Recenze

MTV Unplugged: Pearl Jam /1992/

MTV Unplugged je televizní pořad zprostředkovávající akustická vystoupení populárních kapel své doby, běžící s drobnými přestávkami už od roku 1989. Většina lidí si ho nejpravděpodobněji spojí s gigem Nirvany z roku 1994, kde Kurt Cobain vystoupil v tom slavném cigaretami propáleném svetru za 16, respektive 334 000 dolarů. Kromě Nirvany se však MTV Unplugged zúčastnily hned další dvě kapely přímo spojené s grungem a Seattlem, Alice in Chains a Pearl Jam.

Vystoupení Pearl Jam se na desku dostalo až v roce 2009 jako rozšíření nové edice jejich debutového alba Ten a až do včerejšího večera tak nebylo dostupné ke shlédnutí jako celek.

Určitě teď chystáte sluchátka a házíte na sebe flanelku (a já jsem nadšená, taky si ji oblíkám a skanduju: „Vedder for president!"), ale ještě na chviličku vás zdržím – protože bych to nebyla já, kdybych tuhle příležitost nevyužila k historickému okénku a zodpovězení pár zásadních otázek, jako kde se těch pět kluků vzalo, a proč mají lepší vlasy než většina z nás.

(Dopředu přiznávám, že na tu druhou otázku odpověď nemám.)

ANDY WOOD

Je to smutné, ale historie Pearl Jam začíná smrtí jednoho neskutečně talentovaného zpěváka, Andyho Wooda. Ten je společně se svou skupinou Mother Love Bone považován za jednoho z průkopníků tzv. Seattle Sound, známého spíš jako grunge. Jak je patrné z názvu, na přelomu 80. a 90. let byl Seattle a jeho okolí plný začínající kapel, které ovšem umělecky neměly příliš mnoho společného. Ale jak se Seattle zaplňoval kapelami a bary jako The Crocodile, The Moore Theatre nebo The Off Ramp Café měly neustále živý program, dostaly se do města drogy. A staly se neodmyslitelnou součástí grunge.

Tragická smrt Kurta Cobaina je známá, méně známé jsou ovšem osudy dalších umělců – předávkování zpěváka Layna Staleyho a jeho přítelkyně Demri Parrott, bassáků Mika Starra a Bakera Saunderse, sebevražda zpěváka Chrise Cornella... Nemluvě o dlouholeté historii s návykovými látkami téměř každého člena jejich kapel.

Andyho smrt v důsledku předávkování heroinem však byla „tou první". Tou, která zřejmě měla otevřít oči.

EDDIE VEDDER

Kapela Mother Love Bone se tak rozpadla, dva její členové, bassák Jeff Ament a kytarista Stone Gossard, však hodlali s hudbou pokračovat a společně s kytaristou Mikem McCreadym a bubeníkem Jackem Ironsem, který mimochodem bubnoval s Red Hot Chili Peppers, nahráli několik demo songů. Chyběl jim text i někdo, kdo by ho nazpíval, a oni se na doporučení Ironse rozhodli kazety s nahrávkami poslat poštou do Kalifornie.

Eddie Vedder žil na předměstí San Diega, každý den chodil surfovat a od rozpadu jeho poslední kapely Bad Radio už uběhlo několik měsíců. Nahrávky ze Seattlu ho zaujaly natolik, že k bez větší námahy dokázal sepsat text, nazpívat ho a obratem poslat zpátky. Než se nadál, stěhoval se na sever.

PEARL JAM

Svůj první koncert odehráli 22. října 1990 jako Mookie Blaylock kvůli Vedderově lásce k basketbalu (kvůli tomu, že Michael Jordan neznělo zajímavě), název však byli nuceni o rok později změnit, když přišla nabídka na smlouvu s labelem Epic Records. Tou dobou byl také Jack Irons vyměněn za bubeníka Davea Kruspeho.

Název byl jakousi náhodou, členové kapely údajně vypsali do dvou sloupečků různá slova, která se jim zamlouvala, a spojovali je dohromady. Po vyškrtání všech neoblíbených kombinací zůstala slova „pearl" a „jam". Kapela však nijak nevyvracela domněnky, že název vznikl podle Edddieho babičky Pearl, která údajně vyráběla vlastní halucinogenní džem.

MTV UNPLUGGED

Nabídka na účinkování v programu MTV Unplugged přišla už rok po vydání debutového alba Ten. I proto stopáž nedosahuje ani čtyřiceti minut, zazní však dvě ze tří původních demo verzí, které Eddie nahrál, a které se mimo jiné staly nejpopulárnějšími songy kapely.

