Prokletí pátku 13.

We are shopping [He kills again]

Crrrr. Crrrr. Neeeee. Zvoní zvonek u dveří a mě se vůbec nechce vstávat z postele. Mrknu jestě na hodiny nad televizí. Čtyři hodiny. Bomba.Neustálé zvonění mě ale donutí se došourat ke dveřím. A koho tam najdu? Jak jinak než Haley. Zrovna teď nemám na nikoho náladu.

,,Ahoj co chceš? '' zeptám se chladnýn tónem.

,,Čau. Já se jen chtěla ujistit, že jsi vpohodě.'' řekla.

,,Jsem . Neboj''.

,,Tak a dost. Už mě pěkně sereš. Celej týden nedělaš nic jinýho, než že se nám vyhýbáš. A to jen kvůli nejakýmu klukovi ze snu. Já chápu, že ho prostě nemůžeš dostat z hlavy. A právě proto by ses měla odreagovat. Ne sedět na prdeli u televize a litovat se'' křičela na mě. Tohle jsem nečekala. Haley byl spíše klidný tip. Vyváděla opravdu jen u výjimečných situací.

,,Máš pravdu. Promiň''. Fakt má pravdu. Chovám se jak debil.

,,To je dobrý. Hlavně když začneš něco dělat. A proto zítra půjdeš na tu párty''.

,,Ale-'' začala jsem, ale ona mě přerušila.

,,Žádné ale. Prostě půjdeš a basta''. Najednou vykulila oči jak to umí jenom ona.

,,Musime vyrazit na nákupy. Nemám co na sebe''. Jenom protočím očima, protože kdybyste viděli její šatník. Je velký jak kráva a plný k prasknutí.

,,Fajn''. Jen jsem si vzala mikinu a vyrazila s Haley ven.

V nákupním centru na nás čekala Claire.

,,Tak se ti podařilo ji sem dotáhnout. Super!'' zvolala. Zamířily jsme do prvního obchodu a hned bylo jasné, že bude chvilku trvat, než najdem správné oblečení.

Asi po třech hodinách jsme odešly. Každá ověšená jako vánoční stromeček. Já si vybrala fialové šaty bez ramínek, Haley koupila modré taky bez ramínek. A Claire zvolila červené šaty s širšími ramínky.
,,Tak já už jdu domů. Bylo to super holky. Děkuju'' řeknu na rozloučenou.
,,Nemáš zač'' odpoví mi obě naráz.
,,Takže zítra na té párty!'' zvolá Haley.
,,Je u tebe nebo v nějakém klubu?'' zeptám se.
,,U mě doma.''
,,Ok. Tak ahooooooj''
,,Ahooj'' oplatí mi ahoj Claire.
,,Čaaaau'' řekne Haley a každá se rozejde k sobě domů.
V obýváku naleznu svýho tátu sedícího u televize. Nějakou dobu jsem ho neviděla, protože byl pořád v práci.
,,Čau'' hlesnu.
,,Ahoj'' odpoví, ale ani mu nestojím za pohled. V kuchyni si chci vzít jablko. Zaskočí mě, když tam najdu matku, jak chystá večeři. Jsem dočista zaskočena. Už je to nějakej ten pátek co jsme večeřeli všichni spolu.
,,Ahoj. Jakože nejste oba v práci? ''
,,Copak nemůžeme být doma a povečeřet se svou dcerou?''
,,Nemusíte to na mě hrát. Děláte to jen proto, abych se necítila pitomě. Přitom vám na mě nijak moc nezáleží. Sotva vnímáte mou přítomnost.'' Dobrá možná jsem to trošičku přehnala, ale né moc.
,,To přece není pravda. Víš že tě milujeme!'' Matka nasadila dotčený výraz. Hraný jak jinak.
,,Nenamáhejte se'' řeknu chladně a odkráčím do svého pokoje. Mám je ráda, ale jenom ráda. Starají se o mě dobře. Ale myslí si, že mou lásku si získají vysokým kapesným a spoustou dárků. Takže jsem docela ráda, že jsou pořád v práci.
Obleču si pyžamo a lehám si do postele. Mrknu na hodiny. Půl osmý. Docela brzy že? Ale už mám všeho po krk. V posteli si něco uvědomím. Zítra je pátek 13. Super no. Ale co nadělám. Víčka mi těžknou a já usínám.
,,Co udeláš? Nic nezmůžeš'' zašeptá a já se celá třesu v jeho pevném sevření.
,,Pusť mě do prdele!'' vykřiknu. On se opět jenom uchechtne. Nakloní se a ostrými zuby mi zajede do krku.
Probudím se ze snu. Opět se mi o něm zdá. Hodiny ukazují za deset minut půlnoc. Achjo. Musím se tuto noc vyspat přece. Další noc spát taky nebudu když je ta párty. Opět jsem zavřela oči a pokusila se znovu usnout.

Samuel:
Už jen pár chvil. Kazdou chvíli se vysvobodím.
Za několik minut jsem pocítil uvolňování temnoty. Tma zmizela a já se octl v nějakém městě. Bylo tu spoustu mrakodrapů a obří reklamy. Hádám, že jsem v New Yorku. Dokonalé. Je tu vysoký počet obyvatelstva. Musím ho trošku snížit. Ďábelsky jsem se usmál a vyrazil do ulic a hledal svou první oběť. Do oka mi padla blondýnka, která koukala do svého mobilu. 'Ta dnešní mládež, pomyslel jsem si a zamířil k ní.
,,Ahoj.'' Podívala se na mě.
,,Ahoj.'' Odpověděla a mile se usmála.
,,Promiň" zašeptal jsem. Nechápavě se na mě podívala.
,,Za co?''
,,Za tohle.'' Hlavu jsem ji rychlým pohybem naklonil na stranu a svými zuby jí zajel do krku. Projela mnou vlna tepla, která mi tak chyběla. Dívka se zmítala, ale brzy přestala kvůli nedostatku krve. Za chvíli úplně ochabla a byla mrtvá. Pustil jsem ji, spadla na zem a já si otřel krev z pusy. Dívky jsem si už nevšimnul a pokračoval dál, povraždit další lidi a nabažit se další krve. Na obličeji se mi vytvořil chladný úsměv.

Omlouvám se že pridávám po tak dlouhé době. Neměla jsem moc času no. :( Vím, že už vás ta děkování asi štvou, ale přesto děkuju za votes a už tolik přečtení. :D Elis