-135-

171 4 0
                                    

Can:

Sanem...

Sanem :

Důvěra, důvěra, co myslíš tou důvěrou, čemu jsem nevěřila?

Can:

Že jsem ten deník nespálil.

Sanem:

Víš, proč jsem ti ho přinesla?
Protože byl o tobě.
Psalo se v něm jen o tobě.
Pokud ho chceš spálit, spal si ho, nezáleželo mi na něm, ale jen na tobě.

Can:

Tak jsi mi to měla říct Sanem, že pro tebe znamenám víc než ten deník, že nemám odejít.

Sanem:

Deset minut.
O deset minut později jsem ti volala a chtěla se ti omluvit, chtěla jsem ti říct, že je mi to líto, byla jsem zmatená, smutná a plácala jsem samé hlouposti, ale měl jsi vypnutý telefon. To je ta tvoje láska,
že mi nedáš deset minut, abych napravila své chyby?

Can:

Ty ses mě vzdala už dávno Sanem, tím vším, co jsi mi řekla, jak jsi oddalovala naši svatbu, říkala jsi, že máme problémy a
myslelas, že žárlím na Yiğita.

Sanem:

A nežárlíš?

Can:

Myslíš, že je to chlap, na kterého bych měl žárlit? Žárlil jsem na tebe, jenže ty ses mě už dávno vzdala.

Sanem:

Za to ty ses mě vzdal nespočetněkrát.
Řekls, že už mě nikdy nechceš vidět, neodešla jsem.
Přijela za tebou bývalá, neodešla jsem.
Všichni říkali, že odejdeš, já na to, že bys mi to neudělal, ale udělal, odešel jsi.
Stejně jsi nepřijel kvůli mně a zase chceš odjet, tak si jdi, jdi, už tě nechci vidět, jdi už.

 Stejně jsi nepřijel kvůli mně a zase chceš odjet, tak si jdi, jdi, už tě nechci vidět, jdi už

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zasněná láskaKde žijí příběhy. Začni objevovat