Prokletí pátku 13.

Nightmare

Na celý týden jsou naplánované nákupy. Claire sežene na párty nějaký pití, jelikož jí už je osmnáct. Mně a Haley šestnáct. Ale i když máme rozdílný věk, skvěle si rozumíme. S Haley budeme nakupovat hromady jídla.

Je sobota a já se jen tak procházím po městě. Všude jsou rozmístěný plakáty na různé akce související s pátkem 13. Bože. Jedno ale nechápu. Když už si lidi udělali děsivý den, proč pátek 13.? Proč ne úterý 16.? Nebo 14.? Co já vím. Musí to mít přece nějaký důvod. No nic. Začala jsem vnímat okolí a uvědomila si že právě jdu kolem nákupního centra. Vcházím dovnitř a zamířím do KFC.

Po dvou hodinách, ověšená taškama už mířím domů. Moje mamka je určitě v práci. Je fotografka známých celebrit. Taťka je jistě taky pryč. Ten pracuje v advokátní kanceláři. Takže máme celkem dost peněz, plus mám barák pro sebe. V kapse mi zavibruje mobil a pročítám si došlou SMS.
Claire: Máš dneska čas?
Já: Jasně. Co za půl hodiny?
Claire: Ok. :-)
Aspoň neumřu nudou.
Doma si z tašek vyndám nové věci a uklidním je. Než přijde Claire sednu k telce, zaplnu si óčko a zaposlouchám se do songu Chandelier od Sii.
,,I'm gonna swing from the chandelier, from chandelier...'' pobrukuju si písničku. Zvonek! Letím ke dveřím - samozřejmě né doslova - a za dveřmi stojí vysoká blondýnka. Claire. Vždycky jsem jí záviděla její dlouhé husté vlasy.
,,Nazdárek!'' zvolá.
,,Ahojky'' hlesnu.
,,Něco novýho?''
,,Nic moc. Dneska jsem byla nakupovat''.
,,Fakt? A co sis koupila?''
Popsala jsem hromadu nových kousků do své sbírky v pokoji s názvem Lucyina hromada krámů.

,,Kolik ti za den zmizí z peněženky peněz?"

,,Hodně". Obě jsme se zasmály.

Další hodinu jsme měly zapnuté óčko a na písničky jsme "tancovaly".

,,Já už nemůžu" oznámila mi.

,, Já taky". Claire zamířila do kuchyně a vytáhla dva balíky chipsů, které následně vysypala do misky.

,,Tak a co si dáš ty?" zeptala se.

,,Pfff. Budeš tlustá".

,,Neboj dám ti" řekla.

,,Jeden". Tohle zašeptala.

,,Heleeeeee!!!!!!"

,,No jo no". Usmívala se od ucha k uchu a misku dala mezi nás.

,,Chceš si něco pustit?" ptám se.

,,Jasně. A co?"

,, Co třebaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa..." tohle "a" jsem říkala ještě tak pět minut a mezitím přemýšlela o filmu.

Claire přepínala kanály v televizy a za chvilku moje "a" přerušila:,, Hele! Davají Zkus mě rozesmát! Nechám to tu jo?"

,,Jasně. To teď začalo?"

,,Ne. Teďka už nakupujou to oblečení. Jak jí požádal, aby hrála jeho manželku".

,,Ježiš. To je super část!" Prosmály jsme celý film a když si Katheryn a Devlin přiznávaly ty svoje lži, zavibroval mi mobil.

Haley: Ahoj, co děláš?

Já: Zrovna dokoukávám Zkus mě rozesmát s Claire.

Haley: Můžu se stavit?

Já: Jasně. Když tak přines nějakej film.

Haley: Ok. :-)

,,Kdo ti psal?" ozve se Claire.

,,Haley. Za chvilku se staví".

,,Super. Naše trojka opět spolu". Počkaly jsme na Haley, která do dorazila dvacet minut. Zabavily jsme se opět "tančením" na písničky na óčku.

,,Čau ,cos přinesla?" vychrlily jsme na Haley s Claire zároveň.

Haley jen protočila očima a řekla: ,,Viděly jste Hunger games?"

,,Jasně'' zase jsme řekly s Claire zároveň.

,,Ale trojku jsem ještě neviděla. Tu první část" poznamenala Claire.

