Maličká / Yzomandias

hrad

Došla jsem do ordinace. Věděla jsem pro co jdu. A bylo mi to jedno. Celý stud, stres, bylo mi to jedno. Jdu si obnovit antikoncepci.

S Jakubem jsem spala jednou, ale už teď vím, že to chci užívat. Chci ať nemusíme oba myslet na kondomy.

Chvilku jsem si odseděla a potom jsem byla přivolána dovnitř. Řekla jsem doktorce proč tam jsem, jestli jsem panna a vyšetření začalo. Moc dobře věděla, že mám rakovinu.

Předepsala mi tu stejnou, jako předtím. Znovu mi vysvětlila, jak ji brát a varovala mě, že pokud budu cítit nějaké komplikace, mám to hned přestat brát, vzhledem k mému stavu. Všechno jsem odkývala a s receptem urychleně odešla. Hned jsem si ji šla koupit.

A taky jsem hned zavítala u Jakuba doma. Prakticky jediné místo, kde byste mě poslední dobou našli. Radka to neštve. Na večery a rána mě má doma. Je rád, že jsem i jinde. Že se už nemusí obávat, kam jdu.

Ví kam.

,,Ahoj Kubo," vtrhla jsem hned dovnitř, vyzula se a šla k ledničce. Vzala jsem si pikao, co mu tam leželo a sedla si na gauč.

Z kabelky jsem vytáhla antikoncepci a hodila ji po něm. Chytl ji.

,,No tyvole ty seš tady už jak doma, co to je? Co? To je tvoje? Není to už prošlý?" koukl se na mě.

,,Je to nová. Byla jsem si ji dneska předepsat. Teď jdu od doktora," mrkla jsem na něj a čekala na jeho reakci.

,,Tyvole... a to proč? Jako kvůli mně? Se teď cítím blbě. Vím že jsem ti o tom říkal, ale nemusíš to brát, jestli nechceš," položil to pomalu na stůl a sedl si ke mně.

,,To je dobrý. Dělám to pro nás. Jenom mi dej těch šest set," zasmála jsem se a natáhla k němu ruku.

Hned se zvedl a hotovost mi donesl. Sama jsem koukala. Zas takovou oddanost jsem nečekala.

,,Sliby přece jenom plním. Tak jaký to tam bylo? Něco novýho? Říkala něco?" koukal se mi do očí.

Peníze jsem si schovala do peněženky.

,,Nic, poprvý mě teda kontrolovala zepředu. A prý v pohodě, nic neobvyklýho."

,,A ty to začneš jako dneska brát a budeš už chráněná nebo jak to je?"

Hlavně že tak všemu rozumíš, ale ve věcech, který se týkaj obzvlášť tebe, máš mezery.

,,Až mi začne menzes. Tak potom to můžu začít brát," zasmála jsem se.

,,A to je...?"

,,Za týden. Nějakej nedočkavej, ne?"

,,Tak jsem to nemyslel..."

Poslední dobou jsem se docela odvázala. Teď mě nic neomezuje. Jen čas. Ale na ten se snažím zapomenout.

,,To je v pohodě. Dělám si prdel. Namícháš nám něco dobrýho na pití? Všimla jsem si toho ginu v ledničce," olízla jsem si rty od pikaa a odložila pikao na stůl.

,,Je docela brzo hele kotě... spíš jestli nechceš někam zajet autem. Za Pardubice, někam na ten výlet, o kterých jsi mluvila. Že prej až za dva roky, tss. Jeďme teď," usmál se a pohladil mě po stehnu. Nečekala bych to.

Brala jsem to, co bylo mezi námi, spíš jako objevování, osahávání a vlastně nic jinýho.

A teď mi tady předhazuješ výlet. Zničeho nic.

,,No... tak jo," řekla jsem, trochu zaražená jeho nabídkou.

,,Tak jo, pojedem. Nějakej drink neřeš. Zas to, že ti to Radek povolil, neznamená, že toho musíš hned zneužívat."

-

Držela jsem Jakuba za ruku. Šli jsme na nějaký hrad, kde stejně nikdo nebyl. Byla tu příroda, klid, čistý vzduch. Ten mi asi v Pardubicích chyběl.

Chytl mě na chvilku kolem ramen.

,,Díky žes jela. Tohle je docela pro mě důležitý," vydechl. Na chvilku jsem se zastavila. Byla jsem z tý chůze všelijak do kopců docela znavená.

,,Proč důležitý?" podivila jsem se.

,,Nevím. Já takhle s nikým nikam nejel. Jen tak, na výlet, jak jsi říkala. Myslel jsem že to holky už nezajímá."

To jsi asi zapomněl, že mně je furt 15.

,,Jo, mě to zajímá. Proč ne. Však je to hezký," zasmála jsem se. S rodinou, nebo i jenom s Radkem jsem tak jezdívala. Tady jsem teda ještě nebyla.

,,Nevím. Prostě jsem ti to chtěl říct. Jsem za to rád," pousmál se a dal mi pusu. Ta nálada mezi náma byla poněkud divná. Taková... napjatá.

Z mojí strany se tomu ani nedivím. Odteď žijeme spolu ve lži. V mojí lži. A v tvým alternativním vesmíru, kde nás můžeš vyhlížet za dva roky.

,,A chceš mi něco ještě říct?" pousmála jsem se.

,,To že bych tě teď asi klidně i ojel. Dlouho jsme spolu nespali," zamumlal. Pořád mi bylo docela trapně, když na tohle téma došlo.

,,Tady se to ale asi nehodí, ne?"

,,Proč ne. Nikdo tu není, jsou tu stromy, les, příroda, tam se schovat dá," mrkl na mě. Nebrala jsem to vážně. Zasmála jsem se a šla dál vyšlapovat kopec.

,,Počkej. Ty se mi vysmíváš? Já to myslel vážně," zvolal, nehnouc se z místa. Otočila jsem se na něj. Asi jsem moc nevěřila tomu, co slyším. Vím že seš ulítlej, ale tolik zase snad ne.

,,Co?" vydala jsem ze sebe.

,,Že tě chci šukat. Tady v lese."

,,Jakube."

,,Ne jako fakt. Jsem k tobě upřímnej a vážně to teď chci."

Pořád jsem se na něj dívala. Bála jsem se mu říct ne. Ale tys říkal, že nikdy nepujdeš proti mně. Proč na mě teď vytváříš nátlak.

,,Jakube... tak doma, jo? Je to tam příjemnější, máme ubrousky a můžeme zkusit něco z toho, co máš, cos říkal."

Tenhle nápad se mu poněkud zalíbil. Dál nic neříkal, a šel. Až bylo zvláštní, jak rychle jsme se dostali k autu.