Spáry Eevee - pomsta královny Valkýry (3)

5. kapitola

"Tak co? Vidím, že tě nesežrala." Řekla suše Mušle, když dorazila Hvězda k řece, byli tam Déšť i Mušle. Déšť si odfrknul. "Naše stará dobrá Mušle a její připomínky." Řekl Déšť, Hvězda se zasmála a zakryla si čumák tlapkou. "Co tím myslíš?! Já a připomínky? Nikdy! Ha!" Vyrazila ze sebe Mušle. Protentokrát se i Déšť začal smát. "Cože? Ty a připomínky? Cože jsem to právě řekl?!" Vyhrkl Déšť mezi záchvatem smíchu a utíral si slzy v očích drápkem. Mušle na něj vyplázla jazyk a otočila se ke Hvězdě. "Vidím, že ti zmizely ty kudrlinky a hvězdičky. Můžeš mi alespoň říct, co to bylo?" Řekla Mušle nově vážným hlasem. Hvězda pokrčila rameny a zadívala se za Mušlino rameno. Stál tam Déšť a chystal se Mušli strhnout do řeky. Mušle se otočila, ale ne dost včas. Déšť ji strhnul do řeky. Hvězda se rozeběhla k řece, kde zmizeli Mušle a Déšť, tam kde zmizeli byla pouze bílá pěna. Hvězda si odfrknula a skočila do studené vody, dnes byla obzvlášť studená. Okamžitě ucítila ostrý chlad, doufala, že z toho nebude nachlazená. Co ji překvapilo bylo, že řeka měla ostřejší chuť, než kdy jindy. Dokonce by se zdálo, že i slanou. Rozšířila žábry, byla si dost jistá, že je to slaná voda, i když tu vždy tekla sladká. Voda začala tmavnout, kdyby neuměla dýchat pod vodou, Hvězda by si myslela, že se topí. Začala zoufale máchat tlapkami, aby se dostala napovrch, připadalo jí, jako by se dál propadala do řeky. Po chvíli svěsila tlapky únavou a nechala se unášet vlnami studené vody. Kdyby nevěděla, že je tohle řeka, myslela by si, že je to oceán. Čím hlouběji se propadala, tím jí byla větší zima. Hvězda se otřesla zimou, natáhla unavené tlapky a začala s nimi zoufale mávat. Věděla, že je zbytečné znovu plavat napovrch, proto plavala ke dnu. Hvězda si připadala, jakoby jí vyschlo v hrdle, cítila sůl v tlamičce. Její štiplavá pachuť Hvězdě připadala jako bolest. Hvězda zpomalila a odpočinula si, zůstala na místě, kopala pouze zadníma nohama, aby se udržela, kde byla. Vydýchala se, znovu se otočila a plavala ke dnu. Zabírala mocnými tempy a tlapkami, mezi kterými byly blány. Kolem ní se tvořily bubliny, bez šplouchání vody by zde bylo úplně ticho. Konečně zahlédla dno. Bylo písčité a plné štěrku, ale byly zde i korály. Mezi korály proplouvaly malé rybky, které zděšeně odpluly pryč, když Hvězda dosedla na dno. Zvířil se prach, který Hvězdu chvíli zahalil. Hvězda přemýšlela, kam se asi mohla Déšť a Mušle vydat. Rozhlédla se kolem, co ji překvapilo bylo, když uviděla šedomodrého Vaporeona s bílým čumákem a okrajem ocase. Připlaval ke Hvězdě blíž a ukázal na ni. Hvězda věděla, co to znamená. Jaké je tvoje jméno? Hvězda přikývla a do vody udělala malou hvězdu, potom vyfoukla bubliny. Tentokrát Vaporeon přikývl a udělal do vody kapku. Takže se jmenuje Kapka? Pomyslela si Hvězda, Vaporeon jakoby jí slyšel a zavrtěl hlavou. Dal obě tlapky nad sebe a udělal gesto, jakože je něco malého. Pak si to Hvězda uvědomila, nejraději by se pleskla do hlavy. Takže Kapička? Zeptala se sama sebe, znovu jakoby ji Vaporeon slyšel a pokýval hlavou. Hvězda si uvědomila, že asi slyší její myšlenky. Hvězda sebou trhla, když uslyšela Kapiččin hlas tak hlasitě, jako kdyby stála hned vedle jejího ucha. "Přemýšlej, proč je slaná voda tak důležitá. Slaná voda sladká jemně, slaná přijde ke mně." Řekla Kapička jasným hlasem a začala pomalu mizet. Hvězda za ní natáhla tlapku a zavolala do vody tlumeným hlasem. "Počkej!" Její hlas zanikl ve víru bublinek. Kapička přikývla. "Nebeská Hvězda stojí při tobě." Hvězda se zase ocitla úplně sama, ale tentokrát vše se zalilo do inkoustové černě.