychlostí jsem vyběhla z našeho pokoje a objevila jsem se na chodbě, neměla jsem nejmenší tušení kde má Alison svůj pokoj. Ale rozhodla jsem se ji pomoc, ona si zaslouží něco mnohem lepšího. Navíc je to i částečně moje chyba, to já jsem ji ovlivnila, ať se vrátí do svého pokoje a zůstane tam. Co když kvůli mému ovlivněný teď nevychází ven a Leon s jeho rodiči si o ní dělají starost. Leon. Mrzí mě, že s ním nemůžu jít na naši domluvenou schůzku a vlastně jsem mu ještě nedala vědět, že to dneska budu muset zrušit. Kdybych ho náhodou potkala, nebo kohokoliv jiného a on se měl ptal co tam dělám, tak to můžu aspoň použít jako výmluvu, že hledám Leona. Snažila jsem se tu nějak zorientovat jejich pokoje budou určitě nějak odlišené od ostatních, nakonec oni tady bydlí. 

,,Caroline?" prudce jsem se otočila, abych uviděla Leona, který si to právě ke mně míří. ,,Co tady děláš?" zeptal se mě hned, když ke mně došel.

,,Hledala jsem tě," pousmála jsem se na něho. ,,Chtěla jsem se ti omluvit, ale dneska s tebou nikam jít nemůžu, skutečně mě to mrzí, ale můj společník si už na dnešek vymyslel program a nechci mu to rušit. Nemůžeme to nechat na jindy?"

Strašně jsem mu nechtěla lhát. Kdyby to bylo čistě jenom na mně, tak to Klausovi hned zruším a zůstanu tady, ale věděla jsem, že nemám na výběr. Kdybych s ním nejela, tak by mě určitě odvezl domů a vzal si Stefana, jak mě v plánu a bylo by tu riziko, že by potkal Elenu, která má být mrtvá. Nemohla jsem svoje přátelé takto hloupě ohrozit.

Leon si povzdechl. ,,To je v pořádku. Můžeme to nechat na jindy," řekl klidně a potom se otočil za sebe, zamračil se. ,,Alison mi dělá velkou starost, skutečně z toho pokoje nechce vyjít. Už skutečně nevím co s ní mám dělat."

,,Můžu si s ní zkusit promluvit?" navrhla jsem a hodně by mi to vyhovovalo. Mohla jsem ji nakonec pomoc. ,,Jako malá jsem se taky do sebe uzavírala kvůli rozvodu rodičů, možná ji dokážu pochopit a nějak se ji pokusit pomoc."

,,To bych ti byl opravdu vděčný. Její pokoj je na konci chodby, má na dveřích růžovou mašličku. Kdyby cokoliv tak já budu tady, ano?" Leon mě v průběhu jeho slov chytil za ruku a díval se mi do očí. On si skutečně nezaslouží takto trpět a tak moc se bát o jeho sestru. Udělám cokoliv proto, abych mu dokázala pomoc.

Přikývla jsem a bez nějakých slov jsem pustila jeho ruku, když jsem došla k těm dveřím, tak jsem opatrně zaťukala a vešla jsem dovnitř. ,,Alison?" zašeptala jsem a rozhlédla jsem se okolo sebe. Byl to krásný a útulný pokoj, ale hned jsem na posteli uviděla ležet Alison, která byla mladá a určitě byla smutná. ,,Panebože, co se ti stalo?" 

,,Co tady děláš?" zašeptala slabě a v jejích očích bylo tisíc slz. 

,,Přišla jsem ti pomoc," řekla jsem vážně a upřeně jsem se ji dívala do očí. ,,Já vím, že jsi neměla moc hezké období a nebylo ti dobře, ale kvůli tomu si už nikdy v životě neublížíš, ani kvůli něčemu jinému. Stane se z tebe silná dívka, která svoje problémy začne řešit jinou cestou. Můžeš odejít z tohoto pokoje, budeš normálně jíst a budeš se chovat jako obyčejná dívka v tvém věku. Budeš si užívat život a budeš šťastná, protože tohle všechno si zasloužíš, Alison." 

*** 

Na tváři jsem měla velký úsměv, když jsem se vracela k sobě do pokoje, ale ten úsměv mi hned zmizel, když jsem před sebou uviděla naštvaného Klause, který mě probodával zlým pohledem.

,,Kde jsi byla!" štěkl na mě hned Klaus.

,,Byla jsem u Alison. Nedovolím, aby se ji cokoliv stalo!" vrátila jsem mu to a chtěla jsem bez dalších slov okolo něho projít, ale on mě chytil za loket. ,,Okamžitě mě pusť!"

,,Moc si dovoluješ, lásko. Nakonec by tě to skutečně mohlo stát život. Neměl bych s tebou slitování" řekl chladně a já jsem věděla, že to všechno myslí vážně.

Podívala jsem se mu upřeně do očí. ,,Tak mě zabij, tak jsem jsi zabil Elenu, tak jak jsi zabil Jennu, tak jak jsi zabil dalších desítky nevinných lidí" zašeptala jsem chladně.

Klaus mě prudce pustil. ,,Dobal si věci, za půl hodiny odjíždíme!" křikl a rychlím krokem odešel. Co se to právě stalo?

Došla jsem k oknu a uviděla jsem, jak s někým mluví. Rozhodla jsem se to víc neřešit a skutečně jsem si šla dobalit věci na náš výlet, na který jsem se vůbec netěšila. Nechtěla jsem tam jet, co udělá Klaus s tou smečkou? Udělá z nich všech hybridy a co když to nebude fungovat, protože Elena přežila. Co se stane pak? V tom přemýšlení jsem úplně zapomněla na čas a proto mě vůbec nemohlo překvapit, že se přede mnou objevila Klaus a hodil po mně hodil moji tašku.

,,Omlouvám se, trošku jsem se zapřemýšlela. Už vyrážíme, že?" zamumlala jsem, i když jsem znala odpověď. ,,Skutečně tam musím?" pokusila jsem z toho vykroutit ještě na poslední chvíli.

Klaus se tomu zasmál. ,,Musíš, chci tě tam mít po svém boku," mrkl na mě a vzal moji tašku ze země. ,,Vím, že to pro tebe musí být těžké, ale tohle všechno děláš pro svoje přátelé pokud se nepletu."

,,Všechno tohle dělám pro ně," zašeptala jsem tiše a povzdechla jsem si. ,,Ty jsi nikdy neměl přátelé, pro které bys klidně zemřel?"

Klaus si povzdechl. ,,Stefan byl kdysi dávno můj nejlepší přítel, ale zapomněl na to," zašeptal najednou tiše a já jsem se na něho překvapeně podívala. ,,Šel po nás můj otec a abych ho ochránil, abych ochránil svoji sestru, tak jsem mu vymazal paměť." 

Najednou jsem v něm viděla nějaké city. ,,To je mi líto, muselo to být pro tebe těžké" zašeptala jsem tiše.

On si povzdechl. ,,Nemusíš se mnou jezdit, zvládnu to sám. Klidně zavolej tomu klukovi a běžte někam" zašeptal Klaus.

Já jsem se na něho šokovaně podívala, ale než jsem stihla cokoliv říct, tak upíří rychlostí byl pryč. Já jsem potom vzala Leonovo číslo a napsala jsem mu, že nakonec dneska můžu. Ale stále jsem přemýšlela nad tím co se tu teď stalo. A odpověď jen tak brzo nedostanu.