Pearl Jam svůj gig zahájí skladbou Oceans, o které Eddie žertuje jako o milostné písni svému surfu, v závěru je však možné zaslechnout, že původní „Oh yeah!" vyměňuje za „Oh, Beth!" což je jméno jeho přítelkyně a první manželky.

Následuje State of Love And Trust, což je mimochodem jedna z mých oblíbených písní. Eddie Vedder má mimořádně silný hlas a právě v téhle písni skrze něj nechává proudit všechny emoce.

Třetí v pořadí je song Alive, jeden ze zmiňovaných prvních tří songů, a pravděpodobně nejznámější. Eddie se vyzpívává ze lži o muži, o němž si až do patnácti myslel, že je jeho otcem. Když se konečně dozvěděl pravdu, jeho biologický otec už byl mrtvý. Frustrace je z jeho hlasu patrná při poslechu kterékoli verze.

Na rovinu řeknu, že nejsem fanoušek rockových balad. Ale taky musím přiznat, že unplugged verze Black je naprosto neskutečná a dle mého názoru nejlépe zahranou písní celého setu. Song vrcholí závěrečnými verši „I know some day you'll have a beautiful life, I know you'll be the star in somebody else's sky. But why, why, why can't it be, oh can't it be mine?" A jelikož mě trápí PMS, Eddieho křik „We belong together!" mě dneska skoro rozbrečel.

Co mě dál dokáže rozbrečet, je Jeremy, song inspirovaný šikanovaným spolužákem z Eddieho dětství a tragickým incidentem zmiňovaným v novinách, kdy se chlapec Jeremy zastřelil před třídou plnou spolužáků.

Blížíme se do finále a k druhému nejpopulárnějšímu songu Even Flow, snadno poznatelnému díky Eddieho symbolickému vrčení a mumlání. Když jsem poprvé začala Pearl Jam poslouchat, tuhle píseň jsem naprosto milovala kvůli hravým, možná až funkovým, kytarovým partům.

Než se dostaneme k úplnému vyvrcholení gigu, hodilo by se pár slov o energii, se kterou Pearl Jam přicházejí na stage. Protože během 90. let bylo naprostým standardem vidět Eddieho Veddera šplhat po deset metrů vysokém lešení nad pódiem, a následně odtud skákat do publika pod sebou. Řekla bych, že je až jeho charakteristickým rysem ho vidět poskakovat mezi kytaristy a následně sebou házet o zem (samozřejmě dřív, teď ho snadno poznáte podle toho, že během vystoupení pije červené víno přímo z lahve). Proto ty tiky, klepání nohama a házení vlasy, když sedí na stoličce. A proto to, co se stane během Porch, závěrečné písně.

Porch mi přijde v té neskutečně obsáhlé diskografii (čítající přes desítku alb) zapomenutá, přestože je plná emocí, má úžasný rytmus i melodii. A přestože během ní dojde k nejčastěji citovanému okamžiku v souvislosti s MTV Unplugged – Eddie si stoupne na svou stoličku a přes levou paži si lihovým fixem napíše velkými písmeny „PRO CHOICE!!!"

V písních se to projevuje spíše v náznacích a metaforách, Pearl Jam se ale angažují jak v politice, tak v nejrůznějších charitách a nadačních fondech na ochranu planety, Crohnovu nemoc, nebo voličskou gramotnost. V roce 2006 založili organizaci Vitalogy Foundation (pojmenovanou podle alba, o kterém bych tu v budoucnu také ráda řekla pár slov), která podporuje neziskovky podporující zdravotnictví, umění, vzdělání, upozorňující na sociální i globální problémy. Z každého zakoupeného lístku jde určitá částka právě na fond Vitalogy Foundation.

Pearl Jam je poslední kapelou z velké čtyřky grunge, která hraje v původním složení. Na začátku letošního roku vydali album Gigaton (další skvělý počin) a já se nemůžu dočkat, až se svět dá aspoň v mezích do pořádku, protože mám koupené lístky na turné.

Tohle bylo víc vyčerpávající a obsáhlé, než jsem čekala (a to jsem se vážně hlídala!), snad to ale aspoň někomu z vás přišlo zajímavé a možná vám to ukázalo kapelu, kterou budete sledovat a poslouchat. Seattle Sound bych se ráda věnovala i v dalších kapitolách, ať už samostatným deskám, kapelám, nebo termínu samotnému, protože je to poměrně zamotané a ve skutečnosti existuje jen jedna grunge kapela.

Pokud by vás to zajímalo, tak budu jenom ráda, protože grunge je můj oblíbený žánr, mám nakoukané dokumenty a přečtené biografie a s oblibou chrlím zajímavosti.

Příjemný poslech (a koukání, protože na Eddieho se vážně kouká dobře)!