Aragorn and Legolas

Hon na skřety

"Vidím je!" Vykřikl Legolas na skále.
Již časně ráno vyrazili na cestu a brzy opustili nehostinné hory a dostali se na planiny.
Aragorn vyskočil za ním a zaostřil.
"Máš pravdu!" zvolal,"do večera je máme."
Tato skvělá zpráva všem zvedla náladu a dodala jim sílu na další část cesty.

Neuplynula ani hodina, a na obzoru spatřili vysoký sloup dýmu, jakoby někdo rozdělával obrovský oheň.
Aragorn se tázavě podíval na Legolase, ten však jen pokrčil rameny.
Dál postupovali opatrněji a měli se na pozoru.
Když vyšli na kopec, tak se náhle ozvalo dunění kopyt.
Aragorn pokynul svým přátelům rukou a všichni se běželi co nejrychleji skrýt za velké balvany. Vteřinu na to, se objevila skupina jezdců na koních, v jejichž čele jel ramenatý muž s blonďatými vlasy, které mu sahaly mírně pod ramena.
Aragorn je hned poznal.
Vyskočil z úkrytu a zavolal na muže jedoucí z kopce.
"Kam mají namířeno Rohanští jezdci?".
Jako na povel se všichni v divokém cvalu otočili a jeli zpět, kde začali kolem poutníků uzavírat kruh.
Gimli si je všechny prohlížel nepřátelským pohledem.
"Co dělají člověk, elf a trpaslík v těchto končinách? Tak mluvte!"
"Řekni mi své jméno koňáku a já ti řeknu to své," řekl Gimli ledovým hlasem. Aragorn si tiše povzdechl.
"Usekl bych ti hlavu trpaslíků, jen kdyby byla trochu výš nad zemí.
Legolas rychlostí blesku nasadil šíp na luk a namířili šíp na koňáka.
"Zemřel bys dřív, než by ses stačil dotknout meče."
Gimli pozvednul překvapeně obočí. Takovou reakci nečekal. Zvláště ne od elfa, který si z něho také dělá legraci.
Aragorn však položil ruku na luk a sklonil ho dolů.
"Já jsem Aragorn syn Arathornův. Tohle je Legolas z lesní říše a trpaslík Gimli syn Gloinův. Jsme přátelé Rohanu a vašeho krále.
Nejsme zvědové z Mordoru. Pouze hledáme dva naše přátelé.
Unesli je skuruti."
Vedoucí muž jménem Eómer sesednul z koně a sundal si helmici. "Král už nerozezná přátele od nepřátel. Ani vlastní příbuzné."
Hlas měl zhořklý bolestí a v jeho očích se zračil vztek a utrpení.
"Moji muži a já jsme zůstali jediní věrní. Za to jsme byli vypovězeni.
Bandu skurutů jsme stopovali a v noci jsme všechny pobili. Mrtvoly jsme hodili na hromadu a spálili."
Gimli zamrkal a pronesl do ticha. "m
Mrtví? Říkáte že jsou všichni mrtví?"
"Byli tam dva hobiti," řekl Aragorn," jsou malí. Připadali by vám jako děti."
Eómer bezradně pokrčil rameny.
"Mohu vám pouze nabídnout tyto dva koně. Vidím že jste pěšky."
"Hledejte své přátele, ale moc nedoufejte. Naděje nás opustila."
S tím se otočil a zavolal "jedeme na sever! Honem hejá!"

Naši poutníci se rychle vydali za kouřem na obzoru s jiskrou naděje.
Když tam přijeli spatřili ohromnou hordu spálených těl a lebek.
"Tohle bude ještě fuška," prohodil jen tak mimochodem trpaslík.
Začali se prohrabovat hromadou a zkoumat okolí.
Okolí zaplňoval zápach spálených mrtvol.
Nejednou Gimli tlumeně vykřikl. I ta poslední jiskřička zhasla. Vytáhl totiž z hromady pásek jednoho z hobitů.
Aragorn zoufale zařval, kopl do nejbližší helmice. Padl na kolena a se skloněnou hlavou hleděl do země. Náhle k němu přišel elf a zezadu ho objal. Aragorn mu chytil ruce spojené na jeho prsou a přitáhl si ho blíž k tělu. Cítil se úplně bezmocně. "Měl jsem ty dva chránit, ale místo toho jsou teď mrtví. Spoléhali na nás a my jsme je zklamali." Zašeptal Aragorn.
Legolas ho ještě pevněji obejmul a také zašeptal," není tvá chyba, že je jízdmarka chytila dříve než my."
Aragorn se zadíval dopředu na podupanou trávu. Zvláštní. Jakoby tam na té trávě někdo před nějakou dobou ležel. Ne skřet ani člověk. Někdo menší a lehčí. Jakoby se tam někdo plazil od boje dál. Možná že dva.
Sice se mu nechtělo se odpojit z pevného obětí, ale musel si to ověřit.   Několikrát pohladil palcem Legolasovu ruku a poté nahlas pronesl: "možná že nejsou mrtví. Koukněte se sem."
Legolas rozpojil ruce a propustil Aragorna ze sevření. Gimli k nim doběhl a s očima plnýma naděje se rozhlížel kolem.
"Koukejte se."

Tak co? Myslíte, že hobiti žijí?
Kam asi povede další cesta našich přátel.
Doufám, že se kapitola líbila.
Mimochodem teď mám 713 slov.
Takže asi úspěch. Sice nic extra dlouhého, ale ujde to. ;)

Mimochodem chci vám všem, kdo čtěte tuhle knížku hrozně moc poděkovat za podporu.
Váš Gandalf ❤❤❤