Na nás

Dvacátá devátá kapitola

Už týden je to od toho co jsme přijeli z chaty. Lucka mě seznámila s rodiči, se kterýma jsme si perfektně sedli. Celý týden jsem jí vařil a stal se ze mě mistr kuchyně. Lucka byla dneska u doktorky a ta jí řekla že už je úplně zdravá. Byl jsem rád i za ní, protože některý dny byla vážně na pokraji toho aby jsme nezavolali rychlou.

„Dnes mi volal David, dělá zas párty. Chtěla bys tam jet?" Zeptal jsem se jí když jsme dokoukali film. „Hej môžme už dlho som nikde nebola." Usmála se a sedla si na mě obkročmo. „Hele tvoje máma je dole tak radši neprovokuj." Řekl jsem a snažil se zastavit její pohybující se boky. „Deti poďte obedovať." Zachránila mě její mamka, když na nás křikla. Lucka se postavila a šli jsme dolů.

„Mami večer pôjdeme s Martinom vonku a pravdepodobne prideme len ráno." Řekla Lucka když jsme dojedli. „Dobre miláčik. Martinko daj mi na ňu pozor." Usmála se na mě. „Nebojte. Dam na ni pozor." Odpověděl jsme ji a úsměv oplatil. Na nic jsme nečekali a šli zpátky do pokoje.

Lucka je hlavou zalezla ve skříni a hledá co si vezme na sebe. Já sedím na posteli a čekám kdy už budeme moci jít. Nemám z toho vůbec dobrý pocit. Jako kdyby se tam něco stalo. Vzala si na sebe černý tílko a na můj vkus moc krátkou sukni. „Hele já s toho nemám dobrej pocit. Vážně tam chceš jet?" Koukala se do zrcadla a bylo vidět že mému citu vůbec nevěří. „Áno chcem tam ísť. Čo take by sa mohlo stať." Přišla ke mě a dala mi pusu.

Měl jsem dát na svůj cit. Já věděl že jsme měli zůstat. Za tenhle večer přestávám milovat. A to jenom kvůli tomu že jsem nedal na svůj cit.