Přišla jsem k nim, ale oni si toho nevšimli. Ještě trošku jsem se k nim přiblížila a tak trochu je odposlouchávlala😁. ,,Tak dneska u mě" Slyšela jsem jak říká Riley a Payton jenom přikývnul. Trošku jsem se zarazila, protože Riley ví jak jsem ho moc milovala a taky ještě miluju! Z celýho srdce. A proč si ho teďka zve k sobě? Najednou se Payton otočil a viděl mě. Já dělala jakože nic, jakože jsem teď přišla.
,,E-ehm tak já už pujdu do třídy" Řekl a odešel. Hned jak se mi stratil v dohledu tak jsem se koukla na Riley nechápavým pohledem, jakože: ,,Co kurva děláš?".
Ona se na mě jenom usmála, chytila mě za ruku a táhla mě do třídy.
Po škole
Zrovna si dávám do skříňky poslední učebnici a zavírám ji. Vzala si batoh na záda a vyšla ven ze školy. Riley ani na oběd nešla, protože říkala že někam jedou s mamkou, ale víte co je divný? Že Payton taky nebyl na obědě. Měla jsem trošku strach ale taky jsem měla strašný nervy. Když jsem vyšla ze školy hned mě odchytil Jackson a někam me táhnul. ,,H-hey kam jdem?" Opakovala jsem pořád, ale on neodpovídal. Když už mě to začlo srát, že ani nevím kam jdu a co tam budu dělat, vytrhla jsem svoji ruku z té Jacksonoví. On se hned otočil. Chvilku jsme se tam na sebe mračili ale pak mě zase chytl a zase někam táhl. Když mi došlo že mi to může být vlastně úplně jedno, nechala jsem ho. Asi po deseti minutách, jsme došli k nějakýmu potůčku. Všude kolem byl les a jenom u toho potůčku byla jedna lavička. Sedli jsme si na ní a Jackon spustil: ,, Adél...j-já to nechápu. Všichni říkali že Paytona neznají, já to sice taky říkal, ale....ale já ho znám. Bavili jsme se když jsme byli malý, byli jsme nejlepší kamarádi. Nechápu to. Nechápu jak ho můžeš znát a ostatní ne."
,,Cože? Takže ty ho znáš?" ,,JO! Znám! Ale asi na me zapomněl....jak měl tu nehodu... Musí tě znát!" ,,T-tim chceš říct...z-že jsem s ním opravdu chodila?!" ,,Jo! Muselo to tak být. Určitě si vzpomene Adél! Určitě ano! Věřím tomu!" Já jsem tomu nemohla uvěřit! Už jsem si sama taky začínala myslet že to byl všechno jenom sen. Ale on nebyl. Sakra to je úžasný. Vyskočila jsem z lavičky, až se mi z toho zamotali nohy a ja spadla do toho potůčku 🤣. Já i Jackson jsme se tam začali smát jak voslové (je to schválně jo?🤣). Když se Jackson dosmál, přišel ke mě a zvedl mě. ,,Dik-k🤣" Řekla jsem pořád se smíchem a pak ho hned obejmula. ,,Děkuju ti Jacksone" ,,Neni za co princezno" Řekl, a já na to už běžela pryč.
Panebože tenhle příběh je tak zamotanej že to není ani možný. Já se moc omlouvám ze tady píšu takový sračky, ale jsem asi úplně vypatlaná🤦. Strašně bych si přála aby se zvedla aktivita, ale do ničeho vás nenutím MRAVENEČCI🤣💖🐜
