Maličká / Yzomandias

vyšší tolerance

Poslouchala jsem ten křik, který šel z davu. Seděla jsem na křesle v backstagi. Pomalu jsem ujídala chlebíčky a hrozny ze stolu. Chtěla jsem už domů. Nebylo mi zrovna nejlíp.

Vzala jsem si už prášky. Jak antikoncepci, tak na uklidnění od doktora. Neměla bych pít. Stejně jsem si ty dvě skleničky vína dopřála. Asi nejsem úplně zodpovědná.

Došel sem Radek. Jako jeden z mála nic nepil. Už i já toho vypila víc.

,,Co tak koukáš?" přisedl si naproti mně a napil se coly, co tu ležela.

,,Mohla bych spát dneska u Jakuba?" špitla jsem. S Jakubem jsme to plánovali, ale tebe jsem se ještě nezeptala. Tušila jsem, že mi to povolí, ale na souhlas se musím ptát vždycky.

,,Jo... jo můžeš. Ale buď opatrná, jo? Bude asi trochu podrážděnej z tý show. Tak jdi radši hned spát," pousmál se a vytáhl si telefon. Asi jsme se trochu s Radkem oddálili.

Nepřijde mi jako takovej brácha, jako dřív. Asi si to ale dělám sama. Nejsem vůbec doma. Nejsem s Radkem. Ve studiu se bavím hlavně s Jakubem. Nějak jsem se dostala do toho bodu, kdy jsem na něm fyzicky závislá. A to není dobrý.

Protože i on si zvyká.

Povzdychla jsem si a zavřela oči. Víno jsem v krvi cítila, ač mi za poslední dobu tolerance vzrostla.

-

Šla jsem s Jakubem po schodech do bytu. Moc se mnou nemluvil. Měl v sobě alkoholu podstatně víc jak já.

,,Kubo ty seš na mě nasranej?" řekla jsem, spěchajíc za ním po schodech.

,,Ne nejsem, jen jsem vyčerpanej," vydechl a odemkl. Vešel dovnitř, rozsvítil a odhodil věci hned ke dveřím. Šel rovnou do ložnice.

Vyzula jsem se a uklidila jeho věci všude různě. Do pračky, do ledničky něco a peníze schovala tam, kam si je dává.

Došla jsem si lehnout za ním.

,,Kotě... nechceš prcat?" zamumlal, zatímco jsem se vysvlíkala.

,,Kubo... oba jsme trochu připití a seš unavenej, já taky," řekla jsem mile a přesvlíkla se do oblečení na spaní. Sedla jsem si k němu na postel.

,,Maličká, však by to bylo rychlý, víš že bych tě chtěl."

Spíme spolu často. Jeden večer by snad šlo překousnout. Nemám náladu.

,,Jakube ne, jasný ne. Říkals že to bude respektovat, tak to laskavě respektuj," lehla jsem si zády k němu ,,dobrou."

Povzdychl si a na dobrou neodpověděl. Byl naštvanej, podrážděnej, řekla bych.

Doufám že se mi omluví. Aspoň zítra. Protože tohleto přemlouvání není něco, co bych respektovala.

Fakt jsi mě zkazil, Jakube.

-

Vstala jsem docela pozdě, asi okolo jedenácté. V posteli nebyl, z obýváku šel slyšet zvuk televize. Pořád teplá postel ale značila, že vstal vážně před chvílí.

Šla jsem za ním. Čekala jsem, že mi na včerejšek něco řekne.

,,Čau," usmála jsem se. Dobré ráno asi není vhod teď říkat.

,,Ahoj, hele, já řekl včera něco blbýho?" hned se na mě zakoukal a ztlumil televizi.

,,No, tak docela jo. Ty si to nepamatuješ?" Klasická taktika.

,,No vím že jsem něco řekl a tys nadšená nebyla. Co to bylo?" Jakube, nebyl jsi vyplej.

,,Přemlouval jsi mě ať se s tebou vyspím."

A tohle se mi do plánu dožití mého života moc nehodí.

,,Co? Jak jako přemlouval?"

,,Že to bude rychlý a prostě jsi na mě dělal psí oči, i když ses se mnou skoro nebavil."

,,Aha. Tak to promiň, byl jsem asi dost opilej." Jestli jen to.

,,No já z toho nejsem moc nadšená, už jenom protože tohle není úplně poprvý, co na mě tohle nějak zkoušíš." A mám strach, že ani naposled. A jednou se rozhodneš ty tvoje pouta použít i jinak, než na pobavení.

Ale to by ten hodnej Jakub nikdy neudělal, viď.

,,Jo, promiň, já jsem myslel že máš to libido podobně jak já," řekl zhrzeně.

,,A taky mám, ale ne po celým dnu, když jsem spocená, unavená a opilá do toho. Prostě to je logický. Nebo nechci prcat v lese, no, to je toho."

Byl ticho. Ani nemrkal. Ani se na mě nepodíval.

,,Nebo tobě přijde že spolu spíme málo?" trochu jsem se zasmála. To snad ne.

,,Ne to ne, panebože, že já něco říkal."

A to je ten klasickej Jakub. Nesnese pocit viny. Nesnese vůbec to, že někdy udělá něco špatně.

,,Ne, to ne. Jen se tomu postav jako chlap." Už jenom protože ty dospělej seš, narozdíl ode mě. Už několik let.

,,A čemu?" podíval se zmateně.

,,Tomu že prostě na mě tvoříš tlak k sexu. Zamysli se nad tím a nad sebou a pouč se. Nic víc po tobě nechci. Jenom to nedělej. Když na to bude chuť tak bude. Ale moje ne laskavě respektuj," odtrhla jsem a šla si do ledničky pro něco na jídlo. Na nervy.

Dál se k tomu nevyjadřoval. Nemohla bych toto říct bratrovi. Už jenom protože se takhle znaj. Ale taky proto, že to není tak blízký jako předtím. Čas běží. Hodiny tikaj.

,,Hele ale já pro tebe něco mám. Počkej," řekl najednou a šel do pokoje. Donesl sametovou krabici. A mně bylo hned jasný, o co jde.

Došla jsem k tomu a pousmála se. Ráda dostávám dárky. Ale asi bych byla radši za plyšáka, nebo něco jinýho. Takhle mi přijde, že tě zajímá hlavně náš sexuální život.

Což bude asi z části pravda.

Otevřela jsem to a byl tam set spodního prádla. Alespoň lepší než nějakej bič nebo ty pouta.

,,Jee, to je hezký, děkuju," usmála jsem se a dala mu pusu. Krabici jsem zavřela a odnesla ji zase do pokoje.

,,Počkej ty si to nebudeš zkoušet?" koukl se na mě.

,,Ne, nechám si to na speciální příležitost."

Do hrobu? Hah.

,,A já se těšil že tě v tom uvidím."

A to je další nátlak z tvojí strany.

,,Uvidíš, Kubo, ale jindy, mysli na to, třeba tu speciální příležitost vymyslíš rychleji," mrkla jsem na něj.

Nebyla jsem rázem v klidu. Jen mi přišlo blbý se chovat furt zle po tom, co mi něco dal. Bála jsem se, že by to pak použil proti mně.