Prokletí pátku 13.

We meet again

Ze školy jdu rovnou domů a přemýšlím, kdo dnes ještě zemře. V obýváku zapnu televizi a přepnu na zprávy, abych zjistila koho ještě zabil.
,,Dneska už bylo nalezeno pět mrtvých těl. Jmenovali se Kim Gharsters, Emily Flannetová, William Jermoves, Anna Fletcherová a John Merseghes. Těm kteří je znali je mi to opravdu líto.  Podle způsobu zabíjení odhadujeme, že se jedná o stejného vraha. Doporučujeme dnes nevycházet ven. Zdáse, že vrah zabíjí jen na pátek 13. Proto buďte opatrní. Touhle zpravou končí dnešní zprávy a nashledanou zítra.''

Bože. Proč já? Proč mě se musí líbit masový vrah? Proč se mi líbí? Vždyť je to upír! Ale právě to ho dělá zajímavým.  ,Omg zmlkni' okřiknu se. Hodiny ukazují 17:28. Ježiš kriste! Dneska je ten ples! Mám tam jít? Když tu se rozezní zvonek a já jsem nucena vstát z gauče.

,,Ahoj'' řeknu, jakmile otevřu dveře, protože tam stojí Haley a Caire ověšené taškami.

,,Bože to se sem stěhujete nebo co?'' Ano, opravdu toho měly tolik.

,,Nee. Tady jsou líčidla'' ukáže na jednu tašku z milionu,,tady jsou naše šaty s Claire, tady jsou spony do vlasů, žehlička, kulma a další dost důležité věci.''

,,Holky, já nevím jestli na ten ples půjdu. Vždyť umřelo už pět lidí. Třeba teďka on opět zabíjí a další dvě mrtvoly jsou na světě! '' Na slovo on jsem dala pořádný důraz.

,,Podívej, naprosto tě chápu. Ale když tu budeš sedět a utápět se ve vzpomínkách, tak to zrovna super nebude. Navíc bys tady byla sama, zatímco na plese bude hodně lidí, takže se tam nic nestane'' řekne Haley a má pravdu. Po chvíli ticha řeknu:,, Tak dobře. ''

,,Jupiiiii'' vypískne Claire.

,,Jdeme na to'' řekne Haley a všechny zaměříme k mně do pokoje. Začínáme líčením, což si děláme navzájem. Pak přijdou na řadu vlasy. Já zvolím kulmu a holkám udělám každé složitý drdol. Ještě náušnice a je řada na oblečení. Já ze skříně, holky z igelitky, každá si vezme svoje šaty a boty. Na krk si zavěsíme šperk a do ruky popadnem kabelku. Mrknem do zrcadla na výsledek a musím uznat, že vypadáme úžasně. Ještě si oblečem kabáty a jdeme do školy. Je to kousek, takže vpohodě.

,,Páni. Vypadá to tu hezky na to že je to tělocvična'' poznamená Claire.

,,To máš pravdu'' souhlasí Haley a já jen přikývnu. Zamíříme k pití a každá si nalije punč. Každou z nás po chvilce nějakej kluk požádal o tanec a my samozřejmě kývly. Takhle jsme se bavily aspoň dvě hodiny. Haley mi pak zmizela z dohledu a Claire se mi svěřila, že ji viděla jak jde ven s nějakým klukem. Jak tahle noc dopadne?

              Bylo už půl jedenácté.

,,Hele nepůjdeme už? Všichni tady začínají být dost opilí'' řekne mi Claire, když právě sedíme u stolu.

,,Dobře. Ale musíme najít Haley'' odpovím. Claire přikývne.

,,Ty se porozhlédni tady, já jdu před školu.'' Po vyslovení téhle věty vycházím před školu a to co vidím mi vyrazí dech. Na zemi leží tělo mrtvého chlapce a před ním zády ke mně stojí kluk držící Haley a hlavu má nakloněnou k jejímu krku. Ne! Rychle běžím k nim a chystám se to zastavit. Sice to nepomůže, ale celý život bych si vyčítala, že jsem se nepokusila aspoň pomoct své nejlepší kamarádce.

,,Co to děláš? Pusť jí! '' zakřičím. Zvedne hlavu a pomalu se otočí. Při pohybu pustí Haley a ta dopadne tvrdě na zem. Z hlavy jí začíná téct krev. Bože! Doufám, že je stále naživu!

,,Cos jí udělal? Jestli zemře tak tě...''

,,Tak co? Co mi tak můžeš udělat? Ty! Taková nicka! Taková nula!'' řekne a právě teď si plně uvědomím, že je to on.

,,To jsi ty! Ty jsi ten kluk, který se mě před měsícem pokusil zabít a pak zmizel.''

,,Hele promiň, ale já si nepamatuju každou svou oběť. Ale vadí mi, že mě znáš. Kdybys držela hubu ani bych tě nemusel zabít. Ale stejně bych tě zabil takže to máš jedno.'' Dokončí větu a já se celá začnu třást. Tak takový bude můj konec?

,,Proč tolik zabíjíš?'' zeptám se. Přece jen se třeba může živit krví zvířat nebo pít tu lidskou, ale ne tolik, aby ty lidi zabil.

,,Proč? Ty se ptáš proč? zeptá se a začne se smát. Ale není to normální smích. Z tohohle naskakuje husí kůže.

,,Jo ptám. ''

,,Protože jsem upír.''

,,To není odpověď. ''

,,Tobě ta pusa nějak jede na to, že budeš žít už jen pár minut. A navíc tenhle rozhovor mě začíná srát. Rozluč se se životem. '' Začne se pomalu přibližovat. Já couvám dozadu.

,, I kdybys utíkala rychlostí 400km/h tak tě vpohodě doženu. A ještě si k tomu zajdu do kavárny pro kafe. '' Kdyby tohle byl film, smála bych se. Jenže tohle je realita. Co mám dělat? Já nechci umřít! Rychlostí světla se přemístil a byl ode mě jen pár centimetrů.  Dívala jsem se vystrašeně do těch jeho klidných očí plné zla. Rychlým pohybem mi naklonil hlavu na stranu a zuby mi zajel do krku.Cítila jsem bolest, když ze mě vyprchávala krev a moje tělo mě přestalo poslouchat. Necítím už nic. Nic nevnímám. Vidím jen tmu.

Další kapitola je tu!!
Chci vám moooc poděkovat za krásné komentáře. Moc děkuju všem i za hlasy. Elis