Uběhli asi 3 dny. S Paytonem jsem vůbec nemluvila kromě včerejška. Strašně jsme se pohádali. Chtěl mi to vysvětlit, ale mě to nezajímalo, dosral to jak nejvíc mohl. Zrovna teď si balím kufr. Odjíždím...miluju ho, ano.... strašně moc, ale podvodník zůstane podvodníkem. Payton teď sedí na posteli se slzami v očích a pozoruje mě. Já ho ignoruju. Dojdu si ještě do koupelny kde mám taky pár svých věcí, přihodím je k těm ostatním a zavřu kufr. Podívám se na Paytona kterýmu už tečou slzy. Poznal že si nedělám srandu a opravdu odjíždím. Na stole jsem měla ještě kabelku, podívám se do ní a vidím.... obrázek. Byl to ten obrázek který jsem vzala z Paytonovýho hrobu. Vytáhla jsem ho, podívala se na něj a pak na Paytona. Přijdu k němu a podám mu ten obrázek. Vezme ho do rukou a podívá se co je na něm. Hned jak to uvidí, obrázek si přitiskne k hrudi a začne hystericky brečet. Já si vezmu kufr a jdu dolů. Obuju se....když už vycházím ze dveří, zastavím se a otočím. Vidím Paytona na schodech jak na mě zírá. Chtěla jsem něco říct...třeba že ho miluju..ale nedokázala jsem to.
Otočím se zpět vykročim a prasknu dverma. Popravdě vůbec jsem nevěděla co mám dělat a kam mám jet. Byla jsem hloupá v tom že jsem si jen tak zbalila kufry a vypadla, ale není to moje chyba. Vytáhla jsem mobil a začala volat Riley.
Hovor
R: ,, Panebože ty jsi se ozvala! Já to věděla! Ahojj!"
A: ,,Riley?"
R: ,, Adél? Ty pláčeš?"
A: ,,Jo.. mohla bych přiletět do Karolíny?"
R: ,,Proč? Adél děje se něco?"
A: ,, Pohádala jsem se s Paytonem. Hodně. Tak můžu?"
R: ,,Ahh toho jsem se bála... jasně že můžeš, koupím ti letenku ano?"
A: ,, Děkuju moc"
Konec hovoru
S kufrem jsem šla pěšky tak 500km...docela dálka. Sedla jsem si na lavičku a zavolala si taxíka. Taxík mě dovezl na letiště, kde jsem si všechno zařídila a šla si pro kafe. ,,Vypadáte vyčerpaně, děje se něco?" Zeptal se mě náhodný stařík který si taky pil svoje kafe. ,,Něco jo, ale to bude dobrý, děkuju" Řekla jsem a šla si sednout na lavičku. Za pár minut hlásili moje letadlo, šla jsem se připravit a po pár minutách jsem byla v letadle. Když jsem si šla dát režim letadlo..viděla jsem několik zmeškaných hovorů a zpráv od Paytona. Nezajímalo mě to, na zprávy jsem mu dala zobrazeno, zablokovala si ho, vypnula obrazovku a šla spát.
Najednou z ničeho nic semnou začal někdo třepat. ,,Vstavejte! Jsme v severní Karolíně!" Říkal někdo. Já otevřela oči a viděla nějakou stařenku! ,,J-jo děkuju" Vzala jsem si svoje věci a vyšla z letadla.
Před letištěm na mě čekala Riley. Hned jak jsem ji uviděla, pořádně jsem ji obejmul a začala plakat. Ona se semnou jenom pohoupávala a hladila po zádech. Nasedli jsme do auta a asi až po 15 minutách cesty jsme spolu promluvili..
,,Myslela jsem že už tam zůstanete a budete mít budoucnost" Řekla Riley. Já si oddechla a řekla ,,To já taky, dokud to Payton neposral"
Všechno jsem ji vysvětlila, nemohla tomu uvěřit. Dojeli jsme k ní domů, ona mi připravila pokoj a já šla hned spát.
----------------
Omlouvam se že zas pozdě. Je to krátký. Docela se to posralo co?😬 To teprv uvidíte co se stane zachvilku 😳😳😳 Jinak co říkáte na Paytonovi nové zuby? Mě se to nelíbí..nebo jakože ty zuby samy o sobě jsou hezké, ale tamty byly hezčí...o hodně hezčí.
