,,Víte Adél, váš přítel měl v sobě kulku strašně dlouho, má tam zánět a stratil strašně moc krve, nebudu vám tady lhát, je na tom opravdu moc špatně" Řekl, a já si myslela že se zhroutim. ,,A-a můžu k němu?" ,, Teďka je po těžké operaci, spí... můžete za ním, až se mu zlepší tep" Řekl a odešel....šla jsem po chodbě a jelikož byli pokoje prosklené, začala jsem hledat Paytona. Obcházela jsem to tam asi 10 minut. Dokud jsem nenarazila na jeden pokoj, kde byl on. Jen tak ležel a spal. Vypadal tak... unaveně. Podívala jsem se okolo sebe a když kolem mě nikdo nebyl, zatáhla jsem za kliku..ale bylo zamčeno. ,, Adél?" Řekl někdo zamnou a já jsem z toho leknutí poposkocila. ,, Panebože RILEY?!" Řeknu když se otočím a uvidím blondýnku se zeleno-modrema očima. Ihned ji upevním do pevného objetí. ,,Co tady děláš?" Zeptá se. Já jsem se od ní odtáhla a prstem jsem ukázala na pokoj, kde ležel Pay.
,,Panebože..." Řekla zklesle když uviděla kdo tam leží. ,,Je mi to strašně líto Adél... co se vůbec stalo?" ,,Pojď" Řekla jsem, chytla ji za ruku a táhla jí k malinkemu stolečku se dvoumi židlemi. Obě dvě jsme si sedli a já ji to všechno začala vyprávět. ,,A-ale když jsem vystřelila, tak vystřelil i Noen a střelil Paytona... vím že nechtěl" Začala jsem brečet. ,,Nenene neplakej, všechno bude v pohodě, vždyť víš jak je Payton silnej, nemusíš se ničeho bát" Řekne a jde mě obejmout. ,,Co když umře Riley?..co budu dělat?"
,,Neumře, neboj, zvládne to"
Po dvou hodinách
,, Slečno?" Řekne někdo, když sedím už jenom sama u stolečku s 4. kafem. Otočím se a vidím sestřičku. ,,Ano?" ,,Probudil se" ,,OPRAVDU? MŮŽU ZA NIM?" ,,Ano, ale prosím vás, hlavně opatrně, jakýkoliv pohyb může všechno ukončit" ,, Jasně chápu" Řeknu, vyhodím kelímek a jdu za sestřičkou směrem k pokoji. Pomalu odemyká dveře a já vidím Paytona jak má pootevřené oči a kouká do stropu. Pomalinku k němu přijdu a kleknu si. ,,Paytone?" Řeknu slabým hlasem. On pootočí hlavu a když mě uvidí, hned se usměje. Chce něco říct, ale nejde to...jde to vidět.
,,Nenene nemusíš nic říkat, chci se ti za všechno omluvit, jenom kvůli mě se děje tohle všechno... strašně moc se omlouvám" Řeknu, koukám do země a po tváři mi steče slza. On zas nic neřekne, jen se na mě podívá ustaraným pohledem, jakoby nic moje chyba nebyla. ,,Nebudu tě rušit, přijdu později" Řeknu, zvednu se a jdu ke dveřím kde pomalinku otvírám dveře. ,, Miluju tě Adél"
,, Říkal jsi něco?"
Otočím se. On jenom lehce pootočí hlavou na levou a pravou stranu a usměje se. ,, Dobře" A odejdu.
~~~~~~~
Tady je kratší část 💕 Říkám vám, tohle bude ještě zajímavý 👁️👅👁️jak se máte kočičky?❤️
