Prokletí pátku 13.

Ball

Pondělí. Škola. Tyhle slova miluju. S mým naštvaným pohledem vstávám z postele a mířím do koupelny. Provedu ranní higienu a nalíčím se. Vlasy nechám rozpuštěné a jdu ke skříni zvolit oblečení pro dnešek. Po nějaké době na sebe natáhnu džíny, černou košily a nějaké doplňky. A jelikož je prosinec, oblékám si černý kabát a čepici s bambulí. Popadnu tašku do školy, v kuchyni si vezmu z  misky jabko a vyrážím do školy. A pak si uvědomím, že nejsem přezutá.

,,Do prdele'' zanadávám a vracím se do domu a obuju si černé kozačky na vyšším podpatku. Znovu vyjdu z baráku a tentokrát už se nevracím.

             Ve škole najdu u skříněk Haley a Claire.

,,Ahoj Lucy. Claire mi všechno řekla. Jsi v pořádku?'' vychrlí na mě Haley a obejme mě. Vrhnu po Claire pohled proč si jí to říkala?  teda aspoň doufám.

,,Jo jo jsem v pohodě. Díky'' odpovím.

,,Tak jo. Už musím na hodinu. Zatím čau'' řekne a odejde do své třídy.

,,Proč si jí to řekla? '' vyhrknu.

,,Je to tvoje kamarádka. Měla by to vědět. '' Claire má pravdu. I ona je má BFF. Vlastně je dobře, že to ví.

Po chvíli si uvědomím, že Claire neslyší moje myšlenky a proto řeknu: ,, Jo. Měla. ''

,,Tak pojď.  Ještě přijdeš pozdě na hodinu'' řekne Claire.Rozloučíme se a každá zamíří do své třídy.

             Posadím se do zadní lavice a poslouchám strašně nudný výklad učitelky. Proto položím hlavu na lavici a vnořím se do svých myšlenek.

               Crrrrrrrrrrrrrr. Zvonek mě vrátí se zpátky do reality a já mířím na další nudné hodiny. Na děják si sednu vedle Haley a čekáme, až přijde Laimanová v bůh ví čem.

,,Jdeš na ten ples?'' přeruší Haley ticho.

,,Na jaký? ''

,,Copak jsi úplně slepá? Po celé škole visí plakáty na školní ples.''

,,Asi nepůjdu. Vždyť ani nemám s kým. ''

,,No a? Já taky ne. Vezmem si ty nejhezčí šaty a partnery si najdem tam. Navíc se odreaguješ.'' Podává mi nějaký papír. ,, Na. Přečti si to. A zitra se jde nakupovat!'' zakřičela a do třídy vešla Laimanová. V mini sukni - jak jinak - a v úplným tričku.

,,Co tu tak řveš?'' vyštěkne. Haley nasadí poker face a mlčí.

,,Tos určitě říkala jak moc chceš k tabuli že? Tak pojď'' řekne a posadí se ke svému stolu. Haley zamíří k ní. Laimanová ji zkouší snad ze všeho, co jsme tento rok probrali. Byla pěkně vytočená, když Haley všechno uměla. Ale i tak jí nedala jedničku, ale trojku.

,,Měla ti dát jedničku'' zašeptala jsem.

,,Lepší než pětka. ''

,,Ááá.  Máme tu dalšího dobrovolníka. Tak slečno Hale. Co kdybyste se vykecala tady?'' A hádejte jak to dopadlo. Taky trojka.

              Doma jsem si vytáhla z tašky papír, který mi dala Haley. Byl to plakát.
Všichni jste vítáni na školním plese, který se bude konat v tělocvičně. Koná se 13.12. v pátek. Právě když vyšly dva pátky 13. po sobě, rozhodli jsme se ten den trochu zpestřit.
Moc se na vás těšíme!

Pátek 13.Mám tam jít? Ale bylo by to zas lepší, než sedět u televize a cpát se zmrzlinou, kvůli tomu, že uběhl měsíc od našeho setkání. Z mých úvah mě vytrhne vibrující mobil v kapse džínů.
Haley: Že jdeš na ten ples?! I Claire jsem ukecala!!
Já: Faaaajn.
Haley:Jupiiiii. Takže zítra sraz před školou ve tři hodiny.
Já: OK

Mobil opět schovám a vrhnu se na domácí úkoly.