,,Já taky ne".

,, No tak to mám dobrou zprávu. První část mám tady na flešce!" Poslední slovo Haley vykřikla.

,,To je super!" opět jsme řekly zároveň. Holky si sedly na gauč a připravovaly film. Já zamířila do kuchyně a připravila popcorn.

,,Tak kde si?" zařvaly na mě.

,,Už du!" K televizy jsem donesla tři misky popcornu, každá jeden popadla, a pak už jsme jen vnímaly děj filmu. Občas jsme i brečely. To bylo fakt dojemný, když lidi proti nim běželi s vědomím, že jdou na smrt. Po filmu jsme si pořád zpívaly: ,Are you, are you coming to the tree'. Pořád nám tohrálo v hlavě.
,,Hele já už půjdu'' ozve se Claire.
,,Jo já taky'' souhlasí Haley.
,,Okay. V pondělí? ''
,,Jasně'' řeknou naráz. Před domem si ještě řeknem ahoj a já se vracím zpátky do obýváku uklidit popcorn.
Je deset hodin a já už ležím v posteli. Zaslechnu bouchnutí dveří. Máma. Nebo táta. Co já vím. Ale to se nedozvim, protože moje víčka těžknou a já se ponořuji do tmy.

Procházím se nočním městem a pozoruji klid kolem sebe. Uslyším za sebou zvuky. Mám pocit, že mě někdo sleduje. Otočím se, ale nikoho nevidím. Pocítím, jak někdo mi rukou poklepe na rameno. S vyjeknutím se otočím. Přede mnou stojí kluk s hnědými vlasy asi v mém věku. Připadám si tak trapně, že jsem se nechala tak lehce vystrašit.
,,Promiň nechtěl jsem tě vylekat'' řekl. Ten hlas. Ten hlas byl takový chladný a ty jeho oči, ty jeho modré oči. Nebyly modré jako moře. Byly skoro černé. Nevím proč, ale šel z něj strach.
,,V pohodě'' špitnu. Projdu kolem něj a chystám se odejít, ale on mě chytne za ruku a přitáhne k sobě. Byl strašně studený. Najednou jsem se začala třást zimou, ale i tak trochu strachy.
,,Já už musím jít'' oznámím mu a snažím se vymanit z jeho sevření. S ním to vůbec nehne.
,,Pusť mě'' zaprosím, ale on se jen uchechtne se a nakloní se k mému uchu.
,,A proč bych to měl dělat? '' Jeho hlas byl ledový a zároveň v něm šlo poznat pobavení.
,,Protože to chci'' odpovím mu, ale on jakoby to neslyšel. Podíval se mi do očí. Chtěla jsem uhnout pohledem, ale nešlo to. Kdyby se nechoval jako kretén, líbil by se mi. Byl hezký. Opravdu. Ale mám z něj strach. Najednou jeho oči už nebyly modré, ale krvavě rudé. Pootevřel pusu a odhalil dokonale bílé zuby. Avšak se tam objevily i ostré a špičaté. Hodně špičaté. Vybavila jsem si filmy jako Twilight nebo seriál Upíří deníky a vše mi došlo. On není člověk. On je upír.
Uchechtnul se nad mím zděšením, znovu skonil hlavu a zašeptal:,,Neboj, bude to bolet jen chvilku''. Teď už se opravdu třesu strachy. Cítím ,jak svými ostrými zuby mi zajel do krku. Snažila jsem se bránit, ale nešlo to. Byl příliš silný. Vysával ze mě život. Byla jsem čím dál tím víc slabší. Už přestávám vnímat a usínám spánkem věčným v mučivých bolestech.

Celá spocená jesem se probudila, prudce si sedla, až se mi zatočila hlava. Bože. Takové sny nikdy nemívám. Hlavně né takové, které jsou tolik skutečné a navíc si je vetšinou nepamatuju. Teď už určitě neusnu. Mrknu na mobil. Tři hodiny. Tak brzy? Achjo. Znovu jsem se zachumlala do postele a snažila se usnout. Ale už se mi to nepodařilo.

Tak co? Líbí se vám knížka? Já vím, zatím se nic moc neděje, ale to se brzy napraví. Omlouvám se za chyby a děkuju vám, že to čtete. Napište i nějaký komentář nebo dejte vote. Elis