Prokletí pátku 13.

Hospital

Claire:

Nikde Haley nevidím a proto mířím stejným směrem jako Lucy. Vyjdu ze školy a asi padesát metrů ode mě leží tři nehybná těla. A dvě patří mým kamarádkám.

,,Bože!!!'' vykřiknu a utíkám k nim. Třetí tělo patří klukovi, se kterým se Haley vypařila. Roztřesenýma rukama jsem z kabelky vytáhla mobil a zavolala záchranku.

Lucy a Haley odvezli do nemocnice. Ten kluk už byl mrtvej. Mně, protože nejsem příbuzná, tak mi nedovolili jet s nimi do nemocnice. A tak jsem šla domů. Ve svém pokoji jsem hlavu zabořila do polštáře a brečela a brečela. Prosím, ať neumřou!

Lucy:

Všude jenom tma. Vybavuju si jenom ho. Vím, že pil moji krev. Vysával ze mě život. Třeba jsem mrtvá. Třeba takhle vypadá smrt. Bloudit v temnotě.

Začínám vnímat svoje tělo. Cítím, jak se dokážu pohnout. Takže nejsem mrtvá. Snažím se otevřít oči, ale nejde to. Víčka jsou moc těžká. Nebo já jsem příliš slabá. Ale přece jenom v sobě najdu veškerou sílu a pomalu otevírám oči. První, co mi vadí, je moc světla, na které si pomalu zvykám. Začínám rozeznávat obrysy v mistnosti. Podle pachu, barvy a hadiček, které vedou ze strojů k mým rukám poznám, že jsem v nemocnici. Vedle mě je stoleček, na kterém je váza zaplněná květinami.

Do pokoje někdo nakoukne. Pravděpodobně to bude sestřička.

,,Už je vzhůru'' řekne někomu za dveřmi. Sestřička - asi - vejde dovnitř za ní jde chlap - asi doktor - a přejede mě pohledem.

,,Jak se cítíš?'' zeptá se.

,,Trochu mě bolí hlava. Ale jinak jsem vpohodě'' odpovím potichu.

,,Co se stalo?''

,,Měla si ošklivě zraněný krk. Teklo ti z něj hodně krve. Kdyby tvoje kamarádka zavolala o chvíli později asi bys tu nebyla.'' Nachvíli se odmlčel. ,, Vedle tebe byla nalezena ještě dívka jménem Haley Ghenssová a kluk Paul Bainten.''

,,Haley? Je vpořádku?'' vyhrknu.

,,Klid. Nesmíš se námáhat. Tvůj stav ještě není zrovna perfektní. A co se týče tvé kamarádky, ta se ještě neprobrala. Nevíme jestli přežije. Ztratila hodně krve, ale děláme vše co je v našich silách, aby se uzdravila.'' Ach můj bože. Jestli se jí něco stane, tak si to nikdy neodpustím.

,,Jak dlouho jsem byla mimo?''

,,Dva týdny. ''

Odešli a řekli mi, abych si odpočinula. Ale jak? Možná mi umře kamarádka a já tu mám jen tak ležet a spát? Pfff.

Po dalších dvou týdnech mě konečně propustili z nemocnice. Haley se zatím neprobrala. Prozatím tam doktoři nevidí nějaké zlepšení. Alespoň pořád žije.
Dojdu domů a zamířím k televizi do obýváku. Na gauči uvidím někoho ležet. Vyjeknu překvapením a pak si uvědomím, že je to Claire.
,,Sakra co tu děláš? '' výkřiknu, ale zároveň se i směju.
,,Jé ahoooooooj!!!!! Čekám tu na tebe! Protože nejsem příbuzná, tak mi nedovolili tě navštěvovat. Ale ta sestřička byla tak hodná, že tu květinu co jsem donesla ti dala vedle na stůl do vázy'' vychrlila ze sebe a pevně mě objala.
,,A jak je Haley?''
,,Její stav se pořád nelepší'' odpovím.
,,Bude vpořádku. Určitě'' uklidní mě, ale jde poznat, že svým slovům sama moc nevěří.
,,Co se vlastně stalo?'' zeptá se a tím poruší to trapné ticho. Všechno jsem jí popsala do posledního puntíku.
,,A co ten kluk? Kdo to vlastně je? ''
,,S ním se Haley vypařila. Bohužel když jsem vás našla už byl mrtvý. ''
,,Chudák. ''
,,To jo.'' A zase bylo trapné ticho. Po chvíli zazvonil telefon a já to šla zvednout.
,,Haló? ''
,,Jsi to ty Lucy?'' ozve se známý hlas.
,,Paní Ghenssová, co pro vás můžu udělat? ''

,,Jde o Haley. Právě mi volali z nemocnice, že se její stav zhoršil a vezou ji na operační sál" odpoví.

,,Ježiži."Cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy.

,,Právě vyjíždím. Vyzvednu tebe i Claire a pojedeme za ní. Claire je s tebou?"

,,Ano. Jsme u mě doma."

,,Dobře. Za chvíli jsem tam" řekne a zavěsí. POdívám se na Claire, která mě sleduje nechápavým pohledem.

,,Haleyn stav se výrazně zhoršil. Paní Ghenssová nás vyzvedne a pojedeme za ní" vysvětlila jsem. Její obličej se z nechápavého proměnil na vyděšený. Hned jsme vyšly před dům a za pár minut jsme nastoupily do auta Haleyny mámy. Se strachem jsme jely do nemocnice. Nechci tam jet. Bojím se, že mi doktoři oznámí Haleyinu smrt.