           Píšu poslední písmenko a odložím pero. Sice to mám celý blbě, ale to je jedno. Hodiny ukazují 17:04. Otevřu notebook a mrknu, co je nového na facebooku. Kromě šťouchnutí nic. Proto jsem si z kuchyně donesla popcorn a pustila si Tupíry.

            Naskákaly titulky a hodiny ukazovaly skoro třičtrvtě na sedm. V koupelně jsem se odlíčila, osprchovala se a převlékla do pyžama. Na večeři jsem si objednala pizzu. Když dorazila, opět jsem si sedla k notebooku a dívala se na Teorii velkého třesku. Asi v deset jsem konečně zavřela počítač a šla spát.

             Probouzí mě budík a já zjistím, že už je ráno. Jdu do koupelny a jako každý jiný den se nalíčím a učešu. Oblékla jsem si černé kalhoty a zelenomodrou halenku. Na rameno si vezmu tašku a v kuchyni si vezmu banán. Z obýváku z křesla si vezmu bílý svetr, všechno zakončím kabátem a čepicí.

             Dopoledne uběhlo děsně pomalu. Jak bylo ve škole? No comment.

             Bylo půl třetí a já se ještě vracela domů. Doma jsem si akorát nacpala peněženku a tašku s učebnicemi si dala do pokoje. Rychlejším krokem jsem šla zpátky ke škole, kde už stály moje nejlepší kámošky.

,,Ahoj. Připravena?'' přivítala mě Claire.

,,Jasně'' odpovím a ukážu narvanou peněženku.

,,Neboj. Pomůžem ti ji vyprázdnit'' řekne Haley. Všechny tři jsme se zasmály a šly jsme prošmejdit New York a najít dokonalé šaty.

             Kolem sedmé jsme se unavené vracely domů. Ale stálo to za to. Haley si koupila lososové - možná i světlejší - po zem dlouhé, úplé šaty na jedno ramínko. Claire si obleče na ples bílé, po zem dlouhé šaty. Jedno rameno má taky odhalené. Líbí se mi, jak jí ty šaty při chůzi vlají na všechny strany. A nakonec já. Já mám bílé, dlouhé šaty. Jsou obtáhlejší než šaty Claire, ale volnější než Haleyny. Kolem pasu jsou černé, ta se pak vpijí do bílé. Jako boty jsme si všechny koupily béžové lodičky asi na deseticentimetrovém podpatku. Vyšly jsme z centra.

,,Tak ahoj'' řeknu a pomalu se od nich vzdaluju.

,,Ahoooj'' odpoví mi naráz a já už jsem na cestě domů. Tak a příští týden v pátek je ples. Prosím, ať mě nezabije.

                 Doma jsem si oblekla pyžamo a zapla notebook. V deset večer lezu pod peřinu a zavírám oči. Ještě slyším bouchnutí dveří - máma nebo táta - ale to už mi je jedno.

Za týden jsem nic moc nedělala. Spánek, škola, jidlo nějaké to povídání s kamarádkama. Prostě klasika. Žádný kluk mě zatím na ples nepozval, což mě trochu mrzí. Ale já jim ukážu! V pátek ze sebe udělám kočku, až jim spadne brada. Nad tou myšlenkou jsem se usmála. To se sice nestane, ale je fajn si to představovat.

            

               A je tu pátek! Pátek 13. Ve škole umírám nudou, naštěstí už je poslední hodina. K mé smůle to je ale fyzika.

,,Je mi líto, že vám musím oznámit tuhle zprávu. Dneska se objevilo tělo mrtvé dívky, která zřejmě chodila na naši školu. Jmenovala se Kim Gharsters. Těm, kteří ji znali, upřímnou soustrast'' oznámila nám učitelka. Co když to byl on? Co když se vrátil? Kolik lidí ještě dnes zemře? Tohle je na mě moc. Je mi teprve šestnáct. V mým věku bych neměla řešit, jestli mě chce někdo zabít nebo ne. Moji pozornost si získá prázdné místo. Vybavím si milou, plachou dívku, se kterou jsem seděla jednu dobu na biologii. Chudák Kim. Zvednu ruku a učitelka mi gestem naznačí, abych mluvila.

,,Paní učitelko jak vlastně zemřela? '' zeptám se. Učitelka se zhluboka nadechne a odpoví:,,Měla rozsápaný krk a neměla v sobě ani kapku krve.'' To už se jí zlomil hlas.

Takže on je zpátky.

A je tu nová kapitola! Snad se bude líbit.
P.S. Na obrázku jsou jejich šaty na ples