Pod roužkou tmy

235 23 0
                                    

Měsíc tu noc jasně svítil. Vlčice byla na lovu. Něco se mihlo okolo ní. Vlčice se porádně protáhla. Její chlupy byli velice tmavé, skoro až černé barvy. Když se protáhla, bylo vidět ze není vlk, ale vlkodlak. Hledala kořist. O kus dál viděla srnu. Vrhla se k ní. Nebyla sama kdo ji našel. Ve stejnou dobu k srně přiběhla malá vlkodlačice. Její srst byla světle šedá a oči tyrkysové. Měla na pacce ovázanou nitku s dřevenými korálky. Vlčice se podívala na svou packu. Měla ten samý náramek. Něco jí říkalo, že ona a mrnousek jsou přátelé, nebo dokonce smečka. Mrnousek se okamžite pustil di srny a vlčice si pochutnávala s ní. " Musím najít jídlo i pro smečku. " řekl mrnousek vlkodlačí řečí. Vlčice se rozhodla pomoc. S mrnouskem uštvali jelena. Vllodlaci mohly běžet dny. Mrňousek svolala rodinu. Skoro od někud se vynořila vůdčí samice. Za ni běželi dva nachlup si podobní šedí vlci. Pach jednoho z nich znala. Byl to muž a jeho modré oči přátelsky zářily. S modrookým se znala s předešlé noci. Allih (allih-vlkodlačí řeči stejná) pozdravila vlčici jako starého přítele. Další dva vlci. Voják(Norle) a ochránce(Loreh) ( jak si je nazvala) ji přizvali do smečky. Vlčice nikdy smečku neměla. Nebo si ji nepamatovala. Přijmula to a videla se s nimi na lov. Chtela cítit lidskou krev v puse. Chytli dva lidi, nastražovali pasti na zvířata. Podle ostatních byli zcela normálně chutní, ale jí s mrnouskem přišli neskutecne lahodní. Vlčice měla co chtěla. Společne s mrnouskem, modrookým, stejnou, vojákem, ochráncem a vůdčí samicí odběhla dál do lesa, jako se svou smečkou. Ten pocit se jí líbil.

Jsem moc ráda že tohle někdo čte. Byla bych ráda za upřímný komentář. :)

Prokletí vlkaKde žijí příběhy. Začni objevovat