Dvacátá prvá kapitola

595 18 3
                                    

Vzbudil jsem se vedle Lucky a v noci mě napadl nápad jak Dejana a Beátu dát dohromady a Lucku "přinutit" my vykouřit. Pojedeme na chatu kousek odtud. „Lásko vstávej." Začal jsem jí budit a dal jí pusu. „Hmmm. Nie. Ešte chvíľku." Zamračila se na mě ale oči ještě neotevřela. „Ne. Vstávej jedeme na výlet." Najednou otevřela oči. „Kam?" Začala se opět vyptávat, já už si na to zvykl. Zvedl jsem se z postele. „Na chatu. Naše rodina má chatu kousek odsud. Bereme sebou i Beu a Deju." Řekl jsem a vzal jsem si černé triko z merche. „A s kade vieš že pôjdu?" Ona mi snad nevěří že já dokážu nakonec vše co chci. „Už jsem jim volal. Ale ani jeden neví že jede ten druhý." Řekl jsem ve zkratce. Usmál jsem se na ní a šel do koupelny. Udělal jsem základní ranní hygienu a šel do kuchyně. „A kedy odchádzame?" Zakřičela na mě abych jí slyšel. „Za dvě hodiny." Přišel jsem k ní a chytil jí za boky. Otočil jsem si jí čelem k sobě. Chtěl jsem jí dát pusu ale strčila mi do ní kus jahody. „Dobre napapaj sa, ja idem zatiaľ pobaliť veci. Ako dlho tam budeme?" Řekla a pusu mi nakonec dala sama. „Budeme tam týden." Řekl jsem a šel ke stolu.

Jsme v autě a už máme naloženýho Dejana. Čekáme až přijde Bea. Když přišla a Dejan si jí všiml hodil na mě vzařednej pohled a otočil se k okýnku. „Chata má jen dva pokoje, takže budete muset být spolu." Řekl jsem rychle. To po mě Dejan hodil pohled typu "to si snad ze mě děláš prdel ne?" Nad jeho pohledem jsem se musel usmát. Chtěl vystoupit za jízdy, ale dostal rozum naštěstí.

Museli jsme ještě nakoupit nějaký jídlo, protože jinak by jsme tam byli jen o chlastu. Toho jsem vzal vážně dost, protože chci naučit Lucku pít.

Chata má dvě patra. Nahoře je jeden pokoj a koupelna. Dole je kumbál, pokoj, koupelna, obývák a kuchyň. My s Luckou jsme byli nahoře. Šli jsme si vybalit.

„Takže teď si tady vy dva pěkně pustíte nějakej film a my s Luckou půjdeme nahoru. A radil bych vám pustit si to dost nahlas, aby jste neslyšeli co by jste neměli." Teď je ten spravnej čas. Řekl jsem si v duchu a už jsem vedl Lucku nahoru. „Čo tu ideme robiť?" Zamkl jsem a přitlačil jí na stěnu. „Chci tě naučit něco novýho." Řekl jsem popravdě a už byl přisátej na jejím krku, kde jsem dělal malé modřiny.

Na násKde žijí příběhy. Začni objevovat