Zachraň mě (Pozastavené)

8. kapitola

Oblékala jsme si na sebe koženou bundu, když se ozvalo jemné zaťukání na dveře. Nemusela jsem vůbec přemýšlet. Hned jsem věděla kdo tam bude. Leon. Otevřela jsem dveře a skutečně tam stál, když si všiml, že mám na sobě bundu tak si povzdechl.

,,Doufal jsem, že bych tě dneska vzal do města, ale jak vidím, tak máš jiné plány" řekl a v jeho hlase jsem slyšela zklamání.

Smutně jsem se na něho pousmála. ,,Můj společník mě chce dneska někam vzít, ale zítra bych se ti ozvala a můžeme klidně něco naplánovat, pokud si to budeš přát."

,,To bych byl skutečně moc rád, Caroline" pousmál se Leon a mně to vykouzlilo úsměv taky. Jak jsem si mohla myslet, že by Leon něco hrál? Za všechno mohla ta Klausova hloupá poznámka. Ale já Leonovi věřím. 

Natáhl ke mně ruku a pohladil mně po tváři. ,,Zítra se teda uvidíme, dobře?" zašeptala jsem.

,,Ovšem" zašeptal a v ten moment mě políbil. Začínám mít strach, že bych se do něho skutečně zamilovala. Co kdyby mu Klaus kvůli tomu ublížil? Furt mi říká, že na vztahy nebudu mít čas a vypadá to, že Leon nemá rád a nevěří mu. 

Odtáhli jsme se od sebe. ,,Měla bych se jít dochystat, ale moc ráda jsme tě viděla, Leone a mrzí mě, že tvoje dnešní plány nevyšly."

,,To je v pohodě, necháme to jiný den. Dneska si to hlavně se svým společníkem užij" řekl mile Leon a bez dalších slov odešel. 

*** 

Čekala jsem až se vrátí Klaus, který pro něco odešel a ještě se nevrátil. Najednou se mi v hlavě začaly objevovat myšlenky, že se mu něco stalo. Rychle jsme si došla pro telefon. Naštěstí jsem tam měla aplikaci díky které jsem mohla najít mobil Klause. Podle polohy byl úplně na jiném místě než měl být. Zatraceně. Něco se muselo pokazit. 

Rychle jsem vyběhla z pokoje, ve skříni jsem nechala vzkaz, kdyby se Klaus skutečně vrátil. Došla jsem ke Klausovu autu, do kterého jsem nasedla a do navigace jsem si dala polohu, kde by se měl Klaus nacházet. Rychle jsem se rozjela. 

Mrtvý rozhodně není a ani nemůže být mrtvý. Nevím proč si dělám starosti o jeho život. Sama bych si přála, aby z mého života odešel. Najednou mi začal zvonit mobil. Volal mi Stefan. Stefan. Tak ráda bych mu to zvedla, ale nemůžu. Co kdyby byl Klaus nějak napojení na můj telefon a Stefan by mi řekl něco o Eleně. Klaus nikdy nesmí zjisti, že je Elena živá a v pořádku.

Srdce se mi stáhlo, jsem tak daleko od domova. Jsem tak daleko od svých přátel. Dokonce mi chybí i Damon. Ale snad jsou všichni v pořádku. Přála bych si je znovu vidět. Vidět Bonnie, vidět Elenu, vidět Matta, vidět Jeremyho, vidět Stefan a vidět Damona.

*** 

Dorazila jsem před starou budovu, opatrně jsem tam vešla a snažila jsem se zaslechnout cokoliv a po chvíli jsem uslyšela dva hlasy. Klaus a ten vlkodlak.

,,Mě stejně nedokážeš zabít, štěně. Jsi sám na původního hybrida. Jak bys mě mohl porazit?" slyšela jsem Klause, opatrně jsem vešla do místnosti, kde se ty hlasy ozývali. Uviděla jsem Klause svázaného na židli. Před ním stál ten vlkodlak a měl v ruce Železník.

,,ZABIL JSI MOJI NEVINNOU SESTRU A CELOU MOJI SMEČKU, MOJI RODINY, CHCI ABYS TRPĚL!" křičel jako smyslu zbavení. ,,Vysuším tě a bude od tebe navěky věků klid, potom tě někde zakopu, aby tě hlavně nikdo nenašel."

,,Ty si skutečně myslíš, že ti to projde?" ušklíbl se Klaus. On si skutečně myslí, že se mu z tohoto povede utéct? Je svázaný, nemůže nic.