Zachraň mě (Pozastavené)

4. Kapitola

Skutečně jsem měla radost z toho, že budu moct jít s Leonem ven, i on měl z toho radost. Rozhodli jsme se, že si dáme sraz dole před ubytovnou. Když jsem ale procházela okolo skříně, tak jsem se najednou u ní zastavila a měla jsem chuť se podívat co tu všechno Klaus má. Opatrně jsem tu skříň uviděla a hned jsem uviděla balíčky krve, provazy a řetězy. Co proboha? On tu chce někoho mučit? Rychle jsem tu skříň zavřela a ladným krokem jsem vyběhla z našeho pokoje a šla na sraz s Leonem. Hned když mě uviděl, tak mi zamával a zářivě se na mě usmál, což mi hned vykouzlilo úsměv na tváři, když jsem k němu došla, tak mě opět políbil na hřbet ruky.

,,Doufám, že nemáš se svým společníkem odjet nějak brzo?" zašeptal tiše a nabídl mi rámě. ,,Je toho tolik, co bych ti chtěl ukázat, Caroline."

Smutně jsem se na něho usmála. ,,Já nevím jak dlouho tu ještě zůstaneme. Ale doufám, že tu budeme ještě pár dnů. Můj společník je teď pryč a vrátí se nejspíš až zítra. Tak si pojďme užít ten společný čas."

,,A nemůžeš tu zůstat sama o něco déle než tvůj společník?" zeptal se tiše Leon a při tom se mi podíval upřeně do oči.

Kéžby bych mohla, ale musím mít jistotu, že nikdy Klaus nezjistí, že je Elena živá. Chci, aby prožila dlouhý život. ,,Bohužel tu sama nemůžu zůstat, i když bych si to skutečně přála" řekla jsem tiše.

,,Tak si to pojďme užit" usmál se Leon a společně jsme šli dál. S nim jsem se cítila v bezpečí. Žádný Klaus. Žádné starosti. Jenom já a Leon.

***
S Leonem jsme si skutečně dlouho povídali. Dozvěděla jsem se u nich několik věcí. Dokonce jsem se dozvěděla, že bych chtěl cestovat a přestěhovat se někam k moři, kde by zůstal a sem jezdil jenom občas. Taky jsme se dozvěděla, že měl přítelkyni, ale před měsícem se rozešli, protože ho podváděla, když mi to řekl, tak mi ho bylo skutečně líto. Když jsme se loučili, tak mi to bylo skutečně strašně moc líto, ale už byl večer. Leon me doprovodil k nám na pokoj.

,,Skutečně jsem si to s tebou užil, Caroline. Doufám, že si to zopakujeme" pousmál se Leon.

,,Taky doufám" uculila jsem se a v ten moment mě chytil Leon za ruku a vtáhl do polibku. Absolutně jsem to nečekala, ale spolupracovala jsem. Najednou jsem se skutečně cítila šťastně. Jako kdyby Leon byl to moje světlo, které jsem teď nejvíc potřebovala.

Nevím jak dlouho jsme tam stáli a líbali jsme se, ale nechtěla jsem to ukončit.,,Já se omlouvám" zašeptal udýchaně Leon.

,,To nevadí, je to v pořádku. Mně to nevadilo" zašeptala jsem tiše a pohladila jsem ho po tváři. Nechtěla jsem aby odešel. Přála jsem si, aby tu se mnou teď zůstal, ale nemohl, protože Klaus. Nevím kdy se vrátí a hlavně nevím v jakém stavu se vrátí.

Leon se na mě usmíval. ,,Už musím jít, zítra se uvidíme" řekl a věnoval mi polibek na tvář, který mi vykouzlil úsměv na tváři. Potom se otočil a pomalým krokem odešel. Já jsem potom vešla do našeho pokoje a zjistila jsem, že máme úplně poházené všude věci. Někdo tu musel být. Upířím sluchem jsem se snažila zjistit jestli tu stále někdo je, ale nikoho a nic jsme neslyšela. Ale najednou se ozvala obří ráno a já jsem najednou ležela na zemi. A vedle mě stál nějaký muž, který si mě zkoumavě prohlížel.

,,Ty jsi přítelkyně toho odporného hybrida?" zašeptal znechuceně a já jsem se na něho podívala. Potom jsem se zamračila. Tohle si skutečně myslí? Že jsem jeho přítelkyně.

,,Ne, nejsem jeho přítelkyně. Jsem s nim na cestě jenom kvůli tomu, že kdybych nešla já, tak by šel můj nejlepší kamarád, kterého teď nejvíc potřebuje jeho brácha" řekla jsem upřímně.