Maličká / Yzomandias

řetízek

,,Chytni si vlasy," zašeptal Radek a já si zezadu do culíku chytla vlasy. Slyšela jsem tiché cvaknutí a vlasy si zase rozpustila.

,,Sluší ti," usmál se a já přikývla. Zlatý řetízek po babičce, mamka mi ho předevčírem položila beze slov na stůl a já si ho teprve teď zapnula kolem krku. 

,,Chceš bejt teď sama nebo pojedeš se mnou do studia?" pohladil mě po vlasech a koukl se na sebe do zrcadla. Teď trochu přibral. Nebo se mi to jenom zdá, protože já jsem pár kilo shodila.

,,Nechci být sama, neee," řekla jsem smutně a pevně ho objala. Odmala jsem byla na svýho bráchu pevně vázaná. Když jsem byla ještě malá, říkal mi že kdyby cokoli, mám dojít se svým problémem za ním, že to vyřeší mnohem líp než rodiče, v čemž měl vlastně pravdu.

Když něco vyřešit nedokázal, byly to pro mě problémy nevyřešitelné. A vlastně pořád jsou. A budou.

,,Tak pojedeme spolu. Nemáš hlad? Můžeme se stavit na kebabu, nebo pro zmrzlinu, cokoli si řekneš princezno moje."

,,Nemají kluci ve studiu třeba mraženou pizzu?"

,,To tam možná mají, ale troubu tam nemají," zasmál se, ,,však můžeme nějakou pizzu objednat, určitě si dají i kluci."

Já tu pizzu chci tolikrát, že už i oni jí musejí mít dost. Ale i tak se stejně vždycky objedná pizza, jako chci já.

,,Tak jo... a nevadí to?" špitla jsem a on jen s úsměvem zavrtěl hlavou.

,,Pojď, jdeme," chytl mě za ruku a šel se mnou do auta. Cítila jsem se jako princezna, tím jak je se mnou zacházeno a ještě tím řetízkem od babičky. Máma si ho brala jen na důležité akce, měla ho třeba na svatbě. Mně ho ale svěřili už nadobro.

-

Sedla jsem si na točící židli a trochu se zatočila. Zatím jsme tam byli sami. Tak si zaberu to nejlepší místo!

,,Jakub se bude zlobit až přijde, sedni si radši na gauč," řekl Radek přísně.

,,Nebudee, na mě se nedá zlobit," zazubila jsem se a znovu se zatočila.

,,To máš pravdu, nedá, ale vyslechneš si od něho něco, na to se připrav," zasmál se a položil na stůl džus z ledničky. Normálně se tady jenom chlastá, ale kvůli mně je tu zásoba i normálního pití.

Bere mě sem už od mých dvanácti, od té doby co tu hudbu začali brát vážně. Viděla jsem je tady už hulit, fetovat a dělat další dospělácký věci. Jakub mi říkal, že jednou dospěju do doby, kdy to budu taky chtít zkoušet, ale on mi v tom bude bránit.

Proč mě chce chránit před něčím, co on na mém místě taky dělal.

Otevřely se dveře a v nich Dominik s Jakubem.

,,Ahooj," usmála jsem se na ně. Jakub se na mě koukl a zastavil se na místě. Složil si ruce na prsou a pohrozil prstem.

,,Ty, neser, sedni si jinam!" řekl rádoby přísně, nacož se Radek zasmál. Jako by mi to neříkal, že?

,,Notaak, ty tady sedíš furt, taky si to chci užít," řekla jsem smutně. Mám radost i z maličkostí.

,,Tak ji tam Jakube nech sedět, ne?" koukl se na něj Dominik. O co vlastně jde?

,,Ne, nenechám, tam sedím už odjakživa," zasmál se Jakub a přišel za mnou. Zvedl mě a postavil na zem. Sám si na židli sednul a stáhl si mě na klín. Ta židle byla teda o něco měkčí.

,,Tak jsme našli kompromis, nemyslíš?" koukl se na mě a já přikývla. Chytnul mě kolem pasu, abych nespadla.

,,Hele Nelča říkala, že by si dala pizzu, tak udělám objednávku, co chcete vy za pizzu?" rozhlídl se po klucích, kteří mu začali diktovat jejich objednávky.

Povzdychla jsem si a opřela se o Jakuba. Koukala jsem se do počítače, kde byl nějaký program, kde dělá Radek ty jeho beaty. Moc tomu nerozumím, ale vím že to Radkovi jde, proto je tak slavnej a můžou si dovolit tak drahé oblečení.

,,Jak ses vyspala, princezno?" usmál se Jakub a dal mi pramínek vlasů za ucho, když jsem se na něho otočila.

,,Docela dobře, mohla jsem spát do kdy chci," špitla jsem.

,,Škola dobrý? Radek říkal, že se ti ve škole hodně daří, samé jedničky a tak, cením tě za to, já se na to vysral už na základce."

,,Jo, jde to, ale je toho víc a víc."

,,To tak na středních bývá, ale uvidíš, časem si na to zvykneš, ve druháku to už budeš brát jako jednoduchý, jak tě známe."

Přikývla jsem a zase se zakoukala do počítače, u kterého už seděl Radek a na něco klikal a něco furt pouštěl. Třeba mě to jednou naučí a budu mu pomáhat.

,,Hele kočko, jdu se vychcat, zvedni se," trochu mě Jakub postrčil a já se zvedla na nohy. Šla jsem si sednout už na ten gauč, abych mu tam nezavazela.

Dominik mi nabídl cigaretu. Jen jsem zavrtěla hlavou.

,,Dominiku nech toho!" křikl po něm se smíchem Radek.

,,Klídek, jenom ji zkouším," strčil si tu cigaretu do pusy a zapálil si.

,,Jednou to s náma zkusí, ať ví že je to svinstvo, hm?" nadzvedl obočí Dominik a já lehce přikývla. Vím že by mi Radek nebránil v ničem, kdybych to dělat opravdu chtěla.

Vtlouká mi posledních pár měsíců do hlavy, že života si mám užívat, protože máme všichni jenom jeden. I jeden život je někdy až moc.

,,To bych byl už radši kdyby si dala s náma brko, z toho aspoň bude něco mít, ne z nějaký hnusný cigarety," prohodil Radek.

,,Tak můžu?" řekla jsem s nadšením. Přišlo mi to vždycky jako sranda, když jsou po tom všichni tak šťastní a spokojení.

,,NE," řekl přísně.

,,Ale teď jsi mi to jakoby povolil.."

,,Radku ty jsi kripl," zasmál se Dominik, ,,jo, můžeš, ale jindy, to tím chtěl Radek říct."

Radek jen protočil očima a zase se věnoval jeho práci na počítači. Pozorovala jsem jak Dominikova cigareta pomalu hořela.

Hoření cigarety je něco jako život. Čím víc potahů - zážitků - tím kratší dobu bude kouřit - žít. Přirovnání něčeho s životem je mnoho, tohle je jeden z mála, kterých jsem si vymyslela.

Dominik se otočil na Radka a chvilku čekal. Když se nekoukal, dal mi k puse konec cigaretu.

,,A tahej, hlavně se nerozkašli," zašeptal a já si konec strčila do pusy a potáhla si, jako to dělaj oni. Kouř jsem v sobě nechala, snažíc se nerozkašlat.

,,A pomalu vydechni, ne moc rychle."

Udělala jsem jak řekl a trošku se zakuckala. Na to hned Dominik dělal jakože nic, aby ho Radek nepodezříval.

I když děláte něco, co je eticky špatně, mám vás všechny hrozně ráda.