Recenze

all for the game - nora sakavic

Oh boy, kde vůbec začít.

Tahle série se dá nejlépe popsat jako „parta naprosto unhinged studentů hraje murder lacrosse a minimálně jednoho z nich se snaží zabít nebo unést japonská mafie".

(mimochodem vůbec nevím, jak se hraje lakros, takže pravidla Exy jsem reálně pochopila až ke konci druhé knihy, protože Nora nedokáže nic napsat napřímo, ale k tomu všemu se ještě dostaneme)

A i když vám ten první pokus o popis řekne všechno, co potřebujete vědět, hrozně moc toho vynechává. Protože All for the Game je hlavně o tom, jak tihle studenti, kteří si každý prošli osobním peklem, dostanou druhou šanci a naučí se ji přijmout a bojovat za sebe a za svůj život. O tom, jak si navzájem důvěřovat a pomoct si na cestě k uzdravení, jak najít rodinu, když si člověk myslí, že je na světě sám. A naprosto upřímně je to nejlepší found family příběh, jaký jsem kdy četla, se všemi těmi ošklivými a krásnými částmi.

Protože All for the Game má hodně ošklivých částí.

Než se do toho pustíme – budu se věnovat prvním třem knihám ze série, ale nechtějte po mně, abych je nějak rozlišovala, protože jsem to přečetla tak rychle, že nemám nejmenší ponětí, kde jedna začíná a druhá končí. Jelikož jsou knížky dostupné v angličtině, budu se držet těch anglických názvů a nepřekládat. Před čtením se prosím taky podívejte na trigger warnings, protože s týmem Foxes se nevyhneme asi ničemu. Nebudu v téhle recenzi zacházet do detailů a  budu se snažit to držet co nejvíc bez spoilerů, ale pro úplnost:

tw: grafické scény, násilí, krev, vražda, mučení, sebevražda (zmíněno), sebepoškozování (zmíněno), znásilnění, sexuální násilí, sexuální scény, homofobie, drogy a medikace, alkohol, závislosti, mentální problémy, mentální instituce (zmíněno)

(stojí za zmínku, že některá z těch témat jsou zpracovaná poměrně problematicky, zejména pak mentální stav a medikace Andrewa, dále se setkáváme s nedůvěrou a předsudky vůči psychologické pomoci odborníků a s problematickou reprezentací mentální instituce)

V centru celého příběhu stojí Exy. Smyšlený sport, se kterým přišli dva studenti v Japonsku a který se během třiceti let své existence stal jedním z nejpopulárnějších sportů na světě, takže je dokonce i olympijskou disciplínou. Četla jsem názory, že to není realistické, ale zaprvé, co je v téhle knize realistické, a zadruhé, v pozadí Exy stojí japonská mafiánská rodina, která sice podle svých pravidel s tou Exy větví nemá nic společného (basically prvorození mají všechny benefity a vládnou podsvětí, zatímco druhorození chtějí získat jejich přízeň tím, že se snaží sestavit a vytrénovat nejlepší Exy tým na světě, Ravens), ale vůbec bych se nedivila, kdyby s tím úspěch Exy měl nějakou spojitost.

Exy se hraje v uzavřeném kurtu (jakože krabice z plexiskla, která má ve stropě větráky), který se před každým rozehráním zamyká, takže uvnitř zůstávají jen dva týmy o pěti hráčích + brankář, kteří tak můžou využívat odrazů míče od stěn a získávat lepší šance na góly. Exy se hraje s dlouhými raketami, které mají prohnuté síťování, aby se v nich mohl zachytit míč, a jinak má prakticky stejná pravidla jako hokej (kromě vylučování, které funguje jako ve fotbale). Uzavřený kurt navíc znamená, že rozhodčí zůstávají venku a trvá jim dlouho dostat se dovnitř, když se do sebe hráči pustí pěstmi, takže pokud jste jako já a při hraní NHL na konzoli vás nejvíc baví strhávat rukavice a mlátit soupeře, Exy si rozhodně užijete – o to víc s dynamikou týmu Foxes.

„Exy was a bastard sport, an evolved sort of lacrosse on a soccer-sized court with the violence of ice hockey, and Neil loved every part of it from its speed to its aggression. It was the one piece of his childhood he'd never been able to give up."