Aragorn and Legolas

Tajemná vesnice

"Pozor za tebou!" vykřikl Aragorn a ohnal se mečem po nejbližším protivníkovi.
Legolas přeskakoval z jedné větve na druhou a rychlostí blesku vystřeloval jeden šíp za druhým.
Gimli svíral sekeru pevně v obou rukách a zrovna usekl hlavu jednomu skřetovi, který se ze zadu hnal na Aragorna. Další šíp zasáhl skřeta a ten se svalil k zemi.
Totiž brzy po odchodu z tábořiště napadla skupinku tlupa asi 20 skřetů.
Náhle se objevili a vrhli se na ně.
Ovšem netušili s kým mají tu čest.
Jeden skřet zasáhl Aragorna kyjem do zad až mu vyrazil dech a hraničář upadl na ruce a kolena. Rozmáchl se ještě jednou aby ho dorazil, ale to už mu v lebce vězel šíp.
Aragorn se snažil popadnout dech a ještě probodl posledního skřeta.
Nastalo hrobové ticho.
Elf lehce seskočil z větve na zem.
"V pořádku?" zeptal se Aragorna.
"Ano jsem v pořádku děkuji ti".
"Zajímalo by mě, kde se tu ta banda vzala" přemýšlel nahlas Gimli.
Pomalu a opatrně postupovali dál.
Elf poslouchal každý šelest kde se co hnulo a ruku držel těsně u své dýky připraven ji kdykoliv vytáhnout a bránit se. Nikdo si ničeho nevšiml.
Les byl také podivně tichý. Dostávali se zjevně do nejstarší části lesa o které nikdo nevěděl. Půda zde byla vyschlá a na místech až písčitá. Nezpívali zde žádní ptáci a nebylo slyšet ani zvuk vody či malého pramínku.
Chvíli měli pocit, že trochu stoupají jakoby do malého kopečku.
I tiché kroky se jim zdáli moc nahlas.
Náhle Aragorn naznačil rukou ať zastaví. Přikrčili se za křovím a pozorovali vesničku, která se před nimi tak zčista jasna objevila.
"Zvláštní" pronesl jakoby sám pro sebe Aragorn "co jsem živ, tak by mě nenapadlo, že by si nějací blázni postavili vesnici uprostřed opuštěného, starodávného a tak nebezpečného lesa."
Legolas si vesnici prohlížel s ponurým pohledem v očích a poté se zeptal.
"Co vidíte?"
Podívali se po sobě a pak Gimli nejistě řekl "nic, nic nevidím. Mělo by tam být snad něco zajímavého?"
Aragorn také pokrčil rameny se zkoumavým pohledem. "Také jsem si ničeho nevšiml. Není tam nic."
"Přesně tak" pronesl temně elf "není tam vůbec, ale vůbec nic. Není to zvláštní? Kde jsou obyvatelé? A když jsou zde tak chladné noci, tak proč se z žádné chalupy nekouří? Nepotřebují teplo? Maso? Je normální, že zde nejsou ani zvířata?" Elf dokončil řeč a na všechny se podíval. "Co se asi stalo...".
Na tuhle otázku neznal nikdo odpověď.
Rozhodli se, že vesničku půjdou opatrně obhlédnout. Hraničář a Gimli šli zleva a elf zprava. Když už se všichni vydávali svým směrem, tak se Aragorn otočil a pohlédl do krásných očí elfa.
Ten mu mírně zmatený pohled opětoval.

Legolas se prodíral hustým porostem zcela neslyšně. Skrz křoví viděl mezi stavenímy studnu. Kolem bylo pohozené nářadí. Již byl skoro na planině, když v tom se ozvalo prasknutí větvičky na kterou šlápl.
Všechno se odehrálo moc rychle před ním se zjevila ohavná černá skřetí hlava se zubatým mečem v ruce.
Elf se kolem něj prosmýkl a vyběhl na mýtinu. Všechny iluze se náhle jakoby kouzlem vypařili a on spatřil na zemi mrtvá zohavená lidská těla a všude kolem sebe krev. Nebyl zde sám. Z domů se vyvalilo dalších deset skřetů s kopími a kušemi. Než napočítal do deseti byl obklíčený.

