Na nás

Patnáctá kapitola

Vzbudili mě tiché vzlyky. „Co se děje Lucko? Proč brečíš?" Zeptal jsem se ustaraně, a snažil se zjistit co se vlastně stalo. Odpovědi jsem se ale hned nedočkal. „Ty máš dievča?" Vzlykla a já už vůbec nechápal. „Co? Né. Nemám." Řekl jsem podle pravdy. „Tak kto je Sára? Volala ti teraz ale nechcela som ťa budiť tak som to zodvihla." Tak odtud vítr vane. Koukala se mi do očí a já věděl že to nemůžu posrat. „Ona není moje holka. Rozešel jsem se s ní už dávno. Prosím věř mi." Přece bude věřit mě a né nějaký krávě, která není schopná mi dát pokoj. Přitáhl jsem si jí za ruku blíž a čekal co odpoví. „Verím ti." Odpověděla a mě spadl obrovský kámen ze srdce. Nechtěl jsem ji opět ztratit. A abych jí ujistil tak jsem řekl: „hele já tu krávu bloknu dobře?" Usmál jsem se na ní a už blokoval číslo. Měl jsem na tapetě naší fotku, kterou jsme vyfotili při jedení pizzy. Usmál jsem se pro sebe. „Hotovo." Řekl jsem a podíval se jí hluboce do očí. Zase jsem se v nich topil. Probral jsem se až když spojila naše rty. Chtěl jsem jí naučit něco nového, tak jsem přidal jazyk. Chvíli nevěděla co s ním ale pak se chytla. Sedla si na mě a sundala mi triko. Koukala mi na tetování a já se odhodlal říct ty dvě slova. „Miluju tě." Řekl jsem s nejistotou v hlase. Chytil jsem jí za bradu aby se mi koukala do očí. Chtěl jsem vidět její reakci. Čekal jsem třeba něco že potřebuje čas, ale ona řekla: „Aj ja ťa milujem." Nenechala mě nic říct a spojila naše rty.

Po nějaké chvíli se odtáhla a lehla si na mou nahou hruď. Jejím drobným prstem projížděla inkoustové čáry. „Aký význam majú tie tetovania?" Čekal jsem tu otázku. Tak jsem řekl: „Mnohé z nich mám jen proto že se mi líbili." Nespíš jí to nedalo a zeptala se na jedno konkrétní tetování. „A SINNER ma daky význam." Věděl jsem že jí to bude zajímat. „Jo." Řekl jsem s úsměvem. Je strašně zvědavá a to se mi na ní líbí. „A aký?" Ptala se dál. „Někdy ti to ukážu." Úsměv jsem roztáhl víc než řekla: „Vzycky som si toto priala." Zarazila mě ta věta. „Co?" Netušil jsem co odpoví ale i tak jsem se nějak těšil. „Toto všetko čo sa práve teraz deje. Keď som začala počúvať tvoju hudbu predstavovala som si ako spolu chodíme." Usmál jsem se pro sebe a ona se zase červenala. Nechápu co se tak stydí. „Jo tak ty jsi si představovala že spolu chodíme. A chtěla by jsi se mnou chodit? Ne jen v představách ale i v realitě?" Smál jsem se nad tím že si představovala předtím vlastně tak nereálnou věc. „Áno." To už zase byla červená. Je to roztomilý jak se stydí. „Takže už si jenom moje." Dělalo mi dobře to říct nahlas. Dal jsem ji pusu a ona se přisála na mojí hruď. „Co děláš." Smál jsem se i přesto že mi dělala cucáky a chvílemi to bolelo. „Značím si co je moje." Nad odpovědí jsem se zasmál a hrál si s jejími vlasy.

A tady začíná náš příběh, kdy se z čistého děvčete stane "hříšnice".