Nekonečno možností

Včerejšek už nezměníš, ale dnešek změnit můžeš

" chceš něco k pití ?" Opírala jsem se o baroví stůl v mé kuchyni, samozřejmě že jsem ho vzala sebou nahoru.

Ponaučím se někdy ? S největší pravděpodobnosti ne.

Když mi jako odpověď dal kývnutí vzala jsem láhev vina z ledničky a oběma nalila, sedla jsem si na balkon skleničky položila na stolek.

Přišel zamnou a posadil se také, bongo které jsem měla uklizené ve stolečku jsem vzala do rukou, podklad, drtička, tabák a tráva byli vedle také jsem si pro vše došla a dala si konečně po těch nervech kotel.

"Ronnie ?" Promluvil po tak dlouhé době.

"Niku?" Zvedla jsem k němu pohled, zase jsem se ztrácela v těch jeho zatracených hnědých očích. Proč?! Proč moje srdce patří pořad jen a jen jemu ?

Před 6 lety

Byl večer a já seděla s Danem v kuchyni u stolu a pomáhala mu s úkolem.

Bouchnutí hlavních dveří se ozvalo celým domem, chichotáni té krávy se blížilo čím dal tím víc. Nik byl doma i s ni.

"Nazdárek" Pozdravila, jak já tak i Dan jsme jen kývnuli.

"Dobrou " zvedla jsem se po chvíli a odešla do mého pokoje, začala jsem ze sebe sundavat leginy a po té i tričko.

"Můžeme si prom...luvit" rozrazili se z ničeho nic dveře od mého pokoje, co kdyby klepal ? Aspoň by nemusel vidět mě nahou, hrozny to pohled.

"O čem ?" Hodila jsem přes sebe rychle své dlouhé triko na spaní, prohlížel si mě. Takle na mě nikdy nekoukal, vždycky jsem toužila po tom aby na mě Koukal jinak jen než na kamošku.

"To..to počká" vysoukal ze sebe a vypařil se ze dveří.

Před 4 lety

"Počkej.. nehýbat" smál se a u toho mě fotil, nevím na co tu fotku chtěl ale já mu byla schopná povolit úplně všechno co by po mě chtěl.

"Nádhera" usmál se na mě tím jeho úsměvem odhodil telefon stranou a lehl si nademně.

" k čemu ti to bude ?" Zeptala jsem se s úsměvem na tváři.

"Na památku" zašeptal mi u rtu a začal mě líbat, dlouho mi to vrtalo hlavou.

Přítomnost

"Máš pořad tu fotku ?" Zeptala jsem se bez myšlenkově, zkurveny myšlenky na minulost.

"Co ?" Zeptal se se smíchem, šlo v tom smíchu slyšet ta nejistota.

Zvedla jsem se ze židle a odešla do ložnice hledat zas moje věci na památku,sedla jsem si vedle postele se štosem.

"Choval jsem se jako kreten..promiň" sedl si vedle mě Nik, a přes rameno mi koukal na fotky v mě ruce.

"Myslíš teď nebo předtím"? Zeptala jsem se smíchem a slzami na tvářích.

"Teď i předtím.. nikdy jsem si neuvědomil jaký štěstí vedle sebe mám" pohladil mě po tváři a políbil na čelo.

"Vím že jsem to posral, několikrát ale měj prosím semnou trpělivost. Dej mi šanci prosím, nevzdávej to semnou. Mám tě strašně rád Ronnie." Měl podlité oči každou chvíli se blížil k tomu aby z nich začali téct opravdové slzy, moje srdce malém vylétlo z hrudi chtěl šanci chtěl najít lásku.

On byl moje dětská,pubertální a dospělácka láska, tenhle kluk semnou pohnul tak jako vítr s balónkem.

Ačkoliv váhavě ale nakonec spojil naše rty v jedno.