Aragorn následoval Gimliho a obcházeli spolu vesničku z druhé strany. Aragorn by byl přísahal, že před chvílí zaslechl nějaký hluk z druhé strany, a proto pobídl Gimliho k trochu rychlejší chůzi.
Brzy se již dostali pod kopec bez jakéhokoliv hluku a spatřili polámané trámy ležící před jedním větším kamenným domem. Sotva že se však dotkli nohama světlé hlíny vesnické půdy, tak se jim zjevila zcela jiná podívaná. Z prvního pohledu útulná vesnička se změnila na zničené trosky.
Na kamenech jednoho z domů byla velká krvavá skvrna a o kus dál ležel muž s rozpáraným hrdlem.
O kus dál ležely cáry oblečení také od krve a někde spatřili i kus těla čouhajícího zpod sutin či trámů.
Oba byli úplně bez dechu a z vytřeštěnýma očima pozorovali okolí.
Hraníčář kývl na trpaslíka a oba vklouzli do domu. Rozbité nádobí, vytlučená okna, polámané zábradlí a na zemi krev. Ze stěn byli strhané obrazy a závěsy. Blížili se ke schodům a co nejtišeji po nich stoupali do druhého patra. Aragorn šel první a s nervózním pohledem si prohlížel každý detail místnosti která se před nimi začínala jevit. Pevně svíral svůj meč a mírně se mu potili ruce. Vskočil dovnitř a rychle se rozhlédl na všechny strany. Přiskočil k nejbližším dveřím. Spižírna byla celá od krve. Rychle přeběhl na druhou stranu místnosti a nakoukl do místnosti tam. Prázdno. Jen v rohu se s dýkou v srdci choulil nějaký muž. Gimli prohlížel ostražitě se sekerou místnost a vyhlížel opatrně z okna.
Aragorn uchopil rukojeť nože a vytáhl jej z těla muže. Ihned poznal co je to za kudlu. Již jednou ji viděl. Více než jednou. Na hromadě před Fangorským lesem jich bylo mnoho. Jistě. Byly spálené, ale černá rukojeť a podivné záhyby mu jasně říkali, že patří skřetům. Postavil se a odhodil nůž.
Gimli vyhlížející z okna na druhé straně se k němu otočil a chtěl něco říct, ale jen vyvalil oči a uskočil dozadu.
Před očima Aragorna prosvištel černý šíp. Být jen o půl centimetru blíž tak je Aragorn mrtev. Okamžitě udělal krok dozadu od okna ke stěně a již chápe že nemá času na zbyt. Rychle pokyne rukou vyvalenému trpaslíkovi a spěchá po schodech dolů. Už se ani nesnaží být tichý. Skřeti o nich vědí tak proč se již starat o hluk. Kus za ním klusá trpaslík.
V tom se mu srdce zastaví a vynechá několik úderů. Co Legolas?
S děsivou rychlostí mu dochází co asi byl ten hluk před malou chvílí na druhé straně vesnice. Vzbudí se v něm vztek a touha chránit svého přítele za všech okolností. Vyběhne bez váhání ven že dveří ve stejnou dobu co z protějšího domu vybíhají tři další skřeti.
Aragorn tasí meč a vrhne se na ně.
Gimli v závěsu má sekeru připravenou k boji. Meče se setkají a řinčení kovu se ozývá vesnicí. Vzteklý řev skřetů kteří stáli proti Gimlimu a Aragornovi se mísí se zápachem krve které si všimli teprve teď. Aragorn probodne jednoho skřeta, ale opět zaslechne jakýsi hluk na druhé straně. Už to nevydrží.
"Gimli!" Zavolal na přítele "musím najít Legolase. Zvládneš je?"
"Jasně odsekne trpaslík, který se zrovna potýká se skřetem s kopím.
