Růžový Rytíř (Naruto)

10. ranní rozcvička

Ráno téhož dne bylo chladno a tenké paprsky slunce prozařovali místo, kde rytíři přespávali. Ptáčci poletovali kolem a cvrlikali melodii přírody. Jediný kdo zůstal vzhůru a poslouchal melodii byl Neji, který narozdíl od svého parťáka neusnul.

Sakura stále spala, ale tentokrát se v jejích snech neukázal černovlasý mladík.

Sakura pomalu otevřela víčka a začala mžourat. Slunce už začalo nabírat na síle a i ostatní spoluválečníci se začali probouzet.
Dnes je opravdu krásně, pomyslela si ospalá Haruno.

<<<Z pohledu Sakury>>>

Kéž bych si mohla ještě pospat, znuděně se zamýšlím a dívám se na deku. Najednou si uvědomím jeden menší problém. Mezi nohama jsem ucítila nepříjemný mokrý pocit. Trvalo mi pár sekund než jsem si uvědomila, co se děje. Menstruace započala a tudíž začlo i peklo

To snad není možné! Jak jsem na to mohla zapomenout! Začala jsem si nadávat. Před tím, aby mě nepropoukli mi už kouzelná mast nepomůže.

Rozhlédla jsem se kolem, abych věděla, kdo je vzhůru a kdo ne. Jediný však byl Neji a Yamato s ospalým Leeem. Tohle zvládneš Sakuro! Přežila jsi už i horší věci, tohle zvládneš, avšak mé povzbuzování nemělo dlouhé počínání.

Neji měl velmi dobrý zrak a možnost, že by si všimnul krve je velmi velká. Nakonec jsem přes sebe přehodila plášť a nenápadně si do rukou vzala obvazy, které běžně používám k upevnění hrudníku. Oznámila jsem Yamatovi, že si jdu odskočit někam za roh.

Za obrovskou skálou, kde na mě nebylo vidět, jsem se převlékla do čistého a zařídila si menstruační potíž tak, aby si nikdo ničeho nevšiml. Mé poslední kalhoty zkrvené mou krví jsem schovala pod jeden kámen. Nemůžu si dovolit chyby. Kdyby to našli tak by mě určitě hned zabili.

Když jsem se vrátila, Kiba už byl vzhůru a poskakovali kolem Yamata. Kibův hladový žaludek naříkal a jeho ústa jela jako o závod.

,,Už bude snídaně? Je to něco dobrého? Bude to zase maso?" Jak jsem říkala, Kibova pusa jela jako kolo od vozu ze srázu.

,,Mě s tebe snad praskne hlava." Zasičím a začnu si mnout spánky. Neji mi mezi tím poklepe na rameno.

,,Saku, zbal si hned věci a vzbuď ostatní." Řekne a rovnou míří k Yamatovy a Kibovy, ale já ho stihnu ještě rychle chytit za rukáv.

,,Neji, co se děje?" Vyděšeně na něj zamrkám.  On však jen nepatrně ke mě otočí hlavu. Kolem jeho očí byli vidět žíly a uši se na první pohled zdáli delší než obvykle.

,,Někdo nás sleduje."

~•°•°•~

Všichni jsme už dobrou hodinu běželi skrze les. Neji nás stále napomínal ať běžíme dál. Když jsme se s Leeem a Kibou zeptali, proč toho lumpa nechytit, tak nás Kakashi napomenul, že chyby si nemůžeme dovolit, jako bych tahle slova už někde slyšela.

Tenhle les podle Nejiho patří k domovině menších démonů. Pravé území Monster už bude brzy na dosah.

,,Neji? Uff! Neji, sleduje nás ještě?" Zachraptí udýchaný Kakashi. Neji však zakroutí záporně hlavou.

,,Tak a mám toho dost! Všichni zastavte!" A jak Kakashi nařídil tak jsme i udělali. ,, Všichni udělejte kruh s místem pro mě," když jsme tak udělali, byla jsem nesmírně šťastná za odpočinek. Břicho se mi svíralo bolestí a nohy, jako by už nedali ani jeden krok.

Kakashi kolem nás rychlé udělal kruh z run a stoupl si k nám. Začal odříkávat kouzlo, ale mou pozornost upoutalo něco jiného. Z křoví ze kterého jsme před chvílí vyšli se vynořila obrovská liška a hned za ní stála nějaká osoba v kápi.