Recenze

Everything Everything

V posledních dnech se mi při každém pohledu z okna vybaví název songu Spring/Sun/Winter/Dread, a i když včera sníh z naší zahrady definitivně zmizel, nedokázalo mě to odradit od poslechu mých oblíbených songů alternativní indie pop kapely Everything Everything. A v návaznosti ani od tohohle drobného počinu.

Když jsem je asi před půl rokem slyšela poprvé, moje první myšlenka byla, že jsem už dlouho neslyšela moderní kapelu, která by do svého repertoáru dokázala tak snadno a poutavě zapojit prvky techna a disco z 80. let. A hned nato přišel šokující poznatek: „To jsou Britové?!"

Tvorbu téhle čtyřčlenné party charakterizuje určitý chaos a úzkost z dnešního světa a zároveň zvláštní schopnost nenásilně přetvářet melodie v až teatrální představení – každý song v určité chvíli dosáhne svého vyvrcholení, z některých pasáží je díky originálním beatům cítit něco, čemu v duchu říkám osudovost, a zkrátka už po prvním poslechu vám z každé skladby v paměti zůstane jeden určitý přechod, verš, zajímavý akord, to něco, díky čemu se zaručeně vrátíte.

Skvělým příkladem může být song No Reptiles, která je reakcí na skupiny věřící v nejrůznější konspirační teorie. Pohlcující a provokativní falzet Johnathana Higgse ve vás během pár jednoduchých veršů vyvolá pocit bezmoci a jakési ztráty, až vás probudí z otupělosti chladným prohlášením:

„I'm going to kill a stranger. So don't you be a stranger."

Přestože svým zvukem může Everything Everything působit až nerdsky, jak s oblibou píší média, dokáže samotnou hudbou vyvolávat emoce i bez dokonalé znalosti textů nebo jejich významu.

Jedním z obzvlášť osobních je song Can't Do o tom, že se člověk nikdy nedokáže zavděčit všem a někdy vlastně ani sám sobě. Hluboko svým textem zasáhne i Good Shot Good Soldier ukazující, že my sami si jako společnost vytváříme normy, podle kterých určujeme, kdo je špatný a kdo dostane moc.

Mezi mé oblíbené patří již zmiňovaná Spring/Sun/Winter/Dread popisující koloběh našeho světa i to, že se některé věci nikdy nezmění a neustále se opakují, i když si nalháváme, že to tak není. Přitom opakující se poslední sloka „'Cause you did it to her, and you did it to him, and you did it before and you'll do it again." nezaznívá jako výčitka, spíše jako smíření.

Na podobné vlně se pohybuje i novější Distant Past, kdy se člověk nemůže rozhodnout mezi svou minulostí a budoucností.

Everything Everything ve svých textech zachycují politická témata své generace i pocity, se kterými se potýkají ve snaze zapadnout a najít sám sebe. To všechno za doprovodu až tanečních melodií, díky kterém ještě razantněji vyniknou poselství skrytá v pár verších geniálně zakomponovaných do skladby tak, aby vám zaručeně neunikly.

A pokud nevíte, kde začít, udělám si takové nenápadné self-promo na svůj Spotify profil a sdílím vlastní playlist mých oblíbených songů:

https://open.spotify.com/playlist/36a6toXhznQBr0etQ8zPCz?si=ccb1869b45bd406f