Růžový Rytíř (Naruto)

15. Prosím nezvracet

Putovali jsme už dlouhou dobu na hřbetu obrovské lišky. Držela jsem se kolem pasu Naruta už tak dlouho, že jsem dostala křeč do rukou. Kiba za mnou se mě držel jako klíště a kňoural ať jdeme radši pěšky, no a Shikamarovi se cestou dělalo zle, fakt zle.

,,Nemůžeme už jít po svých?" Zeptal se nešťastně Kiba.

,,Ne, má to být rychlá mise." Odpovím a dál hledím, jak obrovská liška skáče přes mohutné stromy. Bylo fascinující na to hledět a tak trochu jsem záviděla Narutovi, že seděl ve předu a mohl se kochat nejvíc.

,,Asi budu zvracet, " prohlásil Shikamaru a držel si svá ústa, celý byl nezvykle zelený a napuchlé oči jen bezradně hledali, kam ty zvraty šoupnout.

Takhle jsme cestovali velice dlouhou cestu, dokud se liščí démon na kterém jsme byli prudce nezastavil. Všichni jsme neuvěřitelnou rychlostí vyletěli z hřbetu rovnou dolů do křoví.

Spadla jsem placákem do křoví a chvíli se vzpamatovávala, co se to vlastně stalo.

,,Kuramo! Co sakra blázníš?" Zakřičí naštvaně Naruto na obřího démona.

Liška jen něco zafuněla a hlavou ukázala směrem kterým jsme měli pokračovat.

,, Naruto, co se stalo?" Zeptám se a hned za mými zády se vynoří Kiba a Shikamaru.

,,No to tedy byla jízda," řekne Kiba smete rukama ze sebe polámané větvičky.

,,Kurama tvrdí, že nedaleko cítí velmi silnou čakru, pravděpodobně to má být někdo z Akatsuki." Řekne Naruto a sám se nad těmi slovy ošije.

,,Akatsuki?" Zkroutí tázavě hlavou Kiba.

,,Tak si říkají generálové, kteří velí armádě Monster," vysvětlím stručně.

,,To si teda mohli dát stylovjejší jméno," zmíní Kiba a nezaujatě si začne prohlížet krajinu.

,,Kolik jich tam zhruba je?" Zeptám se Naruto, ten se jen otočí na Kuramu a čeká co mu zafuní na spět.

,, Prý by tam měli být jen dva, ale je to divné," řekne blonďák a na chvíli se s myšlenkami, co mu kolují v hlavě rozhodl na chvíli mlčet. ,, Žádní menší démoni tam nejsou, jen generálové."

,,To je zvláštní," řekne už zdravě vypadající Shikamaru, ,,tohle je velice nezvyklé. Generálové mají vždy nějaké posluhovače a bojovníky kolem sebe."

,,Tady něco nehraje," tohle bylo už vážně divné, ,,jak daleko je ještě Jezero Okolí?"

,, Asi 4 kilometry a Akatsuki jsou od nás též 4 kilometry." Prohlásí Naruto a mezi námi se rozhostí ticho.

Tohle nemohla být pravda. Měla to být snadná mise. Měla jsem šanci být někým, ale teď se to podělá kvůli pitomým Akatsuki.

,, Tohle nedáme," řekne roztřeseným hlasem Kiba, ,, musíme se vrátit."

,,Ne téhle misi velím já," tahle slova jsem ani já sama od sebe nečekala. ,, Kakashi by měl vědět, že tam jsou Akatsuki, ale jsme moc daleko od nich a už se stejně posunuly dál, a než bychom je našly, tak by Akatsuki byli pryč. Musíme využít Jezero Okolí a přez něj to říct Kakashimu."

Byla jsem v tu chvíli ráda, že mi Kakashi před odchodem vysvětlil, jak se skrze to Jezero Okolí vůbec komunikovat.

,,Saku má pravdu," zamyslí se nad mými slovy Nara, ,, musíme to aspoň zkusit."

,,Ale tak nás zabíjí!" Vyhrkne histericky Kiba.

,,Ne když budeme mít plán," připojí se k nám do rozhovoru i Naruto, ,, Musíme je nějak lišátsky převést."

Podíval se na mě Naruto s očima plné naděje a stejně tak i ostatní. Tohle byla síla velitele a teď je na mě splnit jejich očekávání.

~•°•°•~

Pomalu jsme se blížili čtyři kilometry. Drželi jsme se plánu, že dva Akatsuki odlákají a zbyzek pomůže Narutovi.

Já a Shikamaru, jsme dostali tu nejtěžší část úkolu, takže jsme šli jako první.

Schovali jsme se za skálu a hledali kde kdo je.
Krom zvířat jsme nikoho nespatřili a tak jsme šli dál. Les začal být temnější a děsivější.

Najednou jsme uslyšeli křik. Rychle jsme vyrazili blíž hluku a dostal se nám pohled na lidi v černých pláštích, které zdobili rudé mraky.

Ten kdo musel zakřičet byl ten, co vypadal nejvíce jako člověk. Jeho jedno zdravé modré oko se naštvaně dívalo na svého kolegu, druhé bylo zakryto kovem, nevím co to mohlo být. Jeho blond vlasy byli ve vysokém culíku a zbytek vlasů byla ofina, co se mu táhla přes půlku obličeje.

Druhý určitě nemohl být člověk. Vypadal jak želva s lidskou tváří a dlouhým jedovatým ocasem. Nikdy jsem nic podobného neviděla.

Oba se tam dohadovali o blbostech a blondýn tam i vzteky dupal.

Nedaleko za nimi ležela Studna poznání, to znamenalo, že Jezero Okolí musí být blízko.
Rozhlédla jsem se, ale žádnou vodu jenž by byla v jezeře, jsem přes ty stromy nezachytila.

,,Co budeme dělat? Nikde to Jezero nevidím?" Špita jsem k Shikamarovi. Ten se zamyslel.

,,Můžeme jít k té studni, je to studně Poznani, určitě by nám to nějak pomohlo najít studnu," nakonec potichu prohlásil.

,,Ale není to příliš riskantní? Vždyť nevíme, co se může stát."

,,Co jiného nám zbývá?" Zeptal se.

,,Ne, najdeme to a studna bude jako poslední možnost-"

,,Ale, ale kohopak to tady máme?" Ozve se hlasitě někdo u nás. Najednou nad námi stal člen Akatsuki. Rychle jsme se se Shikamarem odtrhli z místa, co nejdál od něj.

Jak nás mohl tak rychle najít?

Vytáhla jsem z pouzdra meč a zaútočila na člena. To co jsem nečekala bylo to, že z rukávů mu vyletěla bílá stvoření. Byla překrásná, ale to co následovalo bylo něco strašného, začala vybuchovat.

Svůj útok jsem radši odložila na jindy a rychle jsem se šla schovat za nejbližší strom.

_______________________________________________

Ahojky všichni

Omlouvám se, že tuto kapitolu zveřejňuji až teď, ale začala škola a já mám na pilno. Jinak doufám, že jste si tuto kapitolu užili.

Děkuji za pochopení a za to, že tento příběh čtěte.