Recenze

Maggie Stiefvater - The Raven Boys

Maggie Stiefvater a její fantasy série The Raven Cycle mě pronásleduje na sociálních sítích už dobré tři roky, a já se konečně dokopala k tomu, abych si zjistila, co vlastně způsobilo ten povyk. První díl jsem zhltla během jednoho dne a ještě ten večer jsem objednávala pokračování – jestli vám tenhle fakt nestačí k tomu, abyste se sami pustili do čtení, tak vám snad pomůže se rozhoupat tahle recenze, protože už tři dny nemůžu tuhle partu pustit z hlavy a čekání na poštu bude ještě dlouhé.

Varování: násilí, domácí násilí
Doporučený věk: 15+

Blue Sargent je dcerou místní jasnovidky a vykládačky karet a osudů a žije v domě plném tarotových karet, svící, křišťálových koulí a dívčího hašteření společně s matčinými sestřenicemi a kamarádkami, které sdílí stejné schopnosti. Jediné Blue chybí dar vidění, pro byznys je ovšem důležitým článkem, protože její přítomnost magii a schopnosti ostatních značně posiluje.

Už jako malé jí bylo matkou a snad všemi spolubydlícími shodně předpovězeno, že jakmile políbí svou pravou lásku, chlapec zemře – čemuž je věnován prolog knihy i nápis na obálce, ve skutečnosti však tahle linka tvoří jen minimum příběhu. Podrobnosti toho výkladu nejsou jasné, Blue se proto raději celý život drží od chlapců dál a rozhodně nemá v úmyslu se s žádným z nich líbat. Dokud neprožije svou první vizi – vizi chlapce, který je buďto její pravou láskou, nebo kterého svým polibkem zabije.

I když by se možná Blue ráda držela od Ganseyho dál, shoda náhod jejich cesty spojí – jak ovšem v knize několikrát zazní: nic není náhoda.

Raven Boys jsou chlapci, kteří chodí na Aglionby Academy, soukromou střední školu pro největší zbohatlíky z širokého okolí. Blue vždycky odrazovaly jejich pletené svetříky s emblémem havrana, jejich drahá auta a boty, když se ovšem setkává s Adamem, studentem z chudé rodiny, který získal částečné stipendium a na zbytek školného si vydělává hned na třech brigádách, její názor se pomalu mění. A s tím i názor na jeho nejlepší přátele – Ganseyho, Ronana a Noaha.

Právě přátelství těch čtyř (a později s Blue pěti) pro mě bylo hlavní linkou knihy, i když dle anotace a samotné autorky by to zřejmě měl být buďto Bluein osudový polibek, nebo honba za mrtvým velšským králem, který ovšem dle Ganseyho dlouholetého výzkumu pouze spí kdesi pod městečkem a těm, kteří ho probudí, se odmění čímkoli, co jejich srdce ráčí. Hledání Glendowera tvoří celý Ganseyho svět a tudíž i Adamův, Ronanův a Noahův, já jsem ho ale vnímala spíš jako metaforu pro únik z jejich načrtnutých životů. A možná i pro vzájemné pochopení svých rodinných situací, protože i když je jejich přátelství plné lásky a oddanosti jeden druhému, každý z nich se potýká s vlastními černými myšlenkami a problémy a svým způsobem si přeje být trochu víc jako ti ostatní.

Ronan řídí černé BMW, nikdy nepoužívá telefon, má oholenou hlavu a nalezené havraní mládě, o které se pečlivě stará, pojmenoval Chainsaw. Což ho asi vystihuje nejvíc. Jeho život svazuje příkaz z otcovy poslední vůle – jeho starší bratr má v rukou všechny peníze, dokud Ronanovi nebude osmnáct a úspěšně neukončí své studium na Aglionby. Studium na prestižní chlapecké škole je však to poslední, co by chtěl Ronan dělat, a jeho dny tak provází agrese, zoufalství, alkohol a stranění se světu, kterého nechce být součástí. O což se i v minulosti pokusil. Věrně se však drží Ganseyho i Glendowera, i když u toho nadává tak často, že mají ostatní téměř strach, když je zticha, a v těch nejmizernějších chvílích svého života se snaží vytáhnout z černých myšlenek Adama. I za cenu, že se pohádají – kvůli řadicí páce, kvůli škole, kvůli tomu, že se Adam nechce naučit vracet údery.

Adamův svět běží neskutečně rychlým tempem, svírá ho úzkost, strach a nesvoboda – nedostatek peněz, nedostatek času, nedostatek znalostí, nedostatek... Postupně ho pohlcuje pocit, že sám není dostatečně dobrý. Ne když má vedle sebe Ganseyho a Ronana, ne když mu jeho neschopnost stále dokola připomíná otec a jeho pěsti. Na první pohled působí zamlkle a trochu stydlivě, ve skutečnosti však přesně ví, co chce, a dokáže to dát jasně najevo. I když mu Gansey nabízí peníze, útočiště ve své staré fabrice, Adam se nehodlá vzdát své vyhlídky svobody. Pro jednou nechce být ničím a nikým svazován, pro jednou chce o svém životě rozhodovat sám, oblékat se podle sebe, bydlet jak chce, bavit se s kým chce. Což je něco, co se Gansey neúspěšně snaží pochopit, když používá slova ze slovníku, neúmyslně dává na odiv svoje znalosti a jmění, když potřebuje mít všechny lásky a obsese svého života u sebe.

Gansey je tak docela jasným opakem Adama, pochází z bohaté rodiny a v honbě za velšskou legendou za svých sedmnáct let života procestoval půlku světa a vystřídal snad tucet internátních škol. Může mít všechno, na co si vzpomene – řídit staré žluté Camaro, nosit drahé polobotky, bydlet ve snovém bytě přetvořeném z opuštěné továrny, létat helikoptérou, zvát přátele na večeři, platit Adamovo zdravotní pojištění... A snad i najít Glendowera, kterého spatřil v kómatu klinické smrti poté, co šlápl do vosího hnízda. Bojuje s pocitem, že mu dluží svůj život a že si možná žít ani nezaslouží, vedle problémů Ronana a Adama to však vypadá jako malichernost a něco, čím by nikoho neměl zatěžovat. Ne když mu patří svět. Ne když má občas pocit, že si všechny své přátele koupil.

Ti tři pro sebe mají tolik lásky, až se to mezi kluky zdá trochu nerealistické – a bylo by, nebýt puberťáckého pošťuchování, neustálých urážek a hloupých vtipů. Chtějí jeden pro druhého to nejlepší, často bez ohledu na to, jestli to tak dotyčný opravdu chce, a jejich vzájemná upřímnost vyvolá několik hodně ošklivých hádek. Nakonec ale jen touží po kousku života toho druhého – po Adamově normálnosti a genialitě, po Ronanově schopnosti nestarat se a stát si za svými principy, po Ganseyho volnosti a zapálení.

Takže ano, Blue se má tento rok zamilovat, ale jen propadá klukům, kteří jsou do sebe navzájem platonicky zamilovaní, a to je podle mě hrozně krásné. Tak krásné, že autorce odpouštím trochu slabší dějovou linku ohledně hledání Glendowera (i když to bylo vážně magické a nepochybuju o tom, že to magické ještě bude) a hlavně nevyjasněný konec. Protože každý bude muset obětovat kousek sebe – Ronan svou nedostupnou masku, Gansey své zvyky zbohatlíka, Blue svá pravidla ohledně kluků, Noah svá tajemství a Adam svou svobodu.