Recenze

The Magnus Archives

„The Magnus Archives is a podcast distributed by Rusty Quill..."

Za prvé, nejsem fanoušek hororů. Dokážu ocenit krvák, nechutnou scénu nebo zajímavý námět, ale nevyžívám se v pocitech strachu a napětí, spíš naopak. Za druhé, nejsem fanoušek podcastů. Z nějakého důvodu můj mozek potřebuje k mluvenému slovu stimulaci navíc (stimulaci, která však zároveň nebude příliš rušivá, čili stimulaci, kterou jsem zatím nenašla) – zkrátka mnohem radši čtu. A přece je moje první doporučení roku 2022 britský hororový podcast.

Upozornění: Recenze se týká první z pěti sérií.
Varování: nebudete spát
Doporučený věk: 15+

„Audio recording by Jonathan Sims, Head Archivist of the Magnus Institute, London. Statement begins."

The Magnus Archives vypráví svědectví o paranormálních a mystických zážitcích, která byla v průběhu 200 let nashromážděna v archivu Magnus Institutu. Do pozice archiváře je nově jmenován Jonathan Sims a je zděšen stavem archivovaných záznamů. V policích se kupí tisíce archů papíru, ne všechny jdou však z nevysvětlených důvodů digitalizovat, a on se rozhodne svědectví nahrávat na záznamník, uschovat je na kazetách a v archivu konečně zavést pořádek a systém.

Každou epizodu tak tvoří různě datovaná svědectví britských občanů, kteří se domnívají, že se setkali s něčím nepřirozeným, nevysvětlitelným, nebo zkrátka příliš znepokojujícím na to, aby si zážitek nechali pro sebe. Úkolem institutu je pak příhodu prošetřit, vyslechnout možné svědky, obhlédnout terén a porovnat výpovědi s oficiálními záznamy policie a jiných orgánů.

Přestože by se taková práce mohla zdát zajímavá, většinu zážitků není možné vysvětlit a vyšetřování spíše přináší další otázky a nesrovnalosti, než aby na ně odpovídalo. Pokud vám nebude přebíhat mráz po zádech z výpovědi muže trpícího arachnofobií, rozhodně vám zatuhne krev v žilách, když Jonathan Sims po přečtení jeho svědectví dodá, že o několik měsíců později byl Carlos nalezen ve svém bytě mrtvý a zabalený v pavučinovém kokonu.

Svědectví jeho záznamem na kazetu vzápětí mizí v pohřebišti dějin mezi dalšími stovkami podobných příběhů. Situaci nepomáhá ani Jonathanův přístup – je popudlivý a s prací svých asistentů není nikdy spokojený. K výpovědím je skeptický, téměř každou příhodu dokáže racionálně vysvětlit halucinacemi, stresem v práci nebo užíváním drog a alkoholu, a nedůvěřivost nových svědků vůči instituci a požadavku namlouvat svědectví do starého nahrávacího zařízení jeho rozpoložení nijak nepomáhá.

Postupně však odhalujeme, že za jeho zdrženlivostí a přízemností stojí spíše vlastní strach než to, že by nevěřil v nadpřirozeno. Zdánlivě nesouvisející svědectví různých lidí z nejrůznějších míst i časových období totiž dávají dohromady temnou a nebezpečnou skládačku, jejíž chapadla se nevyhnou ani samotnému institutu.

„I don't want to become a mystery. I refuse to become another goddamn mystery."

Každé svědectví je zabarveno osobním podtónem, proudí z nich emoce, strach i popírání, jak se každý ke svému zážitku staví trochu jinak, a i skrze hlas Jonathana Simse si posluchat dokáže živě představit osobu, která výpověď poskytla.

Kromě originálních a děsivých epizodních příhod, které vás vždycky nechají chvíli sedět s napnutými nervy a nebezpečnou otázkou, co se vlastně ve skutečnosti stalo, podcast naprosto geniálním způsobem rozvíjí i charaktery zaměstnanců archivu. Čas od času Jonathanovo předčítání vyruší (k jeho nesmírnému podráždění) stydlivý Martin, Sasha nebo Tim, a my pronikáme do přítomnosti, do jejich vztahů i fungování institutu.

Nakonec musím vyzdvihnout právě projevy představitelů, které naprosto neskutečně prohlubují všechny postavy a dodávají svědectvím mystický nádech i napětí, které přesahuje samotná slova. Jejich přednes je natolik výrazný a srozumitelný, že každého bezpečně poznáte a nemusíte mít perfektní angličtinu na to, abyste si epizody dokázali užít – na internetu navíc můžete najít přepisy jednotlivých dílů a při poslouchání je sledovat.

Žádný detail není malý a několikrát se společně s Jonathanem budete v hlavě ptát, kde už jste to jméno slyšeli, a aby toho strachu nebylo málo, každé odhalení vám zatají dech víc než to předchozí.

A pokud si stále nejste jistí, zkuste si pustit trailer. Třeba se příště budeme bát společně.