Ráno jsem se probudila, a viděla jsem, že Noen vedle mě, už není.. naštěstí. ,, Dopíči co jsem to udělala!" Řeknu si pro sebe když si vzpomenu na včerejší noc...sice to nebyla moje chyba, ale bylo několik možností jak utéct, nebo ho nějak přemluvit aby přestal.. měla jsem to zkusit🤦🏼♀️. Vstala jsem z postele, udělala si rychlý drdol a šla se podívat dolů. Sešla jsem schodiště a šla jsem se podívat do obýváku...nikdo tam nebyl. Na velkým jídelním stole který tam byl, jsem viděla nějaký papír. Ano Adél je zvědavá, takže jsem se šla podívat. Vzala jsem papír do ruky začala číst:
"Ahoj Adél, jel jsem si jenom něco zařídit, budu zpátky tak za 2 hoďky, možná dřív. Být tebou nezkouším utéct, protože nezapomeň..jsem jedinej kterej ti může pomoct..jestli utečeš, tvůj Paytonek je MRTVEJ.
P.S.: Díky za noc😏"
,,Doprdele" Řekla jsem si, protože jsem měla v plánu utéct. No..co mi zbývalo, musela jsem tady být. Měla jsem docela hlad, tak jsem se rozhodla, že si půjdu udělat něco k jídlu.. Došla jsem do obrovské kuchyně, kde jsem se nejdřív musela zorientovat, protože jsem vůbec nevěděla kde co je. Musím říct, na to že to je kluk, má tady opravdu uklizeno..no stejně si jídlo určitě objednává. Když jsem se tak trošku ZoRiEnToVaLa, vyndala jsem si všechno potřebné na tousty (snad víte co všechno se dává do toustů🤣 takže to tady nemusím rozepisovat🤣)
Dodělala a dojedla jsem moje tousty a šla jsem zas nahoru. Vůbec jsem nevěděla co mám dělat, tak jsem se rozhodla, že se půjdu podívat po tom velkým baráku, nebo spíš vile...co tady vůbec ještě je. Většina byly jenom pokoje nebo koupelny, ale pak jsem narazila na dveře na kterých bylo napsáno
"Do not enter without permission" (neboli "nevstupujte bez svolení")
Jak jinak, já jsem samozřejmě vstoupila. Byl to divný pokoj, všude byly zatahnuté rolety, samé knihy...no prostě divné. Došla jsem k nějakýmu stolu, kde byli otevřené nějaké desky..byly tam nějaké zápisky, nebo něco. Sedla jsem si na židli a začala si to číst a prohlížet. Na každý stránce byl jeden člověk, neznala jsem ani jednoho. Ke každýmu tomu člověku, byly nějaký informace, jako datum narození, rodné číslo, a nějaký životopis. Těch lidí tam bylo strašně moc. Nechala jsem to být, dala jsem to zase na stůl a šla se kouknout do skříně. Všude byli černé košile, černé kalhoty, kravaty atd. Všechno bylo tmavé... Odhrnula jsem ramínka s košilemi a všimla jsem si, že zadní stěna té skříně je nějaká praskla nebo něco. Sáhla jsem na to a zjistila jsem, že to není prasklé ale pootevřené. Byli to dveře. Opatrně jsem do nich strčila a vztoupila do nějaké místnosti. Ještě jsem si nevšimla co to je za místnost, protože jsem za sebou zavírala. Ale když jsem se otočila, málem jsem se posrala. Všude na zdech byli zbraně. Na poličkách, v regálech, prostě všude. Každá ta zbraň byla jiná, samozřejmě tam nebyli jenom pistole..bylo tam všechno. Přišla jsem ke zdi a opatrně jsem vzala jednu zbraň. Byla fakt těžká, radši jsem ji hned vrátila zpátky, abych ještě něco nerozmrdala.
Asi půl hodiny jsem si tam všechny ty zbraně prohlížela, ale když jsem si vzpomněla, že má zachvilku přijet Noen, hned jsem vylezla z té "tajné místnosti" a šla do mého pokoje. Lehla jsem si na postel a byla na mobilu...
Tady máte kratší, dneska MOŽNÁ udělám ještě jednu, protože tahle je fakt krátká 🤐. Omlouvám se za moje popisování 🤦🏼♀️😂😂 Jinak strašně bych chtěla poděkovat, přesáhli jsme 100 flw! A to tady na wattpadu není vůbec lehké 🤣🌸 děkuju moc, miluju každého z vás ❤️ Btw chtěla jsem udělat 1000 slov, ale máma tady na mě řve ať si udělám matiku🤣🤣 tak.. možná dneska ještě udělám zatím 💅🏼👋🏻❤️🧡💛💚💙💜🤎🖤🤍💘💝💖💗💓💞💕❣️
