,,Paytone?!" Řeknu nahlas a hned se zvednu. ,,Co tady děláš Adél? A pročpak pláčeš?" Zeptá se a já se trošku zaskočím. ,,Jsem na tvém pohřbu Paytone" Řeknu slabým hlasem a u toho si povzdychnu.
,,Na mém pohřbu? Cože?" Trošku jsem se zamračila a řekla: ,,Jsi přece mrtvý Paytone... tohle je určitě jenom v mých myšlenkách"
Payton se proti mě rozeběhl a silně mě obejmul. Chvilku jsem byla zaskočená, ale pak jsem se od něj odtáhla. ,,Nejsem mrtvý Adél.."
Řekl a já ho ihned objala nazpátek. Hned jak jsme se přestali objímat, jsem opatrně vzala jeho hlavu do mých rukou a pomalu ale dravě jsem ho políbila. ,,Nejsi mrtvý..." Řeknu a hned potom mi steče pár slz.
,,Jak je to ale možný?" Ptám se Paytona, když mi vypráví jak se probudil v nemocnici. ,,Já nevím, ale...kdo je pak v té rakvi?" ,,Nojo... před tím než ji zakopali, tak nebyla otevřená" Řeknu. ,,No ale vlastně není to jedno? Neumřel jsem, takže všechno pokračuje dál" Řekne s úsměvem a mě se úsměv hned také vykouzlí. S Paytonem jsme šli k autu, kde čekala Riley. Koukala do mobilu tím pádem, si nás nevšimla. Lehce jsem zaťukala na okénko a když se na mě a Paytona podívala, málem měla infarkt.
Nastoupili jsme do auta (Paytona jsem nechala ať si sedne dopředu), a Riley jsme všechno vysvětlili. Sice to pořád nemohla pochopit, ale byla neskutečně ráda. Ještě aby ne. Nechtěli jsme aby to vědělo nějak hodně lidí, nechtělo se nám to všem vysvětlovat. Proto jsme se rozhodli, že se odstěhujeme...
O 14dní později
Už uběhli 2 týdny, a my už máme všechno vyřízené. Bydlení atd. Prostě vše.
Teďka zrovna balím kufr Paytonovi. Nevím proč, ale zdá se mi, že MA VÍC OBLEČENÍ NEŽ JÁ! Nebo má spíš menší kufr...jo to bude ono. Když mu tam dávám poslední kusy oblečení, najednou vběhne do pokoje. ,,Lááásko už je tady Riley" Řekne udýchaně, asi proto, protože rychle běžel do schodů. ,,Jojojo já už to mám hotový, hned budu dole" Řeknu a zvednu Payův kufr. On nic neřekne, jen kývne a běží zas dolů. Vezmu oba dva kufry a taky jdu dolů. Všude zhasneme, vše je uklizené a prázdné. Byl to nezvyk, protože tady byl vždycky bordel. Vyjdeme ven a jdeme k autu, kde čeká Riley. Dáme kufry do kufru, já si sednu dozadu a Pay vedle Riley.
,,Tak co? Můžeme jet?" Zeptá se Riley a my odkýveme. Hned potom nastartuje a vyrážíme na letiště.
Povídáme si, a připomínáme si, co jsme spolu všechno prožili, když najednou před náma vidím ten hřbitov, kde je Payton "pohřbenej". ,,Riley! Riley! Zastav prosím" ,, Proč?" ,,Jen na chvilku prosím zastav" Ona tedy zastavila a já jsem běžela k hrobu, kde "je" Payton. Vzala jsem tu fotku, kterou jsem tam dala, dala jsem si jí do kabelky a zas běžela do auta. ,,Co jsi tam dělala?" Zeptal se Payton. ,,Ale nic, jeď Riley"
Asi po 45minutach jsme konečně dorazili na letiště. Měli jsme hromadu času takže jsme si všichni tři koupili kafe a sedli si na volnou lavičku. ,,Tak Kalifornie jo?" Zeptala se Riley. ,,Jop, to bylo asi nejlepší místo, který nás napadlo" Řekl Pay. ,,Jo tam je hezky...no nic já pojedu" Řekla. Já si hned stoupla a šla ji pořádně obejmout.
,,Mám tě strašně ráda Adél" Pošeptala mi do ucha. ,,Já tebe taky" Řeknu a trošku se rozbrečím. Hned jak se ode mě odtáhne tak začne taky brečet. Obejme samozřejmě taky Paytona. ,, Mějte se hezky" Řekne a hned po tom pak odejde. My s Paytonem se jdeme odbavit a pak jen musíme počkat na letadlo.
_______
Abych pravdu řekla, mě se to vůbec nelíbí. Myslím, že jsem to úplně zamotala😬 Libí se vám to vůbec ještě?🙁❤️ Jinak omlouvam se že dlouho nic nevyšlo, přemýšlela jsem, jak to vůbec bude pokračovat 🥰✋🏻