Aragorn kývne a utíká co nejrychleji na druhou stranu vesnice.
Brzy s hrůzou v očích pozoruje asi deset skřetů, kteří obklíčili elfa a následné ho omráčili. Nyní leží spoutaný na zemi. Z hlavy mu mu mírně teče krev a má prokouslý ret. Banda asi pěti skřetů ho naloží na jakousi deku na klaccích. Dva z nich ji vezmou a rozběhnou se do lesa na druhé straně. Tři další za nimi běží.
Ten poslední na ostatní houkne něco v jejich jazyce a běží za ostatními . Oni mu nějakým odporným chrchláním odpoví a otočí své ohavné tváře k hraničáři. Svírají zbraně a v očích jim žhne oheň a chtíč zabíjet.
Aragorn zařve a vrhne se proti nim.
Prvnímu usekne hlavu a ten se skácí k zemi. S druhým svádí souboj kopím.
Vidí jak mu elf mizí mezi stromy. Zoufale se rozmáchne k smrtící ráně a další skřet padne. Třetímu ani čtvrtému se nevede jinak. Pátý se na něj vrhne s mečem. Chvíli spolu zápasí, ale i on po chvíli umírá s prořízlým hrdlem.
Aragorn se žene rychle do lesů za skřety nevšímaje si podivné bolesti, která se mu náhle objevila v boku.
Přeskakuje kámen a vidí jak skřeti mizí za zatáčkou u skal. Běží dál. Jako smyslů zbavený smykem zatočí a ještě spatří posledního skřeta jak skáče dolů do nějaké díry. Skočí a chvíli se jen kutálí dolů. Když dopadne do prachu zjistí, že ona díra byla zkratka nejspíše na další cestu. Všude je tma, jen před ním je velký otvor z něhož je vidět krásně modrá obloha jako zevnitř jeskyně.
Postaví se na nohy a doběhne k němu.
Pod sebou nemá nic. Jen holou skálu a pár keříků. Skalní stěna je asi deset metrů vysoká. Kdyby skočil z takové výšky určitě by to nepřežil. Marně se rozhlíží kolem po nějaké cestě.
Uslyší pod sebou kroky a asi tak třicet metrů pod ním a pod skalní stěnou vidí mizet skřety v další části Fangorského hvozdu, která vypadá ještě nepřístupnější než předchozí.
"Ne... nenenenenene NE!!!" Hraničář zoufale hledá cestu, ale neůspěšně.
Zdrceně hledí na pohled před ním.
Slyší poslední kroky a praskání v dálce a poté je ticho. Spustí ruce podel těla a chvíli jen tak stojí. Nemůže si to připustit. Náhle ucítí tu bolest v boku.
Osahá si bolavé místo a pod prsty ucítí lepkavou teplou tekutinu. Zděšeně si vyhrne oblečení a zjistí, že má roztrhlý bok. Asi se mu to muselo stát při boji se skřety ve vesnici. Vyčerpaně zase oblečení nechá spadnout zpět.
Dolehne na něj tíha posledních několika hodin. Všechny emoce- strach, bolest, zoufalství, nejistota, únava a bezmoc. Zaútočí na něj jako nezničitelná Sauronova armáda.
Tíha viny je nesnesitelná. Nedokázal ochránit Legolase. Nechal ho jít samotného a sám se vydal s Gimlim.
Padne na kolena a tiše se rozbrečí.

Velice se omlouvám, že byla tak dlouhá pauza a nic nevyšlo. Nějak mi nejednou došly nápady tak jsem nevěděla co dál.
Ale tak snad už se to nestane.
Doufám že se vám kapitolka líbila a už píšu zase další takže se máte na co těšit.
Chudák Legolas. Co mu to zas dělám.😅
Snad se mu nic nestane že? Hihihi.
Tak žijte blaze a já jdu zase psát.
Mimochodem teď mám 1602 slov takže zase další rekord.
Váš gandalf ❤