Zachraň mě (Pozastavené)

5. kapitola

Když jsem se ráno probudila, tak Klaus vedle mě už neležel. Tak jsem se rozhodla vstát a šla jsem se rychle umýt, ale když jsem vycházela potom z koupelny. Tak najednou se u mě objevil Klaus a chytil mě pod krkem. Vyplašeně jsem se na něho podívala. Odhodil mě na druhou stranu pokoje a ze mě spadl ručník, takže jsem znovu před nim byla jenom ve spodním prádle.

,,Můžeš mi vysvětlit o co ti sakra jde?" štěkla jsem na něho naštvaně a pomalu jsem se zvedla. ,,Co ti zatraceně zase přeletělo přes nos" dodala jsem naštvaně.

Klaus se ke mně naštvaně blížil a najednou mi na tváři přistála facka. ,,Co jsi včera dělala s tím klukem?" zeptal se mě chladně. ,,Na vztahy určitě nemáš čas a vlastně ti ani žádný vztah nedovoluji!"

,,Ty mi nemáš co zakazovat a dovoloval!" zakřičela jsem na něho. ,,Nejsem nějaký tvůj majetek, abys mi říkal co můžu a co nemůžu. S Leonem je mi dobře, co se o tobě rozhodně říct nedá!"

Další facka. ,,Tak odejdi a já si konečně vezmu Stefana. Tak strašně moc lituji, že jsem si tě vzal a včera ti zachránil život. Lepší by bylo kdybys umřela!"

Lepší by bylo kdybys umřela. Lepší by bylo kdybys umřela. Lepší by bylo kdybys umřela. Kdybys umřela. Umřela.

Bolestně jsem se na něho podívala a rychlým krokem jsem došla ke skříni. Začala jsem házet všechny svoje věci na zem a v očích jsem měla slzy. Vedle toho jsem hodila kufr a tašku, začala jsem tam házet věci. Klaus mě sledoval a vypadal překvapeně. Rychle jsem na sebe dala jednoduché šaty a podívala jsem se chladně na Klause. ,,Jdu do jiného pokoje, s tebou tu už nebudu ani jedinou sekundu" řekla jsem chladně.

Klaus mě rychle chytil za ruku. ,,Pokud odejdeš, tak už nevracej. Ani jiný pokoj ti nedovoluju. Já nemám problém si dojet do Mystic Falls pro Stefana" řekl naštvaně.

V tu chvíli mě zachránilo zaklepaní na dveře. Svoje věci jsem odhodila pod postel a ladným krokem jsem šla otevřít, cítila jsem na sobě Klausův pohled. Když jsem otevřela, tak se mi na tváři objevil hned úsměv, protože tam stál Leon, který mě hned vtáhl do objetí.

,,Jsem rád, že jsem tě ještě stihl, Caroline," řekl radostně Leon. A potom mi podal nádhernou modrou růži. ,,Tohle je pro jednu krásnou dívku."

,,Leone, tak strašně moc ráda tě opět vidím. Jak se dneska máš?" zeptala jsem se mile a skutečně jsem měla ohromnou radost, že dorazil.

Ale bohužel v ten moment se vedle mě postavil Klaus. ,,Ty musíš být Leon, syn majitelů této ubytovny. Já jsem Klaus" řekl a v jeho hlase bylo znechucení. Určitě to musel slyšet i Leon to znechucení.

,,Ty jsi Caroline společník. Rád tě konečně osobně poznávám. Vlastně jsem se tě chtěl zeptat jak dlouho tu zůstanete, jelikož bych dneska večer chtěl vzít Caroline na večeři" řekl mile Leon a já jsem se na něho musela prostě celou dobu usmívat.

Klaus se pouze zasmál, což mě vyděsilo. ,,Dneska večer bude se mnou pryč a zítra odjíždíme, takže celkem smůla. Je mi to líto. Nazdar" hned jak to dořekl, tak zabouchl dveře.

,,Jsi normální!" zakřičela jsem na něho a v ten moment mi bylo jedno, že nás Leon určitě slyšel. Nemohla jsem uvěřit, že se k němu Klaus takto choval.

Klaus mě chytil za ruku a držel mě dost pevně. ,,S tím klukem se už nikdy nepotkáš, víš jak by to mohlo ohrozit náš plán? Já budu hledat vlkodlačí smečky a ty budeš chodit se mnou, rozumíš mi?" řekl naprosto chladně.

Toto je ten Klaus ze včerejška? Včera měl o mě starost a pomáhal mi, ale dneska je to opět to monstrum bez srdce, které nikdy nebude mít nikoho rádo. ,,Asi se už nedivím tomu, že tvůj vlastní bratr tě chtěl zradit. Kdo by s tebou chtěl být?" řekla jsem chladně a podívala jsem se mu upřeně do očí. ,,V tobě vážně není ani jeden kousek dobrý. Má tě vůbec někdo na tomto světa skutečně rád?"