Velká Změna Psychouše [Yaoi] (Done)

Rozmýšlení, co v budoucnosti

~Dva týdny později~

Čumím.
Byl jsem na tolika testech a výslechů.
Bože...
Sralo mě to a to dost.

Koukal jsem se na výsledky jeho testů a opravdu se zlepšil.
Usmál jsem se a mluvil o pár věcech se šéfem, že i když ho pustí, tak abych dával pozor a podobně.
Byl zrovna čas oběda.
Najedl jsem se a pak přišel za Ryujim.

Kouknu na něho.
,,Nazdar."zamručím.
Jsem vždycky po tomhle dost nepříjemný.

Povzdechl jsem si.
,,Víš, že je to kvůli tomu, aby jsme věděli jestli tě pustit, že? Za asi hodinu nám dají vědět, kdy tě pustíme."zamumlal jsem a sedl si k němu.

,,Hmmmm...Já vím, ale je to otrava a pořád opakují otázky. Zní mi ty otázky už stejné a tolik otázek."lehl jsem si a hlavu mám na jeho stehně.
Vydechnu.
,,Už to mám konečně za sebou."

Podrbal jsem se na zátylku a hladil ho po vlasech.
,,Však jo. Ale myslím, že tě pustí. Možná za týden. Nevím..."

,,Ať už chcípnou a nechají mě napokoji...Ugh...Jestli půjdu za týden. Tak ještě musím udělat ten den před odchodem testy. Do piči už."kousnu ho do stehna.
Jsem nabručený.

Hehe...
,,Co uděláš jako první, až odsud odejdeš?"zamumlal jsem.

,,U tebe tě ohnu a oslavíme....Pak bych musel sepsat papíry a dědictví. Což bych měl dostat dům a nějaké peníze."

Zčervenal jsem.
Jaksi jsem na to zapomněl...
,,Dobře,dobře a dobře. Máš nějaký oblíbený alkohol. To zřejmě ne. Takže bych den předtím koupil jen pivo..."zamumlal jsem.

,,Jooo..."vydechnu.
,,Moc tě miluji. Chci už k tobě."zavřu oči.
Mručím.

Usmál jsem se.
,,Já taky."dal jsem mu pusu na čelo a stále ho hladil po vlasech.

,,Uum..."obejmu ho kolem pasu.
Zabořím tvář do jeho bříška.

Zavřel jsem oči a lehl si.
Řekl, že dostane dům...
Takže bude bydlet tam...
Stejně na něj nebudu mít čas.
Nebudu pracovat tak dlouho jako teď, abych na něj občas dohlédl, ale i tak.

,,A dům pak prodám...A budu bydlet u tebe...Budeme všichni tři spolu."usmívám se.

Hm? Uchechtl jsem se a usmál se.
,,Dobře. A víš jakou budeš dělat práci?"nad těmi věcmi teď musí přemýšlet.

,,Uum...To nevím. Záleží jestli mě někdo vezme do práce...Budu mít na papíře, že jsem byl dvanáct let v psychiatrii a ještě k tomu mám jenom základnu."

,,Hm...Taky pravda."hlesl jsem střední školu by si asi nechtěl dodělat.
Já na jeho místě taky ne,no.
Nějak se to vyřeší. Ale mám nápad.

,,Bude to se mnou těžké,no. Hlavně zas vše poznávat."vlezu si na něho a hlavu si položím na jeho hruď na stranu, kde má srdce a poslouchám.

,,Nebude. Napadá mé co by jsi mohl dělat. Jednoduchá práce, ale asi nebudeš chtít..."zamumlal jsem.

,,Co bych mohl dělat?"