Aragorn and Legolas

Neprobádané vody

Voda klidně plynula lesem a kromě šumění listí, či zpěvu ptáků nebylo nic slyšet. Sem tam se mihl stín hraničáře proplétajícího se porostem bez jediného zvuku, nebo za blízkým keřem vykoukla kudrnatá hlava jednoho z hobitů. Vyrazili na cestu ihned po úsvitu, takže měli díky ranní jinovatce poněkud zmáčené boty.
S jasným cílem zachránit svého uneseného druha, jim cesta rychle ubíhala. Sluneční paprsky prosvítaly hustým stromovím a vzduch byl těžší než když byli předtím na mýtině.
Neprohodili mezi sebou ani slovo a pouze šli dál, po stopách Aragorna.

Pro hraničáře nebylo těžké nyní sledovat stopy skřetů, neboť si byli jisti, že se ho zbavili a proto se neobtěžovali je za sebou zametat.
Náhle se Aragorn zastavil a dal ostatním znamení, ať jdou blíž k němu.
Všichni se shlukli kolem chodce a hleděli na velkou propast, která se před nimi tak nečekaně objevila.
Na dně pomalu tekla řeka, která dávala všem jasně najevo, ze nikam nespěchá.
Strž se táhla napříč lesem, kam až dohlédli a nikde žádný most, či strom přes ni. Nastal čas se důkladně zamyslet a zjistit, jak z této nepříjemné situace.
"Navrhuji prohledat okolí a pokusit se najít nějaké lano, nebo třeba kmen přes propast" prohlásil Aragorn a ostatní ochotně souhlasili.
Po chvíli hledání se ozvalo halekání Pipina, že prý něco našel.
Byl to dlouhý kmen stromu, který byl překvapivě lehký. Společnými silami ho odnesli k propasti a po důkladném rozhoupání jeho druhý konec hodili na protější stranu strže.
"Pulčíci jsou nejlehčí, půjdou první" zahalasil Gimli a kývnul hlavou ke dvoum trochu vyklepaným hobitům.
"Ne, nemohu je vystavit takovému nebezpečí. Já půjdu první" odmítl rázně Aragorn a opatrně začal přelézat kmen.
Byl to boj o nervy, ale nakonec se mu přeci jen povedlo přelézt na druhou stranu. Ostatní ho následovali a navzájem si pomáhali. Když bylo po všem, rozešli se opět dál.
Za nějakou dobu se dostali na jakousi cestu vedoucí podel skal a tak se po ní vydali. Aragorn přemýšlel, kam by šel, kdyby byl skřet a potřeboval z elfa vymlátit informace. Hlavou mu poletovaly nápady, ale každý pro svou nesmyslnost zavrhl. Až po hodně chvíli mu napadlo, že by skřeti mohli mít nějaké útočiště ve skalních jeskyních.
"Pojďte sem, něco mě napadlo." Zavolal na ostatní. "Skřeti mohou mít někde poblíž jeskyni nebo něco takového a proto navrhuji, abychom se rozdělili a hledali jakékoliv stopy, či schůdné místo, kde by se dalo vyšplhat nahoru."
"Myslíš, že jsou skřeti někde tady?" Otázal se Pipin. "Bezpochyby ano. Sice jsme ztratili jejich stopy u strže, ale myslím si, že šli dál tudy a mají zde své útočiště. Hobiti půjdou s Gimlim po této straně skal a já se vydána druhou stranu. Když někdo něco najde, tak třikrát zahouká jako sova. A mějte se na pozoru."
S tím se každý vydal na svou stranu, zbraně taseny.

Gimli a pulčíci ohledávali skalní výstupky a okolní terén, zatím neúspěšně. Vždy, když si mysleli, že už něco mají, tak se to opět zavrhlo.
Aragorn na své straně nebyl o moc úspěšnější. Našel několik cest, který by on sám třeba zvládnul, ale skřeti nebo jeho společníci asi těžko. Když už se na konci otáčel, tak periferním viděním zahlédl za velkým balvanem jakýsi otvor. Přiblížil se tiše až k němu a nakoukl za něj. Jaké to překvapení, když zjistil, že se zde opět objevují stopy skřetů. Pousmál se a běžel na místo setkání, kde zahoukal jako sova a čekal na ostatní. Ti se po chvíli dostavili a s očima na vrch hlavy se vyptávali, co Aragorn nalezl. "Za velkým balvanem se skrývá vlez do podzemní jeskyně. Jsem si jist že je to jejich úkryt. Zřejmě se tam dostali pod zemí, zatímco my jsme šli nad ní."
Šli tedy směrem k onomu balvanu a když spatřili díru v zemi, tak pro jistotu vytáhli zbraně, kdyby bylo potřeba se bít. Aragorn se svezl po hlíně dolů první a ostatní ho následovali. Tiše postupovali dopředu, až narazili na rozcestí. Nemuseli si ani ničím svítit, protože kamenné chodby byly ozařovány pochodněmi. "Gimli, ty a pulčíci jděte doleva a já se vydám doprava. Kdyby se cokoliv stalo, tak utečte stejnou cestou, jakou jsme přišli a pohoďte mi zde tento kus bílé látky, aby jsem poznal, že se vám podařilo uniknout. Nuže, kupředu."