Růžový Rytíř (Naruto)

krásný sen

Byl krásný slunečný den. Seděla jsem u potoka pod obrovským dubem. Ráda jsem zde trávila čas, bylo to mé útočiště.

Najednou zpoza stromu vyšla smějící se postava, byl to můj táta. ,, Tak tady se schováváš," řekne.

,, Tatí!" Řeknu radostně a obejmu ho, ,, ty ses už vrátil!" Táta často vyrážel za obchodem do cizích vesnic a tak moc doma nebýval.

,,Co tu děláš tak sama Sakuro?" Zeptá se a sedne si se mnou pod strom. ,, Ostatní děti se mi posmívají, nechci se s nimi kamarádit," řeknu sklesle a zakryji si rukou čelo. Proč se mi posmívají za mé čelo? Vždyť není až tak velké.

,, Nesmíš si s nimi lámat hlavu," podíval se s těmito slovy na kopec za kterým se nachází naše vesnice. ,, Jednoho dne se z tebe stane krásná slečna a tvůj manžel bude určitě ten nejhezčí mládenec ze všech, nikdo se ti už nebude smát." Povzbudí mě , ale i tak mi to zrovna nijak nepomůže. Stát se vzornou ženuškou mě zrovna dvakrát neláká.

Nakonec jsme vyrazili domů kde na nás už určitě čeká mamka s večeří. Cestou jsme potkaly Lady Tsunade, byla to místní bylinkářka, proslýchá se že dřív byla součástí královského dvora.

,,Lady Tsunade! Jsem tak rád že jsem vás potkal, chci vám ještě jednou moc poděkovat za to že jste vyléčila Sakuru." Poděkuje jí táta.

Před měsícem jsem byla totiž nemocná a pouze Lady mě vyléčila. Jsem jí za to moc vděčná, ale stále z ní mám strach. Sice jí bylo přes 50 let, ale vypadala tak mládě a byla tak chytrá, jen to kazil ten její hazard.

,,Už jsem vám říkala že mi nemusíte děkovat, byla to maličkost" mávne nad tím ruku a Lady odkráčí pryč. Zdá se že někam pospíchala.

Doma na nás čekala mamka s hotovou večeří, byla tak šťastná že je táta doma. Usedli jsme k večeři a byli šťastní.
_______________________________________________

O 6 let později

Je mi již 12 let a stále jsem neměla zájem se přátelit s jinými dětmi. Stačila mi jen jedna kamarádka, Ino. Sice jsme se pořád hádali, ale jedno jsme měli společné, oběma se nám nelíbilo chování místních chlapců. Zrovna v naší vesnici byli ti nejpitomnější kluci.

S Ino jsme byli na louce a trhali květiny.
,, Sakuro, podívej se! Támhle jede tvůj táta," upozorní mě a já se rozeběhnu k vozu. Byla jsem tak šťastná, byl to již týden co byl táta pryč.

Přiběhla jsem k vozu s Inou v patách. Táta se na nás ustaraně podívá a usměje se. ,, Zdravím děvčata, tak co tu děláte?" Zeptá se a já mu ukážu kytky co jsem natrhala. ,, To je kytek! Snad nám tady nevytrháte celou louku!" Zasměje se.

,,O to se nebojte pane," odpoví mu Ino a rozloučíme se s mým otcem.

,,Sakuro?" Zeptá se Ino, ,,slyšela jsem od Chojiho že poslední dobou na hranicích je nějak rušno."

,,Jak to myslíš?" To že se něco děje na hranicích je vážný problém. Doufám že z toho nic hrozného nevzejde.

,, Prý na nás začala útočit různá monstra" zašeptá mi jako by nás měl někdo odposlouchávat.

,, Monstra? A tady? To se musel Choji přeslechnout," naše království bylo jedno z nejmocnějších byla by blbost kdyby na nás něco začlo útočit, protože je to jistá sebevražda.

Ino nic nenamítá a tak tento bláznivý rozhovor ukončíme.

Když nastal čas tak jsme vyrazili k domu Tsunade. Před dvěma lety nás obě přijmula jako své žačky a od té doby nás začla učit. Člověk by řekl že nás bude učit pouze bylinkářství, ale ona přidala i tréning v boji. Jednou nám prozradila že její otec byl rytíř a tak jí od dětství učil v boji.

V naší zemi jsou učení k boji pouze muži, ženy nemají právo bojovat v bitvách, což mi přijde nespravedlivé. Tsunade nás učí potají v  hlubokém lese kam nikdo nechodí. Je to naše velké tajemství, které by nás mohlo stát o hlavu.

Šly jsme přes vesnici, která byla rušnější než obvykle. Někdy jsem i zahlédla rytíře z hlavního města Konohy jak informují občany.

Netušili jsme co se děje a tak jsme se šly zeptat Kiby, který procházel stejně jako my středem vesnice. ,,Kibo, co se to tady sakra děje?" Zeptám se ho a on pokrčí rameny, ,, netuším, prostě se tu objevily rytíři z Konohy a řekli nám ať v noci nevycházíme ven z domu." Řekl a pospíchal pryč.

,, Já to nechápu. Co se to tady děje?" Zeptá se mě Ino.,, To bych také ráda věděla," povzdechnu si, ,, možná nám to řekne Lady Tsunade" napadne mě a rozeběhne se na místo kam jsme měli už předtím namířeno.