Růžový Rytíř (Naruto)

vzácný motýl

Venku už byla docela tma a mým jediným zdrojem světla byl měsíc. Cesta k lesu byla ještě dobrá, ale přes les to byl mazec. Dělala jsem co mohla abych nezakopla a nerozbila se. Samozřejmě jsem spadla.

Někdy se kolem mě ozývaly děsivé zvuky a já dělala co mohla abych se netočila a neutekla domů, avšak má touha zachránit otce byla větší. Když jsem prošla skrz les uviděla jsem malé světlo. Ta záře vycházela z okna domu Lady Tsunade. Konečně jsem dorazila.

Zaklepala jsem na dveře a hned se rozletěly, stala v nich Tsunade. ,, Já věděla že přijdeš," prohlásila a já zamrkala. ,,Co?"

Tsunade protočila očima, ,, bylo mi jasné že budeš chtít zachránit svého otce a taky vím že tě od toho nápadu převléct se za kluka neodradím. Takže tě tu už očekávám dobré tři hodiny. Už jsem si myslela že seš nějaká zpomalená a tenhle plán tě nenapadl."

,,Vy mi fakt zvyšujete sebevědomí," řeknu frustrovaně a Tsunade nad mými slovy mávne rukou. Rychle mě zatáhne dovnitř a zavře dveře,
,, venku se to hemží hlídkami rytířů a drobnými monstry. Doufám že si na nikoho cestou nenarazila." Zavrtím hlavou a ona si oddechne.

Tsunade mě zavedla do své kuchyně a ukázala mi hromádku věcí na stole. Hromádka se skládala z chlapeckého oblečení, loveckým nožem a brašny. Všechny věci byly opotřebované, ale čisté.

Tsunade se na mě podívá, vezme do rukou brašnou. ,,V brašně máš jedno náhradní oblečení a nějaké bylinky." Usměji se na ní. Lady byla ta nejhodnější a nejstarostlivější mistryně na světě. ,, Děkuji," řeknu a štěstím že mi někdo věří se skoro rozpláču, ale to by mě nesměla zadržet.

,, Zadrž ještě není vyhráno," zarazí mě má mistryně. ,, Musíme všechny přesvědčit že jsi chlapec. Budeš se muset chovat jako kluk a taky tě nikdo nesmí poznat Sakuro" napomene mě.

Chovat se jako kluk to nějak zvládnu, ale jak je mám přesvědčit že nejsem Sakura? Netuším jak to mám udělat. Začnu nervózně přešlapovat.

Tsunade mi podá malou lahvičku. ,, Když na sebe dáš jedinou kapku z téhle lahvičky, vytvoří se iluze že seš chlapec." Vezmu lahvičku a otevřu jí. Trochu na sebe kápnu tu zelenou tekutinu. Nic se nestalo, nic jsem necítila.

,,Mám takový dojem že to nefunguje," oznámím jí a ona se na mě podívá s pohledem, který říká: To jsem tady jediná s mozkem?

,, Zaprvé: Utvoří to iluzi že si chlapec pro ostatní, né pro tebe a zadruhé: Budou to jen změny na intimních místech" řekne a jde ohřívat vodu. Já si začnu prohlížet tekutinu.

,,No, ale s tímhle by mě nikdo neměl poznat. Vždyť Sakura kterou znají je dívka, ale tu kterou poznají zítra bude úplně normální kluk né?" Zeptám se a Lady přelije horkou vodu do dvou hrnků. Nakonec se na mě otočí, ,, To ano, ale musíš si dávat pozor. Ta iluze se vytvoří jen na 24 hodin a více ne a navíc kdyby jsi to používala každý den tak by ti nevystačila."

Tak tohle časové omezení mě trochu naštvalo. Jak si mám z tak malou dávkou vystačit do konce války? ,, A nemohla bych si ten lektvar vyrobit sama?" Zeptám se a ona zakroutí hlavou.

,, Dobrý nápad to je, ale je mi líto. Jedna z přísad se nachází jen na jediném místě na světě," řekne a to ve mě probudí zvědavost. ,,No a kde je to místo?" Zeptám se a doufám že mi Tsunade odpoví.

,, No přeci na mé zahradě. Kde jinde?" Tak tohle jsem nečekala. Znala jsem každou bylinu u Lady na zahradě a že by nějaká přísada byla jen tady? Tomu moc nevěřím, ,,no a co je to za bylinu?" Zeptám se už naléhavě. Tsunade si jen odfrkne,
,, bylinka? Je to motýl, vzácný druh, říká se mu Emanu." Motýl? To jako že něco z motýla ze mě dělá kluka?