Velká Změna Psychouše [Yaoi] (Done)

Ryujiho bývalý domov

~O čtyři hodiny později~

Na tu dobu, co jsme hledali můj dům, tak jsem v celku čuměl, co se vše změnilo.
Přišli jsme před můj dům.
Je to rodinnej dům a někdo se o to pravděpodobně stará a nebo tu někdo bydlí..?

,,To je tvůj dům, teda?"zamumlal jsem a podíval se.
Někdo tam momentálně bydlel.

,,Jo...Vzpomněl jsem si, že to má nějaká teta hlídat. Už nevím jaká."přišel jsem ke dveřím a zazvonil.
Dostanu elektrický šok.
,,Au! Kurva! Dopiči! Já tu věc rozmrdám!"

Teta:Otevřela jsem udiveně dveře, když jsem slyšela sprostá slova.
,,Dobrý den? Copak by jste potřebovali?"

,,Nazdar babizno. Tohle je můj barák."zazubím se.

Uh...Sakra.
,,Omlouvám se za něj. Nedokáže být moc slušný. Dříve v tomto domě bydlel. Mohli bychom se tu jen rozhlédnout? Jsem Mika a tohle je Ryuji. Těší nás."usmál jsem se a podal ji ruku.
Nohou jsem,aby si toho nevšimla, kopl do Ruyjiho, aby se uklidnil.

Teta:,,Ryuji?"potřesu si s Mika rukou.
,,Ryuji, jsi to vážně ty? Jak si se dostal z té léčebny. Ježiši ty jsi vyrostl."chytnu ho za tváře.

,,Jestli hned ty stará babizno nedáš ty ruce pryč. Tak si mě nepřej. Au! Kurva!"zavrčím.

,,Ryuji klid..!"povzdechl jsem si.
,,Omlouvám se. Stále tam zůstal. Jen jsem ho dostal na starost a šli jsme ven. Ale nemůže být hnusný jinak dostane šok."

Teta:,,Oh...Tak pojďte dál."uhnu jim.

Pustím Riu na volno a vešel dovnitř. Vyzul jsem se.
,,Hmmmm...Stále stejné."kouknu na dveře od sklepa.
Zasměju se a pak začnu dostávat šoky.
,,Piči! Kurva! No a vole, že přemýšlím nad tím!!"

Teta:,,Stále se nezměnil. Babizna mi říká už od mládí, protože jsem mu jednou nechtěla koupit zmrzlinu."

,,Hm? Jen kvůli tomu?"uchechtl jsem se.
,,To je docela kruté..."zamumlal jsem a rozhlížel se.

Teta:,,Dítě,no...a pak se to naučil říkat automaticky. Chceš čaj? Nebo něco jiného?"

,,Taky pravda a nic nechci, děkuji."usmál jsem se a podíval se na něj.

Podrbu se na hlavě.
,,Babizno? Kdy tě vůbec sem pustili, když jsem je ve sklepě zabil."

Teta:,,Eh..em...Tak pár měsíců po tom, co zjistili, že jsi to byl ty."

,,Hmmmmmm..."

Je to docela kruté, že zabil rodiče...
Přivřel jsem oči a šel se rozhlédnout.

,,Zasloužili si to stejnak. Kde mám pokoj?"

Teta:,,Hm? Pojď se mnou. Ukáží ti."usměju se.

Ušklíbnu se a jdu za ní.

Rozhlížel jsem se.
Páni.
Ale dům je zachovalý.
Po chvíli jsem přišel za nimi, kde teda byl jeho pokoj.

Prostě tohle je starší pokoj pro dítě.
Jen tady bylo v strašidelné formě.
Třeba krvavé nálemky na věcech.
Od malička jsem zbožnoval krev a tak...
Mám tu tapety, kde někdo zabíjí.
Prostě se mi to líbí.
Koukám kolem...
,,Hezké a špatné vzpomínky,hehehehe."zasměju se psychopaticky.