Růžový Rytíř (Naruto)

monstra z temnoty

Když jsme dorazili k domu Lady Tsunade, zahlédli jsme jí jak se tam baví s vysokým mužem. Pravděpodobně patřil k těm rytířům co se tu potulovali a varovali nás.

Ze zadu na něj nebylo moc vidět a tak jsme šly blíž. Tsunade nás zahlédla a mávla na nás ať jdeme za ní. Muž se na nás otočil.

Měl na sobě dlouhý zelený plášť s kloboukem na hlavě. Ústa měl zakryté černým šátkem. Přes levé oko měl pásku a tak bylo vidět jen to pravé, bylo černé jako uhel. To co mě však zarazilo byla hůl co dřímal v rukou. Hůl byla železná s vyrytými symboly a na vršku byl obrovský rudý drahokam. Podle mého úsudku to musel být čaroděj.

Čaroděj nám věnoval velmi krátký pohled a odkráčel, ani se nerozloučil s Tsunade, ta se na něj jen podívala a povzdechla si.

,,Lady Tsunade, co se tady děje? Proč nemáme v noci vycházet ven z domu?" Začne se ptát Ino a já se k ní přidám, ,, kdo byl ten muž? Byl to čaroděj?"

Tsunade si opět povzdechne a pozve nás dál do domu.

V domě byl obrovský nepořádek, všude se válely papíry, bylinky a staré knihy. Obvykle je tu menší nepořádek, ale tohle byl extrém.
Posadíme se s Ino na jedinou uklizenou lavici před jídelním stolem a Tsunade si sedne naproti nám na židli.

,,Tak kde začít," podrbe se Tsunade na hlavě, ,, ten muž byl jeden z královských čarodějů, jmenuje se Kakashi." Odpoví na snáší otázku a přesune se k té nejdůležitější, ,, to proč nesmíme chodit ven je už trochu složitější. Zkrátka se sem do našeho království přesunula nějaká nebezpečná monstra, obvykle by je čarodějové vyhledali skrze věštecké koule, ale z nějakého důvodu přestaly ukazovat správné informace."

,, Jak jako neukazují správné informace?" Zeptám se a ona se na mě podívá s naštavaným výrazem ve tváři.

,, Nefungují, zkrátka jsou mimo provoz!" Odpoví mi a začne si mnout spánky. Dnes měla obzvláště špatnou náladu.

,, No a co přesně tu pohledával ten čaroděj?" Nad touhle otázkou se bylinkářka zarazila. Tsunade nám obvykle říkala všechno, ale tentokrát ne, ,, nad tím si nemusíte lámat hlavu, důležité je že jsme všichni v pořádku."

Po tomto rozhovoru Tsunade usoudila že dnes trénink vynecháme, s tolika rytíři poblíž to bylo nebezpečné. Zbytek dne jsme se učily, jaké byliny jsou jedovaté a co způsobují. Jediné pozitivum za dnešek bylo to že jsme mohli jít dříve domů.

Když jsem dorazila do naší malé chaloupky uvítala mě mamka s úsměvem ve tváři, táta mezitím vyřezával ze dřeva různá zvířata, byl to jeho koníček a nikdo mu to nebral.

_______________________________________________

O 4 roky později

Je to jako by to bylo včera, stále si ten večer vybavují tak barvitě. Nenáviděla jsem ta monstra, nenáviděla jsem je z celého svého srdce.

Jednoho večera na naší vesnici zaútočili, čtvrtina obyvatel byla zmasakrována a druhá čtvrtina zmrzačena, zbytek vyvázl jen tak tak. Otec byl zmrzačen a matka byla se mnou naštěstí v pořádku, ale ostatní rodiny na tom byly hůř.

I když se to stalo před rokem, stále se z toho nikdo nevzpamatoval. Jediná Tsunade nás zachránila, její léčivé schopnosti a dovednosti v boji byli naší spásou.

Dnes jsem pomáhala otci nakládat zboží do vozu. Otec nemohl chodit, jeho pravá noha měla poškozené nervy a tak byla nehybná, ale práce se táta nevzdal. S obchodem nám pomáhala rodina Yamanaka. Vždy můj táta a otec Ino vyrazily do okolí, aby nás uživyli.

Ino s panem Yamanaka dorazily a otec začal vést velmi nudnou debatu s otcem Ino. Pro ně to bylo možná zajímavé, ale pro nás děvčata nezáživné. Najednou začal zvonit vesnický zvon, ale tentokrát zvonil na schromáždění.

Otec si vzal berle a všichni čtyři jsme vyrazily do středu vesnice. Stáli tam rytíři v lesklé zbroji s čelenkami na čele. Jejich kapitán stál předevšemy, nejspíše čekal až tu budeme všichni.