Spáry Eevee - pomsta královny Valkýry (3)

2. kapitola

Všude byl cítit a vidět prach. Vaporeonský klan dorazil do svého domova, Hvězda moc dobře věděla, že bude pevnost potřebovat opravu a taky věděla, že opravy budou trvat hodně dlouho. Hvězda cítila tíhu celého klanu, všichni na ni spoléhají a konečně si ji váží, tohle je ten obyčejný život, o kterém snila. Život bez války, život přátelství a hlavně život, kde se k ní nikdo nechová, jako k zajatci. Hvězda se zahleděla na zámek, věčně majestátní budova teď stála ohořelá a vypadala, že se každou chvíli zřítí. Jedna věž se zcela zřítila, všude byl rozsypaný kámen. Majestátní hradby nyní teď stály ohořelé, všude to bylo cítit kouřem a bylo vidět, že je to tu po požáru. Královna Diamanta kývla a tím se všichni vydali dovnitř. Jediné co vypadalo, jako předtím byla řeka. Hvězda si vzpomněla, jak tady ještě s Mušlí a Deštěm povykovali a vůbec se nebáli nějaké zkázy, nebo ohně, při této vzpomínce zesmutněla. Hvězdu zarážela ale otázka. Kdo ten požár založil? Hvězda si nemyslela, že by to mohl být někdo z Vaporeonů, protože ti oheň nenávidí. Královna Diamanta šla přes řeku na malém molu, ostatní se rozeběhli svým směrem, pouze Déšť, Hvězda a Mušle zůstávali, jako přikovaní na jednom místě. "Myslím si, že královna Diamanta potřebuje pomoct, můžu jít od vás, bude to jen chvilka." Řekla Hvězda a zabodla pohled do do chodby, kde zmizela královna Diamanta. Déšť a Mušle přikývli. "Dělej co musíš." Zamumlala Mušle a odvrátila pohled. Hvězda přikývla a rozeběhla se za královnou Diamantou. Chodby byly zčernalé a od popelu. Drahá výzdoba byla nyní zhuhelněna, nebo zničena. "Královno Diamanto?" Řekla do tmy Hvězda. Její hlas se rozhléhal místností s malou ozvěnou. Hvězdě připadalo, jakoby se místnost celá ochladila, vydechla páru. Hvězda zahnula za roh, co uviděla ji překvapilo. Byla to Světluška. "Ahoj, Hvězdo. Pojď ke mně, musím ti ukázat skvělou novou knihu!" S těmito slovy se rozplynula v mlhu. Copak blázním? Pomyslela si Hvězda zmateně. Zaklepala hlavou ze strany na stranu a rozeběhla se dál chodbou, připadaly jí delší, než obvykle. Zahnula za další roh. Tentokrát tam stála královna Pěnkava. "Ach, ahoj Hvězdo. Chceš dát lekci kralování? Nedokážu se dočkat, až budeš královna, budeš výborná!" Řekla Pěnkava a rozplynula se v mlhu. Hvězda sebou trhla, tohle se Pěnkavě nepodobalo. Hvězdě se nechtělo pokračovat, ale sebrala všechny síly a rozeběhla se chodbou dál. Zahnula za další roh, tam protentokrát stála královna Agáva. Otočila na ni hlavu, měla divně modré oči, které zářily ve tmě, místo hnědých. "Kohopak to tu máme? Chceš si prohlédnout naše královské zahrady? Jsou nádherné!" Vykřikla královna Agáva a jako předchozí dvě se rozplynula v mlhu. Hvězda tam stála zaražená, všechny něco spojovalo, všichni byli mrtví. Hvězda znovu zakroutila hlavou. Seber se. Pokárala se v duchu a rozeběhla se dál. Zaváhala, když se chodba stočila doprava, ale rozeběhla se znovu za roh. Stála tam královna Diamanta. Ve Hvězdě hrklo. Copak je i ona mrtvá?! Pomyslela si Hvězda a trhla sebou, nechtěla aby zemřela. "Nazdárek, Hvězdo! Máme tady nádhernou astronomickou věž, nechceš se jít podívat?" Řekla Diamanta, zavřela oči a s úsměvem na tváři se rozplynula v mlhu. Hvězda místo toho, aby byla vystrašená, byla překvapená a smutná. Nechtěla aby královna zemřela! Hvězda znovu zakroutila hlavou. Jsou to jenom iluze! Zavrčela si sama pro sebe a zatočila za další roh, kde stál Newton a Alectra. Hvězda se znovu polekala. I oni jsou mrtví?! Pomyslela si a vydechla další oblak páry. Alectra se zasmála, když viděla její šokovaný obličej. "Ahoj Hvězdo, královna Valkýra se zbláznila, proto jsme mrtví, ona totiž udělala naší popravu. Až moc jsme toho věděli!" Vysvětlila Alectra a stejně jako Newton se rozplynula v mlhu. Takže, Alectra a Newton jsou mrtví?! Ne! To nemůže být pravda. Pomyslela si a se slzami v očích se vydala za další roh. Stál tam Sylveon jakoby z mlhy. Magika.